OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Agentura na společníky - 12. kapitola

10.02.2014 (12:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 17× • zobrazeno 3202×

A bude bitka! 

Pohled Draca Malfoye

Byl jsem naprosto vyvedený z míry. Nejenže jsem nerozuměl chování Grangerové, což nebyla taková novinka, protože jejímu chování jsem nerozuměl v devadesáti procentech případů, ale teď jsem nerozuměl ani chování Hesper. Pokud si dobře pamatuju, tak jsem měl dělat společnost Grangerové, a místo toho mě Hesper tahá pro pití a Grangerová nehne ani brvou. Proč? A Hesper navíc nepije!

„Byla bys tak hodná a vysvětlila mi, co se děje?“ vyjel jsem podrážděně na Hesper, jakmile jsme se dostali z doslechu Hermiony. Hesper sáhla po nejbližší skleničce ohnivé whisky a podala mi ji.

„Měl by ses nejdřív napít,“ řekla a cpala mi sklenici pod nos, ale vzdala to, když viděla, že si ji nehodlám vzít. „Fajn, ale varovala jsem tě! A když se na to nehodláš napít, nebudu chodit kolem horké kaše a vyklopím to na rovinu. Dneska se tu ukáže i Weasley,“ dopověděla a instinktivně se přikrčila, jako by čekala, že jí něco udělám.

Já však jen pevně stiskl čelisti a zaťal ruku v pěst. Věděl jsem, že Potterovi se tu nevyhnu, ale že tu potkám i Weasleyho? Tak to jsem opravdu nečekal. Vždyť ani nepracuje na ministerstvu, tak co tu bude, do hajzlu, dělat, pomyslel jsem si. Hesper se mezitím narovnala a obrátila do sebe obsah sklenice, což mě zaskočilo, protože moje sestřenice nikdy na veřejnosti nepije.

„Fajn, ale tos mi mohla říct i před Grangerovou, takže to bude mít ještě nějaké ale, a já se ptám jaké,“ odtušil jsem nakonec, protože mi na tom stále něco nesedělo. Hesper se zhluboka nadechla, jako by potřebovala čas, který mimochodem neměla.

„Mia ti určitě řekla, že se spolu rozešli. Nebyla to její vina. On si za to může sám, protože je to idiot, ale Mia to nese špatně. Nejraději by ho vymazala ze světa, aby ho už nikdy nemusela potkat, ale to nejde. Nechce, aby viděl, jak jí ublížil, a proto jsi tu ty…“ nechala vyplynout volně do ztracena. Doufal jsem, že přijde ještě nějaká pointa, ale ta stále nepřicházela, tak jsem si z toho musel udělat závěr sám.

Weasley je idiot – s tím jsem naprosto souhlasil. Grangerová by ho nejraději vymazala z povrchu zemského – s tím bych jí nehorázně rád pomohl. A já jsem tu proto, abych jí pomohl? Musel jsem se nad tím zamyslet, protože dobré skutky obyčejně nebyla moje parketa. Od dobrých skutků je tu přece Potter, ne?

„Fajn. Mám Grangerové pomoc. Jak?“ zavrčel jsem nakonec, protože Hesper začala nervózně přešlapovat z nohy na nohu. Vážně jsem si nedokázal představit, jak bych mohl Grangerové pomoc. Hesper se okamžitě vzpamatovala a rozzářila.

„Díky,“ pronesla radostně a políbila mě na tvář. „Ukaž Weasleymu, že udělal obrovskou chybu. Ukaž mu, že Mia je šťastná i bez něj a on je prostě nula. Ukaž mu, že s Malfoyem je Mie líp,“ radila mi Hesper. Tiše jsem si povzdechl, protože tady jsem měl být jenom milý doprovod, ale místo toho to vypadá, že Grangerové budu zase dělat přítele. Ale tak co, aspoň ukážu Weasleymu, že je to kretén, což mi půjde dobře. Vždycky mi to šlo dobře a on jím vždycky byl, pomyslel jsem si. Najednou mi Hesper poklepala na předloktí, což mě přivedlo zpátky do reality. „A myslím, že by sis měl pospíšit. Podívej!“ řekla ustaraně a ukázala směrem, odkud jsme předtím přišli. Viděl jsem, jak Weasley se tam naparuje před Grangerovou. V tu chvíli mi došlo, proč jsem toho kluka nikdy neměl rád. Popadl jsem jednu skleničku ohnivé whisky, kterou jsem okamžitě vyprázdnil, jednu skleničku bílého vína a zamířil zpátky ke Grangerové…

&&&

Pohled Hermiony Grangerové

„Hermiono, nečekal jsem tě tu,“ pronesl Ron překvapeně.

„Tys tu nečekal mě? Vždyť pracuju na ministerstvu. To já bych tu spíš nečekala tebe,“ pronesla jsem tvrdě a zamračila se na něj. Ron se okamžitě nervózně ošil.

„Ale my pracujeme na ministerstvu!“ bránila se Maddie Loringová, jedna z dvojčat, svým upištěným hláskem a přejela chlácholivě Ronovi po rameni. Okamžitě se mi udělalo špatně. Mám pocit, že kdybych měla ten den oběd, tak by se právě teď nacházel na podlaze.

„S tebou se tu nikdo nebaví,“ odsekla jsem na Maddie a ta se zatvářila strašně ublíženě.

„No, a jak se vlastně máš?“ položil mi Ron zdvořilostní frázi. Upřímně bych byla raději, kdyby zapomněl na jakékoli vychování, otočil se a prostě bez řečí odešel. No, ne každý den je posvícení, pomyslela jsem si. Už jsem se nadechovala k odpovědi, když se mi něčí ruka omotala kolem pasu a na čele jsem ucítila něčí hebké a teplé rty. Okamžitě jsem pochopila, že to je Draco, a v duchu děkovala Hesper, že ho nakonec přemluvila.

Draco mě láskyplně políbil na čelo a pohladil po boku. Kdybych nevěděla, že to je jenom divadlo, možná bych sama uvěřila, že to je skutečné. Bylo to tak přirozené gesto a on byl jako herec přesvědčivý.

„Promiň, miláčku, že jsem byl pryč tak dlouho,“ řekl omluvně a vtiskl mi do ruky skleničku bílého.

V duchu jsem na sebe křičela, abych se probrala a začala s ním spolupracovat, ale můj mozek odmítal vyslat signály do zbytku těla. Jako „budík“ pro můj mozek posloužil Ronův výraz, který byl směsicí údivu, překvapení a… zhnusení, nejspíš. Přimkla jsem se k Dracovi a věnovala mu děkovný úsměv, což vyvolalo u Rona ještě zmatenější reakci. Ještě chvíli těkal nevěřícným pohledem z jednoho na druhého, než se dokázal dokonale ovládnout. Draco se mezitím sehnul a věnoval mi jeden krátký polibek.

„Malfoy?“ vykviknul překvapeně. „Ty chodíš s Malfoyem?“ zeptal se nevěřícně.

„Snad sis nemyslel, že bude čekat na tebe, až tě přestanou bavit dvojčata, Weasley?“ vložil se do hovoru Draco. Posunul svoje těžiště dopředu, takže byl lehce předkloněný a vypadal, že mě bude bránit za každou cenu.

„Ptal jsem se tě na něco?“ vyjel ostře Ron a já věděla, že Draco si to nenechá líbit.

„Ne, ale takovouhle otázku bys neměl pokládat ani Mie, protože by ti to mělo být jedno,“ odsekl stejně ostře Draco, který mě ochranitelsky pohladil po boku a věnoval mi jeden letmý zamilovaný pohled. Ron se zatvářil ublíženě jako předtím Maddie. Zavrtěl hlavou.

„Tohle nemá cenu. Půjdeme,“ řekl k dvojčatům. Omotal svoje ruce každé kolem pasu a zamířil s nimi hlouběji do sálu.

Když procházeli kolem mě, slyšela jsem, jak dvojčata chlácholí jeho zraněné ego. Musela jsem nad tím zavrtět hlavou. Jakmile se tahle podivná trojice ztratila v davu, Dracovo sevření povolilo a jeho výraz zase ztvrdnul. Byl tu zase ten starý Malfoy.

„Děkuju,“ otočila jsem se na něj a podívala se mu do obličeje, který byl prázdný jako vždy.

„Rádo se stalo,“ odpověděl. Vykulila jsem na něj oči a několikrát zamrkala, jestli jsem se náhodou nepřeslechla. Vážně to řekl?

„Cože?“ vyhrkla jsem dříve, než jsem se stačila zastavit, což u Draca vyvolalo pobavený úsměv.

„Slyšelas dobře. Rádo se stalo. Kdyby mi dal minimální záminku, dal bych mu s největší chutí po tlamě,“ dodal na vysvětlenou. V tu chvíli bych si nejraději nafackovala, protože malá část mé osobnosti si myslela, že to bylo kvůli mně. Pochopila jsem, že nebylo. Všechno to plynulo ze staré nenávisti mezi těmi dvěma. Musela jsem se napít, abych zamaskovala svoje malé zklamání. Periferním viděním jsem zahlédla, jak se k nám blíží Hesper. A poslední věc, kterou jsem chtěla, byly otázky na můj výraz. Urychleně jsem nasadila svůj obvyklý výraz, aby se nemusel nikdo na nic ptát.

„Teda, ten má drzost!“ prohlásila Hesper, když se dostala až k nám. V ruce držela skleničku pomerančového džusu s dlouhým brčkem. Pomyslela jsem si, že potkala někde Rona s dvojčaty. „Přijde si sem jako král a myslí si, že se mu vrhnu kolem krku? Tak to ne! To se přepočítal, chlapeček!“ pokračovala Hesper v láteření a já si uvědomila, že osoba, o které mluví, nebude Ron. Draco jen protočil očima a omluvil se, že musí na toaletu. Stejně si myslím, že se spíš chtěl vypařit.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se Hesper, protože jsem chtěla být taktnější než její bratranec.

„Nic. Potkala jsem Davida, svého bývalého,“ vysvětlovala stále nakvašeně. „A kdyby tě to náhodou zajímalo, tak je támhle a jde přímo k nám,“ řekla vyloženě naštvaně a ukázala na vysokého hnědovlasého muže, který se blížil k nám. Musela jsem uznat, že má dobrý vkus.

„Ahoj, krásko, proč mi utíkáš?“ pronesl samolibě a já okamžitě vzala zpátky svoje prohlášení, že má Hesper dobrý vkus.

„Co třeba proto, že tě nechci potkat, Davide?“ odsekla.

„Když jsme spolu mluvili naposledy, tak to vypadalo úplně jinak. Pamatuješ?“ zeptal se s významně zdviženým obočím. Hesper protočila panenkami.

„Tak to máš špatnou paměť. Když jsem tě viděla naposledy, balila jsem si věci a ty ses mi snažil vysvětlit, že jsi s Michaelem nic neměl!“ vyštěkla a nejspíš by ho propálila pohledem, kdyby to šlo. V tu chvíli se k nám připojil Draco.

„Co ty tady chceš?“ zeptal se podrážděně Davida. Nejspíš věděl, co je zač.

„Chtěl jsem si promluvit s tou malou čubkou, ale zdá se, že to nebyl dobrý nápad,“ pronesl podrážděně a upřel na Hesper pohled. Já se jen nestačila divit. On má poměr s někým jiným, ještě ke všemu s mužem, pokud jsem slyšela dobře, a o Hesper prohlásí, že je čubka?

„Co jsi to řekl?“ vyjel na něj Draco a chytil ho za klopy saka. David se jenom potutelně usmál a zopakoval svoje slova.

Draco se neudržel a jednu mu vrazil. David zavrávoral a ustoupil o dva kroky, jenže to nebyl ten typ, který by se vzdával bez boje. Jakmile se vzpamatoval, vystartoval proti Dracovi a začal se s ním prát. Rychle jsme se s Hesper po sobě podívaly, postavily skleničky na nejbližší stolek a pokusily se je dostat od sebe. Zkoušely jsme na ně křičet, strkat do nich, ale nic platné to nebylo, protože oba v tu chvíli byli hluší a slepí. Od sebe jsme je dostaly až ve chvíli, kdy David strčit do Draca tak prudce, že Draco odletěl několik metrů dozadu, narazil do stolku se skleničkami a skácel se do střepů. Hesper v tu chvíli pohotově vyčarovala štítové kouzlo, aby udržela Davida od Draca.

„Hesper, zadrž tam Davida dostatečně dlouho, abych dokázala odvést Draca. Bude v šoku a nejspíš i zraněný, tak ho vezmu k sobě a ošetřím ho. Pak ti dám vědět, ano?“ zavolala jsem přes rameno, když jsem se řítila k Dracovi, který zůstal mezi střepy.

Cítila jsem, jak mi několik střepů proniklo podrážkou a poranilo chodidlo, ale na moji bolest v tu chvíli nebyl čas, protože Draco na tom byl mnohem hůř. Střepy měl skoro všude. Přehodila jsem si jeho ruku kolem krku a pomohla mu na nohy. Skoro bezvládný Draco moc nespolupracoval, takže jsem ho k veřejnému krbu ministerstva prakticky táhla. Nabrala jsem hrst letaxového prášku, pevně chytila Draca a odcestovala s ním ke mně domů, abych ho mohla ošetřit…

Strašně moc děkuji všem za komentáře u minulé kapitoly. Takový počet jsem jich snad ani nečekala. Doufám, že jste si užili i tuhle kapitolu a necháte mi tu nějaké komentáře. 

Vaše Ali =) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 12. kapitola: