OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » Miluješ, to ťa možno zničí

O temnej stránke pocitov zbytočnej lásky. Je možné z toho vyviaznuť bez zranení, napriek tomu, že je to hlboko v nás?

23.12.2012 (19:00) • JennyferRocks • Povídky » Drabble • komentováno 3× • zobrazeno 820×

Moje krídla oslabli, nelietala som tak vysoko ako pred tým. Od chvíle, momentu, v ktorom pravda vyplávala na povrch, okamihu, v ktorom som uvidela skutočné tváre, naozajstné myšlienky, od tej chvíle už láska nemohla byť vecou, ktorá ma nadnášala nad hladinou.

Môžme síce kráčať po tej istej ulici, aj tak sme na míle vzdialení. Celý čas som dúfala, aby to neskončilo takto. Bolo správne nechať všetko, ísť iba kôli tebe? Ty ani netušíš, každý deň zaspávaš s pocitom, že ráno bude pekné.

Odkryla som žalúzie, dívajúc sa von, na všetko, čo mi ešte ostalo. Divoké srdcia predsa nemôžu byť zlomené.

Autor: JennyferRocks, v rubrice: Povídky » Drabble



Sdílet

Diskuse pro článek Miluješ, to ťa možno zničí:

SaDiablo poviem ti, ty si to docela skvele odhadla Ten článok som postavila na tom aby tam bolo niečo ako hovoríš \"kúzelné\" tiež som si ju tak predstavovala ja osobne ako anjela keď som to písala, len motýl sa mi zdá tiež skvelý nápad, to je o fantázii, podla mna je to iné keď trpí takáto bytosť tým že sa to človeka inak dotkne, pritom je to rovnaké druhý odstavec je o tom čo presne to je, možno preto vyzerá ako odtrhnutý ach, ani ja som sa nechcela rozpisovat, obom vám Ďakujem za komenty, veľmi ma potešili a ešte ku koncu, je dvojzmyselný, negatívny, no má v sebe poitivizmus

Nechalo to ve mně nějaký pocit. Musím souhlasit se SaDi, ten prostředek se mi tam moc nehodil. Ale poslední dvě věty stály za to :)

Celkově se mi to líbilo. Prvně teda napíšu, že mi tam moc nesedl ten druhý odstavec - ten začátek mi přišel jaksi kouzelný, ale potom prc a najednou se tam objevily ty obyčejné věci, o kterých se píšou fůry - ulice, usínání, probouzení atp. Ale to neber špatně! Jsem celkem zmatená z toho, co sem chci napsat, protože ten konec se zase naladil na tu vlnu na začátku (tak jsem to cítila) a zvláštně se mě dotkl.
Uvažovala jsem i nad tím, když jsem se zpětně podívala na perex obrázek, že ona by mohla být i motýl. Asi je to blbost, ale úplně jsem viděla ty barvy křídel a slunce a přišlo mi mnohem snazší vidět trpět motýla, jak ztrácí tu sílu létat, jak se všechno kolem tmí...
Ach jo, nechtěla jsem se rozepisovat, ale je to tady. Tak ještě napíšu, že když jsem si to četla poprvé, konec mi přišel pozitivní, ale teď si to už nemyslím. I proto se mi to líbilo - napodruhé to ve mně zanechalo zase o trošku jiné pocity. To je vše, hezký zbytek večera,
Sadi

Přidat komentář:

Nick:

Text: