OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Agentura na společníky - 20. kapitola

15.03.2014 (09:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 14× • zobrazeno 3365×

Kdybych si to tak uvědomila dříve? 

Ráno jsem se vzbudila ještě zmatenější, než jsem byla večer, protože moje sny se točily kolem jedné jediné osoby – kolem Draca Malfoye. Pomalu jsem na něj začínala být alergická. Do práce jsem dorazila přesně na čas a byla jsem akorát podrážděná. Okamžitě jsem začala pracovat, abych nemusela přemýšlet nad svými sny.

Hesper se ten den několikrát pokoušela zavést řeč, ale já ji vždy odpálkovala se slovy, že mám hodně práce. Tušila jsem, že její slova by okamžitě mířila k večeru, který jsem strávila s Dracem, a já se o něm bavit nechtěla. Aspoň ne teď.

V podobném stylu jsem pokračovala do konce týdne – do práce jsem chodila brzy a z práce jsem chodila pozdě. Pracovala jsem déle a více, protože se sešlo tolik věcí a všichni je chtěli hned. A protože jsem taky nechtěla myslet na Malfoye. Během týdne jsem se taky pořádně nevyspala. Zdály se mi sny, ze kterých jsem se vždycky probudila zpocená a vystrašená, ale do rána jsem je vždycky zapomněla. Nicméně usnout po nich bylo obtížné jako jíst čínskými hůlkami, když je máte poprvé v ruce.

„Mio?“ ozvalo se od vedlejšího stolu v pátek odpoledne kolem půl třetí.

„Ano?“ odpověděla jsem, aniž bych zvedla hlavu od vyplňování protokolů.

„Teď mě tak napadlo, máš už vybrané šaty na Bradavický ples?“ zeptala se Hesper. Její otázka mě donutila zastavit se a zvednout hlavu od práce.

„Ne. Myslela jsem si, že si vezmu ty, které jsem měla na našem plese,“ odpověděla jsem. Popravdě to byly jedny ze dvou společenských šatů, které jsem měla. A ty druhé jsem si brát nechtěla, protože měly na můj vkus až moc vyzývavá výstřih.

„To snad ne,“ zaúpěla Hesper. „Mio, neber to špatně. Ty šaty jsou krásné, ale vážně si je chceš vzít na dvě akce hned po sobě?“ položila řečnickou otázku. Věděla jsem, že má Hesper pravdu. Pro ženu by to nebyla nejlepší vizitka.

„Chtěla jsem,“ přiznala jsem se nakonec. Hesper se zablesklo v očích.

„Slyšela jsem minulý čas? Výborně!“ zaradovala se. „Chtěla jsem jít dneska k madam Malkinové podívat se na hábity a šaty, protože Trevor mě požádal, abych mu dělala doprovod na ples u svatého Munga, kde pracuje jeho otec. Tak mě napadlo, že by ses mohla jít podívat se mnou. Co ty na to?“ zeptala se nadšeně. Upřímně se mi nikam nechtělo. Za posledních několik dní jsem se pořádně nevyspala a za posledních několik týdnů jsem z práce chodila nehorázně unavená. Cítila jsem se vyčerpaná, ale Hesper měla pravdu, že bych měla jít s ní. Pochybuju, že bych sama sebe přemluvila, abych šla k madam Malkinové. Nakonec bych prostě vyrazila v těch starých šatech.

„Dobře. Půjdu,“ odpověděla jsem a chtěla se vrátit k práci, ale její pohled mě zarazil. Pochopila jsem, že to myslí hned. Odevzdaně jsem odložila brk a řekla si, že to počká do pondělka. Přes víkend tu určitě nikdo nebude. Hesper mě odměnila zářivým úsměvem a zamířila si pro věci.

&&&

Za necelých dvacet minut jsme procházely dveřmi do krámku madam Malkinové na Příčné ulici. Nad vchodem se rozezněl jemný cinkot zvonečku, který upozorňoval majitelku, že má v krámku zákazníky. Ze zadního prostoru se vyřítila drobná štíhlá čarodějka v tyrkysovém hábitu. Na tváři měla milý úsměv a v očích jí plály jiskřičky vzrušení. Musela jsem uznat, že od dob, kdy jsem tu kupovala hábity do školy, se prakticky nezměnila. Možná se jí do vlasů vetkalo několik stříbrných proužků, ale jinak vůbec.

„Dobrý den, dámy, jak vám mohu pomoci?“ začala okamžitě švitořit. Hesper jí zatím vysvětlila, že obě jdeme na ples a že bychom potřebovaly šaty. Madam Malkinové okamžitě svitlo a začala se proplétat mezi stojany s nejrůznějšími dámskými hábity a plesovými šaty. Po malé chvilce se vrátila a ruce měla ověnčené ramínky. Několik jich podala Hesper a zbytek mně. Ukázala nám na dvě kabinky, abychom si šaty mohly vyzkoušet. Odevzdaně jsem zamířila k jedné kabince.

„Nemějte strach, kdyby vám šaty nesedly a přitom byste je chtěly, tak je můžeme klidně upravit,“ pokračovala Malkinová, když jsem se svlékala v kabince. A nejspíš by mluvila dál, kdyby se neozval zvonek oznamující příchod dalšího zákazníka.

„Už jsi psala Dracovi, jak a kde se sejdete před plesem?“ ozvala se Hesper z vedlejší kabinky. Měla jsem sto chutí dělat, že jsem její otázku přeslechla, ale věděla jsem, že mi to nespolkne.

„Ne, nepsala jsem mu. Měla bych? Pozvánku dostal a myslela jsem si, že se sejdeme v Prasinkách, jak stojí na pozvánce,“ odpověděla jsem. Skoro jsem slyšela, jak protočila očima.

„Děláš si srandu? Je to chlap, tomu musíš všechno napsat prakticky dopodrobna,“ odpověděla. Chtěla jsem jí odpovědět, že je to dospělý muž, který má svůj mozek, ale překazila mi to Malkinová.

„Tak co, dámy? Jak vám šaty sedí?“ zašvitořila zvenku a já si uvědomila, že na sobě ještě žádné nemám. Stále jenom stojím před zrcadlem jen ve spodním prádle a zírám na ramínka. Nakonec jsem popadla první a oblékla si je. Vyšla jsem z kabinky.

„Mio, ne! Tohle ne,“ zaúpěla Hesper a já se podívala na svoje šaty. Vypadala jsem jako hastrman. Šaty byly dlouhé v barvě brčálu s tmavými fleky. Musela jsem uznat, že to nebyla nejlepší volba. Otočila jsem se na patě a zamířila do kabinky.

Svlékla jsem se z šatů a pořádně si prohlédla všechna ramínka. Visely na nich šaty nejrůznějších barev, ale mě na první pohled zaujaly jedny. Byly tyrkysové, bez ramínek, korzet na prsou byl vykládaný kamínky, které vytvářely propletené řady a dále se rozbíhaly přes zbytek šatů. Ty šaty byly ve své podstatě velmi jednoduché, ale přesto mě zaujaly. Nejspíš právě díky jejich jednoduchosti. Sáhla jsem po ramínku, na kterém visely, opatrně je stáhla a oblékla se do nich. V kabince jsem se chvíli otáčela z jedné strany na druhou a nemohla jsem se vynadívat na svůj obraz v zrcadle. Vypadala jsem úchvatně. Nakonec jsem vyšla z kabinky, abych se ukázala Hesper a madam Malkinové.

Hesper stála na vyvýšeném stupínku a měla na sobě hráškově zelené šaty, které jí velice slušely. Nikdy bych neřekla, jak mohou hráškově zelené šaty slušet někomu, kdo má červené vlasy, ale opak byl pravdou. Aspoň to platilo pro Hesper. Madam Malkinová kolem ní chodila s hůlkou a upravovala nedostatky, které se jí nelíbily. Hesper po chvíli zvedla hlavu, viděla mě v odrazu zrcadla a okamžitě se prudce otočila, což vyvolalo nevoli madam Malkinové.

„Slečno Collinsová, prosím, nevrťte se!“ pronesla důkladně a snažila se ji dostat do původní polohy, ale Hesper stále zírala na mě. Nakonec to madam Malkinová vzdala a podívala se mým směrem.

„Mio! To jsou nádherné šaty!“ zalapala po dechu Hesper. Lehce jsem zčervenala, usmála se a sklopila pohled k zemi. „Jestli v nich půjdeš na Bradavický ples, tak z tebe Draco nespustí oči,“ dodala po chvíli a já cítila, jak se červenám ještě víc. Měla jsem podivný pocit kolem žaludku. Můj plán byl prostý – vybrat si šaty, ve kterých si budu připadat dobře a které mi budou slušet, ale když Hesper poznamenala, že se v nich budu líbit i Dracovi, vyvolalo to ve mně ještě větší pocit uspokojení. A uklidnit by ses nechtěla? Zrovna ty se budeš fintit kvůli Malfoyovi, jo? zeptal se pohrdavě hlásek v mojí hlavě a já věděla, že má pravdu, ale stejně jsem ten podivný, krásný pocit ze své hlavy dostat nedokázala.

„Slečno Grangerová, jste okouzlující!“ vyjekla madam Malkinová.

