Vůbec nikdo netuší, co mi šmatá na duši.
28.02.2014 (12:00) • caa • Povídky » Drabble • komentováno 3× • zobrazeno 992×
Usmíváte se doopravdy, když píšete smajlík?
Co když jsou všechny zdi, do kterých narážíme, jen v naší hlavě?
Existuje způsob, jak zabít emoce a zůstat naživu?
Jak získat důvěru lidí?
Jakou barvu bych měla, kdyby se ze mě stal oblak páry?
Proč pořád mluvím a nikdo mě neposlouchá?
Proč vždycky přijde někdo, kdo všechno zabije?
Kde jsou imaginární kamarádi, když potřebuji obejmout?
Snižuje člověk řezáním se práh bolesti, který cítí?
Jde někam schovat část mě, kterou nechci?
Proč k rozbití vzdušných zámků stačí tak málo?
Nenávidět, nebo milovat ty, jež jsou k nám upřímní?
Jací jsme a jací jsme byli?
Autor: caa, v rubrice: Povídky » Drabble
Sdílet
Diskuse pro článek Takže:
Na některé otázky radši nechci vědět odpovědi...
Moc pěkný 
Spoutou těchto otázek se také zabývám (i když já jich mám určitě poněkud delší seznam 
) Ale já se snažím na to všechno nemyslet a nepřemýšlet, protože pak mám akorát špatnou náladu... 
Ale jinak moc pěkně vyjádřený 
Hezký takovýhle otázeky si taky říkám. Umí člověku vážně zamotat hlavu, ale důležité je se z nich vymotat a zaměřit se i na to co je v životě dobré a co nemá na konci otazník. 
Přidat komentář:
- The Betrayal's Price - Prolog
- Budu tam
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!