OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » Doufám!

Tak jsem tu po dlouhé době zase s něčím. Tentokrát je to Drabble ze 2. světové války. Vojáci věří svému poslání - chranit ostatní, ale někdy nedokážou uchránit ani svůj život.
Tohle drabble bych chtěla věnovat Failë. Děkuju, že jsi mi aspoň z části vrítila starý časy...

25.02.2012 (20:00) • AndieNaill • Povídky » Drabble • komentováno 14× • zobrazeno 1644×

Už to jsou tři roky a pořád ještě čekám a nepřestávám doufat, že se jednoho dne vrátí. Nemohli ho zabít! Plakala jsem dnem i nocí, i když před malou Ninou jsem se ovládala. Vždyť jí byly teprve čtyři roky.

Stála jsem v kuchyni s jeho fotkou v ruce a plakala. Srdce se mi rozpadalo. Nohy slábly. Ani jsem si to neuvědomila a už jsem klečela na zemi a stále držela jeho fotografii. Byla jsem zoufalá.

Ucítila jsem letmý dotyk na rameni. Otočila jsem se a vzala si Ninušku do náruče. I přes slzy jsem jí zašeptala: „Neboj, on se vrátí!“

Autor: AndieNaill (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble



Sdílet

Diskuse pro článek Doufám!:

To je nádhera

Ségra, mně už opravdu dochází slova. Zastávám názor, že by ses měla vrátit zpátky ke psaní povídky, protože tohle je jenom drabble a je to nádhera, i když je to smutné.
Nevím, co říct, máš prostě talent a to nejde naučit, ten musíš v sobě už mít.
Takže hodně štěstí v budoucí tvorbě, která bude taky určitě úžasná!

Je to velmi krásné zpracovaní. Nejvíc na mě zapůsobila poslední věta. Bohužel, i když chci aby byl opak pravdou, bojím se, že se otec Ninušky nevrátí. IIWW bylo peklo.

Krásný Drabble :))

je to krásně procítěné. Vážně se ti to moc povedlo...

AgataErika: To nevadí... Jsem ráda, že se ti to líbilo, ale ten kdo to ne vlastní kůži nezažije, nebo alespoň nepocítí něco podobného, může jen tušit, jaké to je...
BJaneVolturi: Děkuju, Jane... No, popravdě jsem měla docela dlouhou pauzu, ale už se do toho konečně zase začínám dostávat. Dokonce už mám i další kapču Nového začátku...
Erigayl: Mockrát děkuju...
superduper12: Děkují

Moc se mi to líbilo. Hlavně ta část, jak Nina přišla ke své mamince a položila jí ruku na rameno. Chudák...

Dost mě překvapilo, že jsem viděla článek od tebe... Myslela jsem, že už stejně nepřidáváš... Nádherný drabble, pravdivý.

Zvláštní... Na jednu stranu se mi to líbilo, ale na druhou nic... Nic necítím... Sakra...

Přidat komentář:

Nick:

Text: