OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » Je mi přece fajn...

Nejtěžší věc v mém životě...

11.11.2012 (14:00) • Aliska • Povídky » Drabble • komentováno 10× • zobrazeno 916×

Je to těžké… Je to nejtěžší věc, kterou jsem za svůj život musela podstoupit. Mít na sobě černé šaty, v ruce svírat kapesník a stát před tvou rakví. Odpovídat na otázky typu: „Už je ti lépe?“ od mých příbuzných. Jak by mi sakra mohlo být lépe?! Jak?! Pohřbívali jste někdy člověka, který byl pro vás vše?! Váš den, vaše noc, váš svět?!

Ale já se jen opatrně usměju a tiše zašeptám: „Jo… Jo, je mi fajn.“  Potom se otočím tváří od lidí a uroním jednu nesmírně bolestnou slzu, kterou ovšem ihned setřu kapesníkem…

Je mi přece fajn…

Všechno je super…

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble



Sdílet

Diskuse pro článek Je mi přece fajn...:

Díky :/

Upřímnou soustrast, Alisko... :* Vím, jaké to je...

Já to beru tak, že byl hrozně důležitou součástí mého života, ale nedovedu si představit, že by vedle mě byl celý můj život. Bylo to hrozně fajn, nikdy na něj nezapomenu a z jeho odchodu se budu vzpamatovávat dlouho. Není mi fajn a dlouho mi fajn nebude. Ovšem musím být silná - nechci to přenášet na mou rodinu. Tak o tom píšu. Chápu, že to v tobě nezanechalo nějaké výrazné emoce, nebo dojmy. Nepřidala jsem to sem, aby mi to všichni lidé chválili, ale asi jsem měla potřebu se někomu svěřit, že i když se na mé okolí usmívám, tak mi není fajn. Když jsem byla s ním, tak mi bylo hrozně fajn, ale to je pryč. Na jednu stranu je to úleva, že můžu jít dál, ale na druhou strnu mě to stahuje na dno...

tak presne to, co napsala SaDi z toho citim... Den/noc/svet... Typ cloveka, ktereho milujes, ale pocitis ulevu nad tim, ze te opustil... Nechci tim rict nic spatneho, proste tyhle lide v nasich zivotech sou, mame s nimi pouto, ale je to uleva, kdyz zmizi... Libi se mi to, ale necitim z toho to, co by to nejspis vyjadrovat melo... Je to jako kratka myslenka - neurazi, nenadchce a da jen chvilkovy pocit cehosi...

Děkuji za komentáře.
SafiraDarkfire: Vím. Vlastně ani nevím, jestli chci, aby mi bylo fajn. Jediné, co mi po něm zbylo jsou vzpomínky, ale ty - jak jistě víš - bolí.
SaDiablo: Pravda. Taky jsem zažila oba pocity. Čas to nezahojí - zbývá se s tím naučit žít...

A stejně, možná i víc hrozné je to, když zemře někdo, koho by člověk milovat měl, ale necítí ani bolest, ani prázdno, jenom úlevu... Zažila jsem ale oba pocity, ve dvanácti letech mi zemřel dědeček a ztrátu začínám pociťovat až poslední roky, uvědomuju si, co všechno mi nepředal a neřekl a jaký úžasný člověk to byl. Je fakt, že čas mnoho věcí zahojí, ale toto bude bolet pořád stejně, i když v tom člověk není sám.

Pohřbívala jsem své slunce, vím jak ti je.. A hodně dlouho ti nebude fajn...

Stačí asi jenom tohle

* Máš příliš mnoho slov.

Přidat komentář:

Nick:

Text: