OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Agentura na společníky - 24. kapitola

13.04.2014 (13:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 2750×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Jedno velké překvapení 

Pohled Hermiony Grangerové 

Ještě nějakou chvíli po Dracově odchodu jsem seděla na pohovce a přemýšlela. Byla jsem pořádně zmatená a vůbec se mi to nelíbilo. Nejenže jsem nechtěla věřit tomu, že se Draco změnil, ale nedokázala jsem taky pochopit, proč se tak snaží, abych si to přiznala. To druhé pro mě byla vlastně ještě větší záhada než to první. Nakonec jsem to vzdala a řekla si, že to teď řešit nebudu, protože to stejně nevyřeším. Na řešení tohohle problému jsem měla prakticky týden a půl, protože u Munga jsem dostala neschopenku na tenhle týden, prý, abych tam nebyla hned znovu, a o Vánoce mě nikdo do práce nedostane ani za hodně vysoký příplatek. A pak… pak je vlastně Bradavický ples, pomyslela jsem si.

Najednou, jako by mě někdo polil studenou vodou, aby mě probral, jsem si vzpomněla, že v krámku u madam Malkinové mám šaty na tento ples. Vyskočila jsem z pohovky a zamířila k tašce, kterou jsem si přinesla z nemocnice. Měla jsem v ní totiž i diář, kam jsem si zaznamenala, kdy si mám pro šaty dojít. Spěšně jsem nalistovala stránku a s hrůzou zjistila, že jsem si je měla vyzvednout už minulý týden ve čtvrtek, stejně jako Hesper. Začala jsem horečně přemýšlet, jestli mi je nevzala Hesper s těmi svými. Nebyla jsem si přesně jistá, co bych měla udělat dříve, jestli bych měla napsat Hesper sovu, zda mi je nevyzvedla, nebo zajít k madam Malkinové si je vyzvednout. Nakonec jsem si vybrala variantu, že napíšu dopis Hesper. Přešla jsem k psacímu stolu a začala psát dopis Hesper.

Napsala jsem jí, že si myslím, že poslat Draca místo sebe nebyl zrovna nejlepší nápad. Dále jsem jí napsala, že vím, že kvůli mně má v práci o hodně práce navíc, ale že do práce přijdu nejdříve po Vánocích. A konečně jsem připojila otázku, jestli moje šaty vyzvedla společně s těmi jejími, nebo jestli si je mám vyzvednout sama. Dopis, úhledně složený, jsem přivázala Eddie na nožičku a nechala ji, aby odletěla k Hesper, která touhle dobou musela být jistě ještě v práci.

Po zbytek dne jsem prováděla drobné činnosti, jako bylo vybalení tašky, vyvětrání všech pokojů v bytě, utření prachu, který se usadil na nábytku v době, kdy jsem byla v nemocnici, a podobně. Dříve jsem všechny takové činnosti prováděla pomocí kouzel, ale dneska jsem nechtěla. Měla jsem spoustu času a věděla jsem, že bych pak neměla co dělat.

Večer mi přišla odpověď na dopis, který jsem dopoledne poslala Hesper. Omlouvala se mi, že mě nevyzvedla osobně, ale nemohla. Najednou někdo důležitý chtěl dokumenty s ochranou čtyři, kvůli čemuž musela do práce. Nezapomněla dodat větu, že věří, že Draco byl dobrou společností na cestu domů. Na konec připojila větu, že svoje šaty vyzvedla, ale moje ne. Nevěděla, jestli to má nebo nemá udělat, tak je tam raději nechala.

Lehce rozhořčeně jsem hodila přečtený dopis na stůl. Nemůžu říct, že bych byla přímo naštvaná, ale bylo by mi líp, kdybych věděla, že mi Hesper ty šaty vyzvedla. Takhle jsem neměla žádnou jistotu, že je madam Malkinová už neprodala. Okamžitě jsem se rozhodla, že hned ráno zajdu k Malkinové, abych si je vyzvedla.

&&&

Příčná ulice je po ránu jedno z opravdu klidných míst – většina kouzelnické populace spěchá do práce, a tudíž se Příčné ulici vyhne, děti jsou v Bradavicích a zbytek kouzelnické populace v Británii se tak časně po ránu odmítá vzdát své teplé postele. Bylo něco kolem osmé a během krátké cesty od veřejného krbu k obchůdku madam Malkinové jsem potkala sotva tři osoby. Skrz skleněnou výlohu jsem viděla, že se v krámku svítí, tak jsem bez obav vzala za kliku a vešla dovnitř. Madam Malkinová seděla za pultem a dívala se do nějaké knihy. Jakmile slyšela drobný zvoneček nad dveřmi, zvedla hlavu a po tváři jí přeběhl výraz, který jsem u ní nikdy neviděla.

„Dobré ráno, slečno Grangerová,“ pozdravila mě s obvyklým úsměvem, ale něco mi na něm nehrálo. Vypadalo to strašně strojeně.

„Dobré,“ odpověděla jsem jí, taktéž s úsměvem. „Madam Malkinová, měla jsem tu zamluvené šaty, že si je akorát přijdu vyzvednut, ale okolnosti mi to nedovolily. Jsou tu ještě?“ zeptala jsem se rovnou. Madam Malkinová se zatvářila ztrápeně a mně došlo, že šaty už tu nejsou.

„Je mi to moc líto, ale když jste si pro ně nepřišla, tak jsem si myslela, že jste sehnala jiné, lepší, a prodala jsem je,“ formulovala slovy, co jsem už stejně věděla podle jejího výrazu. Smutně jsem si povzdechla.

„To nevadí,“ odpověděla jsem lehce zklamaně. „Tak na shledanou,“ řekla jsem se a zamířila z obchodu. Madam Malkinová se se mnou rozloučila a šla za mnou zavřít dveře.

V duchu jsem si okamžitě začala nadávat, že jsem si neměla dělat iluze, že by tam ty šaty snad náhodou mohly být. Byly opravdu krásné, takže jsem se nemohla divit, že se prodaly. Jen mi bylo lehce divné, že mi Malkinová hned nezačala nabízet další. V duchu jsem nad tím nakonec mávla rukou, protože bych si dneska stejně žádné nezkoušela. Neměla jsem náladu navlékat na sebe šaty a pak zjistit, že se musí ještě upravovat.

V takovémhle rozpoložení jsem šla po Příčné ulici a uvědomila si, že bych si měla ten můj byteček taky vyzdobit, když jsou ty Vánoce. Obešla jsem několik krámků, ve kterých prodávali vánoční ozdoby. Měla jsem tradici, že každý rok jsem si koupila aspoň jednu novou ozdobu a nějakou starou jsem vyhodila. A letos jsem tuto tradici nehodlala porušovat. Nakonec jsem prošla skoro celou Příčnou ulici a kromě ozdob nakoupila i dárky, které jsem předtím koupit nestihla. Dokonce jsem si na ně koupila i balicí papír, abych je mohla zabalit po mudlovsku.

Aniž bych si to uvědomila, došla jsem na roh Příčné ulice, do míst, kde byl obchod dvojčat Weasleyových. Tedy spíš teď už jen George, když Fred zemřel ve válce. Smutně jsem se podívala tím směrem, protože v jejich obchodě jsem už řádku let nebyla. Nakonec jsem se zhluboka nadechla a vešla dovnitř. Krámek se za ta léta vlastně vůbec nezměnil. Vypadal úplně stejně, jak jsem si ho pamatovala. Zaslechla jsem kroky a zpoza rohu se vyřítil George.

„Ještě máme zavřeno! Neumíte číst? Vždyť je to napsané na cedulce!“ volal, jak mířil ke mně. Nakonec se zastavil asi pět kroků přede mnou, nadechoval se, že řekne něco další, ale nakonec se mu koutky roztáhly do úsměvu. „Hermiono!“ zvolal nakonec a objal mě. Teda spíš udusil, jak byl větší než já.

„Georgi,“ zasupěla jsem po chvíli a začala ho plácat po zádech, aby mě pustil. Nakonec mě ze svého medvědího objetí pustil a zářivě se na mě usmál.

„Dost, že se ukážeš. Myslel jsem, že tě uvidím zase až u nás,“ řekl po chvíli a rukou mi naznačil, ať jdu za ním. Vedl mě do své malé pracovny v zadní části obchůdku. Je pravda, že jsem mu už pěknou dobu slibovala, že se za ním přijdu podívat a stále jsem nějak nenašla čas a taky odvahu, abych se tu zastavila. Na jeho slova jsem prakticky nereagovala, protože jsem neměla jak. Nehodlala jsem hledat nějakou chabou výmluvu, proč jsem se tu neukázala.

„A co tu vlastně děláš takhle dopoledne? Neměla bys být spíš v práci?“ ptal se dál. Posadil se naproti mně a podal mi hrnek s kávou.

„Měla, ale teď do práce nesmím. Před týdnem jsem zkolabovala a byla u Munga. Mám neschopenku až do Vánoc,“ vysvětlovala jsem.

„To vlastně Ginny říkala,“ dodal nakonec. Najednou zvednul ruku v gestu, že si na něco vzpomněl a nesmí na to zapomenout. „Abych nezapomněl, mamka ti vzkazuje, jestli nechceš přijít na Vánoce?“ Trochu zděšeně jsem se na něj podívala. K Weasleyovým jsem chodila vždycky den po Vánocích na odpolední kávu, ale letos jsem nevěděla, jestli chci přijít, protože tam jistě bude i Ron s dvojčaty. A je jsem rozhodně potkat nechtěla, ale na druhou stranu jsem chtěla zase vidět paní Weasleyovou a ostatní.

„Přijdu moc ráda jako každé Vánoce,“ řekla jsem mile.

„Ale mamka myslela, abys přišla přímo na Vánoce,“ opravil se. Vykulila jsem na něj oči a spadla mi čelist.

„Georgi, přišla bych velice ráda, ale nechci se potkat s Ronem a dvojčaty. Přijdu jako každý rok den po Vánocích,“ odpověděla jsem klidně a vyrovnaně.

„Ron letos o Vánocích nepřijde. Mamka pozvala jen jeho, bez dvojčat, a on řekl, že přijde buď s nimi, nebo nepřijde vůbec. A znáš mamky názor na dvojčata,“ dodal se smíchem. Ano, znala jsem názor paní Weasleyové na Ronovy přítelkyně. Měli jsme ho nejspíš všichni stejný.

„Tak v tom případě přijdu moc ráda,“ řekla jsem s úsměvem a upila kávy. George mi věnoval jeden z jeho šibalských úsměvů a napsal si na papírek, že by měl napsat matce, že přijdu.

U George v obchodě jsem strávila asi hodinu, než přišel první zákazník a on už na mě neměl tolik času. Rozloučila jsem se s ním, dopředu mu popřála hezké svátky a odešla. Popravdě jsem měla z první návštěvy v jeho obchůdku daleko větší strach, ale odcházela jsem s příjemně hřejivým pocitem. A dnes poprvé jsem si uvědomila, jak moc se George od bratrovy smrti změnil. Stále vymýšlel nové výrobky do obchodu, stále si dělal žerty ze všeho kolem sebe, ale bylo na něm vidět, že je to vše poloviční, že druhá polovička, kterou představoval jeho bratr, zůstane navždy prázdná.

Od George jsem zamířila rovnou k veřejnému krbu, protože jsem cítila, jak ještě stále nejsem úplně v pořádku. Cítila jsem na sobě, že se musím ještě šetřit, abych neskončila opět u Munga. Když jsem přišla domů, zamířila jsem do ložnice, abych nakoupené dárky uklidila do skříně mezi ostatní. Nakonec jsem v ložnici usnula a prospala přibližně dvě hodiny. V mých snech mě doprovázel příjemný pocit, který jsem si odnesla od George, kdy jsem si uvědomila, že tohle budou po dlouhé době Vánoce, které nebudu slavit sama…

Pohled Draca Malfoye

Když Hesper přišla večer domů, seděl jsem v křesle a pročítal knihu. Probodla mě naštvaným pohledem a mně okamžitě došlo, že něco není v pořádku. Takhle se totiž Hesper normálně netváří. Odložil jsem knihu a čekal, s čím přijde, protože narovinu jsem se jí zeptat neodvážil. To by mě taky mohla rozcupovat na kousíčky.

„Odmítám za tebe odnášet, co si zrovna vymyslíš,“ začala, když se vrátila z haly, kam si byla odložit cestovní plášť. Nechápavě jsem se na ni podíval.