Usmála jsem se. Madam Malkinová se však začala zase věnovat Hesper, která si vybrala šaty, které se musely přeci jenom upravovat. Sledovala jsem její snažení asi čtvrt hodiny, než jsem mohla vystoupit na vyvýšený stupínek. Madam Malkinová se pro sebe usmívala, když mě asi popáté obcházela a ani jednou nemáchla hůlkou. Vypadalo to, jako by ty šaty byly šité přímo na mě. Nakonec mě propustila a já se šla převléknout.

S Hesper jsme u madam Malkinové strávily skoro dvě hodiny, ale nakonec jsme obě odcházely se spokojeným úsměvem. Hesper se měla pro šaty stavit příští týden, protože si na nich vyžádala úpravy, které vyžadují čas. Já řekla, že svoje šaty si přijdu vyzvednout s Hesper.

„No, a co kdybychom teď zašly na skleničku?“ navrhla Hesper, když jsme vyšly před krámek Malkinové. Byla nabuzená a chtěla něco dělat. Zato já jsem byla unavená. Nikdy bych neřekla, jak může být zkoušení šatů vyčerpávající. Ale domů jsem jít nechtěla, tak jsem nakonec kývla na jednu skleničku. Hesper se usmála a už nás směrovala k Děravému kotli.

„Tak co si dáš?“ ptala se Hesper s výrazem zběsilé fretky. „Slyšela jsem, že tu začaly dělat nové koktejly. Mohly bychom nějaký zkusit, co říkáš?“ švitořila dál. Usmála jsem se na ni a koukala do nápojového lístku. Dorazila jsem ke koktejlům a rychle je přejela pohledem. Zaujal mě jeden – něžný polibek.

„Máte vybráno?“ zeptala se servírka, když jsem akorát zavírala nápojový lístek. Obě jsme s Hesper přikývly.

„Já si dám Sybilinu věštbu,“ poručila si Hesper.

„A já Něžný polibek,“ dodala jsem. Servírka si náš změřila zkoumavým pohledem, ale bez dalšího otálení odešla.

„Něžný polibek?“ zeptala se zvědavě Hesper.

„Jo,“ prohlásila jsem utahaně a protřela si oči. Byla jsem unavená, hodně unavená. Toužila jsem se pořádně vyspat, ale věděla jsem, že to mi nejspíš nebude dopřáno.

„Nevěděla jsem, že Malfoyové umí líbat něžně,“ rýpla si. Nevěřícně jsem se na ni podívala. Copak si snad myslela, že jsem se líbila s jejím bratrancem?

„Co já vím, jak líbají Malfoyové,“ prohlásila jsem na svoji obranu. Neříkej, že jsi nad tím neuvažovala! ozval se další hlásek v mé hlavě.

„Mio! S tebou dneska není žádná zábava. Co ti je?“ zeptala se starostlivě. Jako by její nabuzenost byla tatam.

„Jsem unavená,“ odpověděla jsem popravdě. Doufala jsem, že se Hesper už dál vyptávat nebude.

Naštěstí přišla servírka a postavila před nás naše objednávky. Hespřin koktejl měl nezdravou fialovo-oranžovou barvu a můj koktejl měl nádech růžové, až světle červené. Rozhodně vypadal bezpečněji než ten Hespřin. Té to však nevadilo. S výrazem připomínající natěšené dítě o Vánoce se natáhla pro svoji skleničku a okamžitě z ní upila pomocí dlouhého brčka. Následně si spokojeně zamlaskala.

Nakonec jsem taktéž sáhla po své skleničce. Opatrně jsem si ještě jednou prohlédla moji barevnou kombinaci tekutiny. Vložila jsem si brčko do úst a nasála pár doušků tekutiny. Koktejl byl osvěžující a sladký. Cítila jsem z něj ananas, pomeranč, jahody a ještě něco, ale nevěděla jsem co. Tekutinu jsem spolkla a skleničku postavila na stolek. Cítila jsem, jak se mi dělá zle. Jak se mi postupně hůř a hůř dýchá a jak se mi v důsledku nedostatku kyslíku dělají mžitky před očima. Několikrát jsem se pokusila zhluboka nadechnout, ale nešlo to. Několikrát jsem prudce zamrkala očima, ale bylo to stejně k ničemu. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem zapomněla na jednu důležitou věc, ale už bylo pozdě. Cítila jsem, jak se se mnou zatočil svět a jak jsem sjela ze židle. Víc už nic…

Chtěla bych vám všem poděkovat za komentáře, které jsem našla u minulé kapitolky. Jsem za ně moc a moc ráda. Doufám, že se vám tahle kapitola taktéž líbila a necháte mi tu váš názor na ni.

Vaše Ali =)

P.S.: Na komentáře u minulé kapitoly jsem neodpovídala, protože nestíhám, ale teď už vám samozřejmě odpovím. ;) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 20. kapitola: