OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Bloody Angel 2

25.02.2013 (09:00) • DarknessB • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1416×

2. kapitola

Tessriel: Tak jsem tady. Internát vypadal žalostně. Nebo spíš jako několik žalostně rozmočených krabic od bot, poskládaných vedle sebe i nad sebe, ohraničených zdí a zapomenutých, stejně jako všechno tady v okolní pustině. Se svým drahým autem jsem zajela na parkoviště, které leželo hned za branou. Tvořilo ho několik zděných přístřešků, nalepených u zdi vedle sebe, nejspíš pro zaměstnance, a betonová plocha prorostlá plevelem pro rodiče. Mého černého miláčka jsem odvezla do jednoho z přístřešků a přikryla ho plachtou. Cam měl pravdu. Nebyl dobrý nápad sem vozit moji Audinku, ale copak jsem věděla, jak to tu bude vypadat? Měla jsem mu věřit. Bylo zakázané si sem vozit vlastní auta, a když tohle toleroval i Cam, měl jistě dobrý důvod. Na druhou stranou jsem neměla moji Audi kam dát a neměl mě sem kdo odvést, takže jsem neměla na vybranou. Jen jsem doufala, že ji tu nikdo nenajde. 

Vzala jsem si z kufru zavazadla a tiše nadávala na chodník, který byl ve stavu rozkladu. Já, samozřejmě v jehlových podpatcích a s kufry na kolečkách značky Samsonite, která byla rozmazlená svojí vilou v luxusní čtvrti Los Angeles, a která nikdy v životě v Los Angeles něco v takovém stavu neviděla, natož aby po tom šla, jsem se několikrát málem natáhla a kolečka kufrů jsem absolutně zničila. Myslím, že si budu stěžovat, tohle není možné. Když jsem dokulhala ke vchodu, šťastná, že žiju, jsem vešla do haly a bylo mi absolutně jedno, že tahle místnost nemohla projít základními kritérii pro to, aby se člověk nebál, že na něj spadne, a sedla si na jednu starou židli, kterých tu pár stálo. Nebyl mi ale dopřán klid na dlouho. Zpoza přepážky něčeho, co měla být, dle mého názoru, nejspíš kancelář, vyšla osoba vážící nejméně stodvacet kilo, sudovitého tvaru těla a s vlasy na ježka. Zpod malého knírku se mračil jako ďáblův syn (neo ona?). Tiše jsem se zasmála tomu absurdnímu přirovnání. Jako by ďábel měl nějaké děti.

„Přijela jste pozdě, mladá dámo, takže jen ve zkratce. Řád i všechna pravidla jste si jistě přečetla. Oblečená jste korektně, takže vám nejspíš i něco uvázlo v hlavince. Takže pojď se mnou," přivítala mě osoba dost hnusným tónem a odešla zpět do kanceláře, aniž by se ujistila, že jdu za ní. Posbírala jsem se a šla za ní. V kanceláři se zastavila u nějaké krabice s různými věcmi. Od hromady mobilů přes spreje až po nože a zapalovače. Ukázala na ni se slovy, že si mám odložit. Nic ze zakázaných věcí jsem neměla, tedy kromě mobilu. Vyndala jsem ho z kapsy, vypnula ho a položila do krabice.

„Upozorňuji vás, že jestli na něm bude sebemenší škábanec, tak vám vyškrábu oči a urvu nehty. Ty diamanty na zadní straně jsou pravé, takže jestli tam bude o jediný kamínek méně, tak se nedoplatíte," zasyčela jsem výhružně. Na chvíli se jí v očích mihl strach, ale hned se ovládla. Usoudila jsem, že to bude žena. Každý chlap na mě měl pohledy a na gaye jsem osobu netipovala. A ano, strach umím pouštět ukázkově. 

„Mě z ničeho neobviňuj, já jsem tu dobrovolně, nepřidělil mě sem zákon," ošklivě se na mě podívala. „Pokud máš nějaké prášky, které tě mají udržovat příčetnou, tak se optej na zdravotku. Mně dávají telenovelu, takže tě předám jedné holce, která tě tady provede. A nezapomeň na kamery, takže se chovej slušně." 

Ignorovala jsem ji a rozhodla se si přeci jeno trochu stěžovat na zdejší stav. Naštvala mě.

„Měli byste se tu o to trochu starat. Té prorostlé věci věnku říkáte chodník?!" víc jsem říct nestihla. Zrudla a rozzuřeně mě přitiskla ke zdi.

„Ty si nezahrávej. Můžu se postarat, aby tě dostali do cvokárny," začala mi vyhrožovat. A to jsem si nenechala líbit. Vzpomněla jsem si na zavírací nůž, který jsem měla v kapse, a vyndala ho. 

„A vy si nezahrávejte se mnou. Nezavřeli mě sem pro nic za nic," vyhrožovala jsem jí. Zabralo to a začala couvat. „Nejspíš jsem zapomněla něco odložit, že?" zářivě jsem se usmála a nůž odhodila. Strefila jsem se přesně, jak jsem chtěla. Pár centimetrů od jejího krku. Vykvikla. Čekala jsem, než se vspamatuje. Po chvíli se roztřesenýma rukama pokusila nůž vytáhnout a kupodivu se jí to dokonce povedlo. Hodila ho do krabice a nasadila nejspíš vyrovnanou masku a vypochodovala do haly. Vzala jsem si kufry a šla za ní. Jakmile jsme vyšly ven, ta ženská dala instrukce nějaké holce, na kterou jsem přes její zadek neviděla. Jmenovala se Arianne. Bodlo mě u srdce. Co asi teď dělá? Okamžitě jsem ale nasadila vážnou tvář. Už na ni nemůžu myslet. Opustila mě a teď má jistě nějakého krásného přítele a je šťastná, že se mě zbavila. Ženská rychle zmizela v kanceláři a mě nechala s ... A kurva! Co tu, sakra, dělá?! Přede mnou stála moje Arriane v celé své kráse. Asi jsem musela vypadat překvapeně. Ihned jsem se ovládla. Jí to ovšem taky dělalo prolémy. 

„Provedeš mě tady, nebo mám někde najít Cama?" zeptala jsem se na oko otráveným hlasem. Ona ovšem neodpověděla. Nevnímala a dál na mě zírala. Po chvíli se rozkoktala.

„Jak to, že žiješ? Já myslela, že jsi tehdy umřela." Něchtěla jsem jí nic vysvětlovat. Tak dlouho jsem se snažila zapomenout. Tak dlouho mě zraňovalo její odmítnutí a zraňovalo mě i teď, takže jsem jí prostě nic říct nechtěla.

„Žiju. Jak, to snad radši ani není důležité, ne?" odpověděla jsem svým nejprotivnějším já. Zatřepala hlavou a šla ke mně. Chtěla mi pomoct s kufrem, ale nechtěla jsem. Vyškubla jsem jí ho a jak to nečekala, tak na mě spadla a oě jsme spadly na zeď. Ona pode mě a já se přitlačila na ni. Ihned jsem měla vlhko v kalhotkách, jak jsem cítila ten nedostatek prostoru mezi námi. Jak se na sebe tiskly naše klíny a prsa, pod kterými divoce bušila naše srdce. Cítila jsem, jak splašeně dýchá. A v tu chvíli se neovládla. Přitiskla své rty na mé. Jazykem přejela po prohlubni mezi rty, jako by žádala o vstup, a já se poddala. Pootevřela jsem rty a ona té možnosti využila. Uměla skvěle líbat. Její rty voněly, stejně jako ona celá, po malinách a šípkách. Tak jako tehdy. Vždy tak voněla a já tuhle její vůni milovala. Nejsilněji jsem ji cítila tehdy, když jsem umírala, a ona byla se mnou. To jí připomnělo, co se stalo, a s největším úsilím se odtrhla a jejich první polibek, který si kdy věnovaly, tak přerušila. Ustoupila a snažila se dát dohromady. Tohle už nikdy nesmí dopustit. Ony k sobě přeci už nic necítí. Ne, když ji tehdy zradila! Snažila si to namluvit, mezitím co popadaly dech. Popadla jsem kufry a Arriane nejspíš pochopila, že ta krásná chvíle je definitivně pryč a já ji nechci vrátit. Nemůžu jí přeci odpustit všechno jen kvůli jednomu polibku! Nezáleží, že byl náš první a že jsem nikdy nic takového nezažila.

Autor: DarknessB (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Bloody Angel 2: