Vzpomínka na onen večer, když mráz líbá okenice, snad zahřeje mě více než horký čaj...
13.03.2014 (08:00) • ClaryAdler • Povídky » Drabble • komentováno 2× • zobrazeno 750×
Byl chladný lednový večer.
Z nebe pomalu a ladně padaly sněhové vločky na alejemi stromů lemovaný chodník. Tančily jednotlivě, v párech, v tiché symfonii studeného větru. Letmým dotekem políbily studený asfalt a nechaly se zahalit svými dvojnicemi.
Vypadalo to, jako by se k zemi snášela pírka z křídel andělů.
Obloha byla čistá, bez mráčků, posetá tisícovkou hvězd, kterým vládl dorůstající úplněk.
V parku bylo ticho a na určitých místech tmu osvětlovaly pouliční lampy, což dodávalo celé této scenérii romantický nádech.
Pod jednou z nich jsme seděli, bok po boku. Byli jsme tak blízko, že téměř stačilo šeptat, ale moc jsme toho nenamluvili. Přišlo mi, že nás to ticho spojuje tak, jak by to slova nedokázala.
Jeho teplý dech mi vanul na tvář a jeho oči se dívaly hluboko do mých. Mohla jsem vidět nazelenalý odstín jeho šedých duhovek. Hra oranžového světla lampy a sněhových vloček vytvářela iluzi svatozáře okolo jeho hlavy.
Něžně mi hřál ruce. Chvíli dotekem své vlastní kůže, chvíli částí svého vnitřního tepla, když je zvedl ke svým rtům.
Když mi chlad začal prostupovat tělem, přitiskl mě k sobě ještě blíž. Jakmile se jeho rty dotkly mých, tělem mi projel oheň, jaký jsem cítila pokaždé, když se mě takto dotkl. Sníh i chlad rázem zmizely. Jeho polibky mě zalévaly vlahým teplem až do konečků prstů. Hladila jsem ho po hustých vlasech na zátylku – klouzaly mi mezi prsty jako hedvábí – a přitahovala si ho pořád blíž. Opatrně, jako bych byla jemná jako okvětní plátky růží, přejížděl svou rukou po mém pase.
Když jsme se od sebe odtáhli, zůstali jsme v objetí a zasněně se dívali jeden na druhého. Zvedl ruku a zastrčil mi pramen vlasů za pravé ucho, čímž smetl pár vloček, které se na něm uchytily.
Poprvé v životě jsem si přála, aby leden nikdy neskončil.
Autor: ClaryAdler, v rubrice: Povídky » Drabble
Diskuse pro článek Tenkrát v lednu:
Děkuju moc Napsat jednodílnou povídku v tomto duchu není špatný nápad - díky za tip
Mě se tenhle drabble velice líbil a zaujal mě. Jo tuhle situaci dobře znám, když jsi někde s milovaným člověkem, kterého nade vše miluješ a ty jsi v té chvíli přeješ, aby ta chvíle nikdy neskončila. Vážně krásně napsané! Vůbec by nebyla špatná jednorázovka na toto téma. Jen tak dál.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!