„Co jsem provedl?“ zeptal jsem se. Hesper mě probodla tentokrát pěkně nasupeným pohledem.

„Co? Ty nevíš, co sis vymyslel? Tak já ti to povím! Hermiona byla dneska na Příčné ulici, a kam myslíš, že zamířila? K madam Malkinové, aby si vyzvedla šaty, které si tam zamluvila. Ale zjistila, že už jsou prodané. A komu myslíš, že psala jako prvnímu? Mně! A proč? Aby mi v uvozovkách vynadala, že jsem jí je mohla vyzvednout, když jsem si byla pro svoje šaty!“ rozhořčeně vysvětlovala. Jakmile vyslovila Hermionino jméno, došlo mi, že se to bude týkat šatů. A taky jsem se nemýlil.

„A kvůli tomu jsi naštvaná?“ zeptal jsem se překvapeně.

„Jo! Z části,“ dodala rychle, protože jsem na ní viděl, že tohle všechno nemůže být jenom kvůli Hermionině dopise. „A popravdě nechápu, čeho tím chceš docílit. Jakmile Hermiona zjistí, že jsi jí ty šaty koupil ty, i když s dobrým úmyslem dát jí je jako vánoční dárek, stejně tě rozcupuje na malé kousíčky a tyhle kousíčky ještě na menší,“ vysvětlovala, zatímco chodila po bytě a zalévala kytky, upravovala polštářky na pohovce a podobně. Byla nervózní, ale nepředpokládal jsem, že by její nervozita souvisela s Hermionou. V tom muselo být něco jiného.

„Proč by mě měla cupovat?“ ptal jsem se nechápavě. Já si spíš říkal, že bude ráda, že ty šaty nakonec má. Hesper se při té otázce zastavila, otočila na mě hlavu a podívala se na mě pohledem, jestli jsem dneska odněkud náhodou nespadl.

„Přemýšlíš ty někdy vůbec?“ zvolala, zase o něco víc rozhořčená. „Nejspíš ne, protože by ti došlo, že tím Hermionu akorát naštveš. Jo, šatama jí asi uděláš radost, že je nakonec má, to jo, ale jakmile jí dojde, žes je koupil ty, tak se sem přiřítí jako drak a rozcupuje tě. Jsi prostě Malfoy!“ vyštěkla nakonec. Nevěřícně jsem na ni koukal. Podle jejího vysvětlení za všechno může fakt, že jsem se narodil jako Malfoy.

„Nevím, co se ti v práci stalo, protože jeden dopis od Hermiony by tě takhle určitě nerozhodil, ale já to odmítám odnášet,“ prohlásil jsem po chvíli nepěkných pohledů na obou stranách, zvedl se a bouchl za sebou dveřmi.

Ve svém pokoji jsem se usadil do křesla u okna. Byl jsem naštvaný na Hesper, že to vážně řekla, ale na druhou stranu měla pravdu. Věděl jsem to. Jednal jsem ukvapeně a pod vlivem okamžitého nápadu, což není zrovna můj styl. Vždycky jsem plánoval prakticky všechno, ale tohle bylo impulzivní, nepromyšlené. Uvědomil jsem si, že jsem jednal pod vlivem představy nadšeného Hermionina úsměvu z dárku k Vánocům, ale už jsem nepromýšlel, co by to mohlo přinést za důsledky. Ta malá čarodějka s tebou dělá divy, prohlásil potěšeně ten nový Malfoyovský hlásek, ten, který jsem poslechl tehdy v nemocnici.

Byl jsem pevně rozhodnutý jí tento dárek poslat. Možná jsem na chvíli zapochyboval, když do mě Hesper začala rýpat, ale stejně jsem svůj názor nezměnil. Jen jsem si pomyslel, že by nebylo špatné připojit k dárku ještě dopis…

Děkuji za komentáře, které jsem našla u minulé kapitoly. Moc, moc mě potěšily. Zároveň se omlouvám, že tu kapitola nebyla ve slíbeném termínu - potřebovala jisté úpravy a já neměla tolik času, kolik bych k tomu potřebovala. Doufám, že se vám kapitola líbila a necháte mi tu nějaké komentáře.

Vaše Ali =) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 24. kapitola: