Každodenní hrdina • OurStories.cz ~ naše povídky

Je to úplně mimo mé zaměření, ale citát uvedený v závěru mi vrtal hlavou už delší dobu, a když jsem na sebe hleděl do odrazu ve skle...

12.04.2016 (09:00) • Bakly • Povídky » Drabble • komentováno 2× • zobrazeno 1567×

Víte, co je opravdu hrozné?

Hledět na svůj rozmazaný odraz ve skle nočního vlaku, kterým jedete domů, a nepoznat sám sebe.

Nemyslím tím jen fyzicky, ačkoli za posledních pár let jsem se po této stránce změnil k nepoznání, ale hlavně psychicky.

Jsem úplně někdo jiný než ten člověk, ta osoba, kterou jsem chtěl být, nevím, jestli jsem za to doopravdy rád, jestli bych za to vůbec měl být rád, nebo být možná zklamaný, snad dokonce smutný.

Ale asi se mi to tak líbí, líbí se mi být ten, kterého většina lidí, kteří ho znají, má ráda, ačkoli je silně sobecký, sebestředný a tak moc zahleděný sám do sebe, že přehlíží i ty, kteří ho mají rádi, a nejen ty.

Rodina, přátelé, známí, všichni a všechno je na druhé koleji před mnou samotným, a přesto mě ostatní mají rádi, jak je to, sakra, možné?

Jak je možné, že se člověk se převrátí a je z něj záporák.

Už to není každodenní hrdina, co je milý, upřímný a obětavý, manipuluje s ostatními, a to zcela bez výčitek....

Už nehledím na mdlý odraz ve skle nočního vlaku, nyní na sebe hledím do zrcadla u sebe v koupelně svého malého bytu. A asi se miluji, miluji to, co ze mne stalo, ačkoli bych se podle norem dnešní "dokonalé" společnosti měl nenávidět. Náhle mne bez jakéhokoliv varování něco prudce štípne v zápěstí, je to nepříjemné a bolí to, ale jen krátký okamžik. Cítím, jak mi vlažná tekutina stéká po dlaních. Upadám do mdlob, ale je to jak usínat, nebo spíše probouzet se do nové, mnohem lepší reality. Cítím se náhle tak moc silný, a i přesto mi přijde, jako bych sílil pořád dál, až najednou necítím nic, vůbec nic...

Buď umřeme jako hrdinové, nebo žijme tak dlouho, že uvidíme sami sebe se stát monstry.

Autor: Bakly, v rubrice: Povídky » Drabble