OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » Zatímco prší

26.08.2014 (19:00) • Henley • Povídky » Drabble • komentováno 5× • zobrazeno 1635×

Prší. Všichni, včetně mě, se schovávají pod deštníky. Pod zeleno stříbrnými deštníky. Na deštnících se střídají tři zelené a tři stříbrné pruhy. Přitahuji si svou šálu ve stejných barvách víc ke štíhlému krku, aby mi na něj tolik nefoukalo. Jsem přesvědčená, že zítra mě v něm bude bolet jako čert a škrábat tak, že nebudu moct polykat. Stojím na ohoblovaném dubovém dřevě a nohy mi kloužou v návalu vody, která stéká pod moje černé lodičky. Nevím, proč tu jsem. Tedy vím, proč tu jsem, ale nevím proč dnes.

Prší. Sleduji hru. Ta hra nemá žádný smysl. Přeřítí se kolem mne jeden hráč a všechny v dosahu ohodí další sprškou vody navíc ze svého dlouhého pláště. Lituji, že jsem si na sebe vzala jen skládanou černou plisovanou minisukni. Ale jsem ráda, že mám alespoň punčochy. Moc teplé nejsou, ale lepší než nic. Měla jsem se dnes lépe obléct.

Prší. Všichni křičí, avšak přes bouřku se jejich hlasy vůbec nerozléhají. Vítr mi rve slova od úst a odnáší si je do niter té hrozné bouřky. Já tu hru, která před námi ubíhá, nechápu. Stejně tu musím být. Tak to prostě je. A taky to tak zůstane. Jsou dny, kdy mi to nevadí. Dny, kdy ráda křičím z plných plic a následně si týden léčím hlasivky horkým čajem s medem. Při vzpomínání na tyto okamžiky se mi vrací chuť do této hry. Už ji chápu. Proč se všichni pořád tak honí za vítězstvím. Jsem nadšená z toho, co před sebou vidím. Všichni chtějí vyhrát. Ale to může jen jeden. Jen jeden může být vítězem, a tomu všichni fandí. Každý tomu svému. Pro některé to znamená hodně. Pro jiné málo. Někteří dnes fandí jednomu a zítra budou fandit jinému. A tak ze všech sil nadšeně a plná štěstí křičím. Je to nadšený jásot.

„Zmijozel!!!“

Autor: Henley (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble

Sdílet

Diskuse pro článek Zatímco prší: