Den blbec • OurStories.cz ~ naše povídky

Co se stane, když neuposlechnete sami sebe? Co vše s vámi dokáže udělat vztek? A co když vás najednou přepadne prázdnota? Pokud tohle všechno zjistíte najednou, tak máte opravdu den blbec...

28.07.2015 (10:00) • Eolis • Povídky » Drabble • komentováno 1× • zobrazeno 1199×

Vzteky sevřu volant. Dneska jsem do auta neměla vůbec lézt. Nejenom, že se mi zbortily plány, ale ještě k tomu jsem nucená jet v tomhle hnusném dni autem do nějakého zapadákova kvůli naléhavé práci. Nenávistným pohledem sleduji silnici a probodávám každé protijedoucí auto. Uvnitř mě se všechno vaří, jako bych měla každou chvíli vybuchnout. Tenhle stav moc dobře znám. Pokud hned teď nezastavím a nějak to ze sebe nedostanu, zhorší se to. Ráda bych zastavila, ale nemůžu. Mám naléhavou práci. Takže pokračuju dál v téhle služební plechovce, rozžhavená do běla. Šlápnu na plyn. Chci tam být co nejdřív, než mě vztek opustí. Ale cesta je dlouhá a já přestávám cítit nenávist. Řidičům z protisměru už nevěnuju pozornost a jen tupě zírám na silnici, jakž jakž vnímajíc značky. V hlavě mám naprosté prázdno, že ani prostou myšlenku nedokážu utvořit. Slyším klakson. A znovu. Zní jako naléhavé volání o pomoc. Otočím se po zvuku. Zprava vidím náklaďák řítící se vysokou rychlostí. Do otupělého mozku mi doteče nahněvaná gestikulace řidiče. Víc ale nepobírám. Nedochází mi následky. Klakson už mi hlučí do ucha. Ale je pozdě. Příliš pozdě. Najednou je tma. „Nesmíš řídit vzteklá,“ slyším se říkat. Pak už je ticho. Konečné ticho.

Omlouvám se za ty zmatečné věty ke konci, ale docházela mi slova do 200 a už jsem měla také lehce dutou hlavu, takže jsem ten konec psala několikrát. Ale přiznejme si... když máme v hlavě prázdno, tak ne vždy myslíme srozumitelně. :)

Autor: Eolis, v rubrice: Povídky » Drabble