OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » Plná beznaděje

23.05.2014 (11:00) • Kate3 • Povídky » Drabble • komentováno 9× • zobrazeno 1605×

Pršelo. Kapky líně dopadávaly na okenní tabule a pomalu klouzaly směrem dolů k parapetu. Blesky v dálce bičovaly oblohu, hromy burácely na znamení blížícího se konce světa. Tíživá myšlenka otřásla jak jejím tělem, tak myslí. A nejen z jejích myšlenek byl cítit chlad. Oheň v krbu vyhasínal a tenká deka neochránila dívčino křehké tělo před zimou, která zalézala za nehty.

Dávno nebyla dívkou, avšak každý, kdo ji uviděl, musel uznat, že její křehké tělo, naivní, laskavé a tolik vřelé chování a jemný úsměv na její tváři připomínaly dívku, kterou kdysi bývala.

Přes všechny ty studené věci kolem vstala z postele, zabalila se do té zatraceně slabé deky a přešla k oknu. Čelem se opřela o chladivé sklo a drobným prstem se dotkla dešťové kapky, která právě dopadla kousek vedle její bolavé hlavy. Bříškem prstu sledovala cestu krůpěje vody, dokud kapka nesklouzla po okně až úplně dolů. Zabalila se více do prošívané deky a ustoupila dva kroky od světel, která zářila za oknem. Čekala, kdy se vrátí, ale nedokázala určit, kdy to bude. Chvíli ještě pozorovala deštivá mračna na obloze a po době, která by se dala nazvat: plná beznaděje, se odebrala k vychladlé posteli, kam znovu ulehla.

Najednou se dveře otevřely a ložnicí se mihl tmavý stín, který se zastavil u manželské postele. S očima plnýma naděje vzhlédla k jeho obličeji. Když si všiml jejího ztrápeného výrazu, jen smutně zakroutil hlavou a pomalu si lehl vedle ní. Zabalil ji pevněji do deky a schoval v láskyplném ochranitelském objetí.

Oba je to ničilo, čekání na něj, naděje, že se přece jednou vrátí, obávali se o jeho zdraví a doufali, že se vrátí domů. K nim domů.

Tu mladou ženu naděje nikdy neopouštěla a on jí k tomu nechtěl dát sebemenší důvod.

„Elizabeth, miláčku, neboj se, však on se brzy vrátí domů.“

Autor: Kate3 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble

Sdílet

Diskuse pro článek Plná beznaděje :