OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Bloody Angel 4

12.03.2013 (18:00) • DarknessB • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1714×

4. kapitola

Tessariel:

Měla jsem otevřený jeden z kufrů a vybalovala jsem si věci do skříně. Jeden úhledný komínek vedle druhého, jedny lesknoucí se podpatky vedle druhých. Z vybalování mě vyrušilo zaklepání. Povzdechla jsem si a šla otevřít. Kdo další mě otravuje? Už tak jsem byla na dně. Katastrofická škola, bývalá láska... Otevřela jsem dveře, ale zarazila jsem se. Nikdo za nimi nebyl. Vlastně byla prázdná celá chodba. Pak jsem se podívala na zem a tam ležela krabice a na ní papírová vlaštovka. Sebrala jsem to a šla zpět do pokoje. Sedla jsem si na postel a otevřela krabici. Byly v ní nové černé conversky. Odložila jsem je vedle sebe a rozbalila vlaštovku, na které byl vzkaz.

Když jsem tě viděla zoufalou v těch podpatcích, tak jsem se rozloučila s mými novými converskami. Potřebuješ je víc než já, objednám si pak další. Jo, a Came! Pokud strkáš ten svůj nafintěnej nos do cizí korespondence, tak tě varuju, že ti ten nosík uříznu! Tesie, protože Cama alespoň v něčem dokonale znám, tak vím, že ti na mě řekne veškerou špínu. Jen bych byla ráda, kdyby sis to nejdřív ověřila, tý drbně se nedá věřit. Ten náramek mám neprávem! Doufám, že ti ty boty budou, vždycky jsme měly stejnou velikost, tak doufám, že alespoň v tomhle ses nezměnila, když ve všem ostatním jo.

=*tvoje (navždy) šílená Aria

Musela jsem se usmát. Aria. Přezdívka, kterou jsem jí dala a nikdo kromě mě ji nepožíval. Ohledně nějakého náramku jsem nic nevěděla. Pak se musím poptat. Nevím proč, ale musela jsem se usmívat. Za to mohla ona. Cokoliv, co udělala, řekla nebo, v tomhle případě, napsala, mi zvedlo náladu na maximum. A nezkazilo mi ji ani to, že jí připadám jiná než tehdy. Přemýšlela jsem, jestli klesnout na tehdejší úroveň a jít jí poděkovat, nebo to nechat na jindy. Opět někdo zaklepal a už mě to vytočilo. Než jsem ale stihla cokoliv udělat, někdo bez pozvání vpadl dovnitř. Cam. Kdo jiný, taky.

„Jak tak koukám, tak Arriane jsi přežila, a můžu tě uklidnit, že někdo horší se tu těžko hledá," uvítal mě bez pozdravu.

„Nebylo to strašný" ušklíbla jsem se.

„Jak se ti tu líbí?" usmál se a rozhodil rukama.

„Můžeš mi vysvětlit, proč jsi mě tahal sem? Co mám podle tebe tady dělat? V Los Angeles jsem se měla dokonale a ty mě přitáhneš sem. A varuju tě, vymysli si dobrý důvody, protože mám chuť tě zabít." Byla jsem rudá vzteky. Můj tón ho nejspíš naštval.

„Hele, jestli si to neuvědomuješ, tak se na sebe podívej do zrcadla, to je dostatečnej důvod. Co jsi to ze sebe udělala? A proč? Už nejseš ta veselá holka, co si z každýho dělala srandu, nenechala se nikým shodit a vždycky tu pro všechny byla. Byla jsi démon, který povahově démon vůbec nebyl. Tys byla ta dobrá. Ta, která byla pro každou špatnost, to jo, ale i tak jsi byla spíš anděl, než démon. A co ze sebe děláš? Ty nejseš ta démonka, kterou jsem měl rád, se kterou jsem trávil tolik času," vysvětloval mi energicky.

„Máš pravdu. Nejsem anděl, protože jsem se vzdala boha, ale zapomínáš, že už nejsem ani démon. Mám ti ukázat křídla, aby sis to uvědomil?! Já už nejsem taková, jaká jsem byla. Ani nemůžu být. Což mě přivádí k otázce, z koho se budu živit. Je tu moc málo studentů, aby si toho nikdo nevšiml. A já se potřebuji živit," ohradila jsem se. Chvíli byl zticha a přemýšlel. 

„Budeš se živit ode mě. Už jsme to na začátku dělali, pamatuješ? Tehdy jsi to ještě byla ty. A budeš zase. To tvoje malý tajemství nějak zvládneme," po chvíli váhání vše vyřešil. Začala jsem se hystericky smát a můj smích plynule přešel do vzlykotu. Z očí mi začaly padat slzy jako hrachy. Kdy jsem si naposledy dovolila brečet? Nepamatuji si. Teď mě to ale přemohlo. Cam z toho byl rozhozený. Nejspíš nečekal, že se rozbrečím. Po chvíli, kdy na mě zmateně koukal, si sednul vedle mě na postel a obejmul mě. Neříkal, že to bude dobrý, věděl, že se to nikdy nezlepší. Byla jsem slabá. Slabá kvůli hladu. Vycítil to, vedl mi hlavu a bradu. Z pláče jsem musela mít rozteklou řasenku a napuchlé tváře, ale to mu nevadilo. Políbil mě a já mu polibky začala oplácet. Ihned jsem cítila to slabé vlákno energie, která do mě proudila. Ta energie byla moc slabá, aby měla nějaký významější vliv, ale neskutečně mě vzrušila. Chtěla jsem další a další energii, a tak jsem ho začínala pomalu vysvlékat z košile, knoflík po knoflíku. On se činil taky. Nebyla v tom láska, nebylo to milování, ani to nemělo předehru. Byl to čistý sex, rychlovka, a jakmile do mě vyvrcholil, cítila jsem, jak se příval energie vyšvihl na maximum. Najednou jsem se cítila silná. Jako bych se právě hodně dobře najedla. Ten hlad pominul. Vyklouzl ze mě, oblékl se a odešel z pokoje. A já, i když běžně nic takového nedělám. Tedy po těch letech už ne, jsem se rozbrečela. Cítila jsem vinu, že jsem ji podvedla. Tak jako na začátku. Přesně tohle byl můj trest. Přijímat to největší vyznání lásky od osoby, kterou nemiluji, a vědět, že bez toho nepřežiji. A vědět, že nic takového s ní nebudu moci zažít. Přesně tenhle příval energie mi nikdy nedá. Pouze mi hromadu energie ubere. Takové množství, že mě to usmrtí. A tak trpím dál a dál, jen abych věděla, že i když s ní nemůžu být, pořád tu někde pro ni jsem a ona je někde pro mě.

Autor: DarknessB (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Bloody Angel 4: