Jestli máš čas • OurStories.cz ~ naše povídky

Občas máme méně času, než bychom si přáli.

20.08.2016 (10:00) • Tethys • Povídky » Drabble • komentováno 5× • zobrazeno 1743×

Soustředěně sypu do mísy mouku. Na snídani budou palačinky. Co na tom, že není neděle? Když mám až odpolední, můžu si udělat na nejdůležitější jídlo dne více času.

Chystá se do práce. Chodí po bytě s hlasitým dupáním a funěním, že nic nemůže najít. Taková moje kulisa k vaření.

Nakoukne do dveří. „Co myslíš?“ zeptá se a já vzhlédnu. Drží v ruce dvě kravaty, jednu modrou a druhou modrou s proužky.

„Asi ta jen modrá, jde ti lépe k očím,“ odpovím zamyšleně a přidám do těsta vajíčka. „Jen tě musím zklamat, neumím vázat kravaty,“ přiznám s trochu zahanbujícím úsměvem.

„No, já vlastně taky ne,“ řekne. Znovu vzhlédnu od těsta. Podíváme se na sebe a začneme se okamžitě smát.

„A na co máš teda ty kravaty?“ chci vědět po chvilce neovladatelného hihňání. Většinou se nehihňám, ale v jeho přítomnosti si nějak nemůžu pomoct.

„Aby se nikdo nedivil, že nemám kravaty.“

Až teď si uvědomím, že jsem ho vlastně vážně ještě nikdy neviděla v kravatě. Vyprsknu smíchy a s tichým zamumláním „ty jsi blbec“ naleju na pánev olej. „A co budeš dělat, až půjdeme na nějakou svatbu?“

„Zeptám se někoho, kdo to umí… proč se ptáš? Chystáš se snad vdávat?“

„No to mi řekni ty,“ řeknu si pro sebe tiše. „Pospěš si, za chvíli bude snídaně,“ zavolám do ložnice.

Přijde okamžitě. Vidina jídla ho samozřejmě hned přilákala, že.

Pořád se usmívám, zatímco krájím ovoce.

Dívá se na mě. Zrovna v momentě, kdy ho chci napomenout, aby mi pomohl, řekne: „Občas mě napadne, že bychom mohli žít navždy. Jestli máš čas,“ dodá rychle, když vidí, jak jsem ztuhla.

Chvíli je ticho. Nějak nevím, co na to říct. Všechna slova se zdají moc divná. Moc nedostačující na to, jak moc ráda bych žila navždy.

„Podívám se do diáře,“ slíbím, „ale myslím, že mám volno.“

Autor: Tethys (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble

Sdílet

Diskuse pro článek Jestli máš čas:

5. RenyNew přispěvatel

23.08.2016 [11:42]

Jů, tak tohle mi opět krásně sedlo...!
Byl to přesně ten obyčejně neobyčený šálek kávy...
Věta "Aby se nikdo nedivil, že nemám kravaty," mě dostala (a navíc i mi i nějak vyvážila fakt, že se tam předtím slovo kravaty objevilo dvakrát po sobě a já si začala říkat, jestli by se nedalo nahradit - v drabble si toho člověk prostě všime. Ale jakmile tam bylo potřetí, nějak bylo najednou jasné, že takhle to tam prostě a zcela úmyslně má být).
A ta poslední, přesně v tom krásném duchu celého drabble, byla dokonalá...
Bezvadné, Tethys, děkuji ;).