Cedriku, proč?! 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tato povídka je o příběhu mladičkého Cedrica Jeremiashe Diggoryho, který zemřel rukou lorda Voldemorta. Málokdo ale věděl, že měl taky mladší sestru Lisse Yakaterinu, která svého bratra absolutně zbožňovala. Když zemřel, Lisse se od základu změnila. Z tiché dívky se stala svérázka, která chce pomstít vraždu svého bratra. Když zemřel, bylo jí čtrnáct let a studovala kouzelnickou akademii Ariny Galyivzy Pashiknove v Rusku. V šestnácti letech se rozhodne odejít a nastoupí jako studentka šestého ročníku do Bradavic. S jejím příchodem se však dá do pohybu souhra zvláštních událostí, které ji dovedou k smrti jejího bratra. Je však vše takové, jak vypadá? A co když to bylo úplně jinak? Známý příběh z pohledu neznámé čarodějky, která se musí vyrovnávat se smrtí bratra, nezájmem otce a studiem školy, ale taky každodenními starostmi teenagera. P.S. Lisse je trošku více svérázná, stojí si za svým a rozhodně nejde pro slovo daleko. Vaše Lenia

27.05.2013 (16:00) • Lenia • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1848×

Ach jo. Dneska je 24.7. Zase to debilní, zasraný, zkurvený datum, kdy svět opustila jediná osoba, která mi rozuměla. Dnes to jsou dva roky, co zemřel můj starší brácha Cedric Jeremiash Diggory. Já mu vždycky říkala, ať nevyhledává nebezpeči, že se mu to jednou vymstí. No, a ten blbec se rovnou přihlásí do Turnaje tří kouzelníků. Nejhorší na tom bylo, že otec ho v tom absolutně podporoval. Já už jsem si zvykla, že pro otce nejsem zrovna nějaký terno, ale pár jeho skutků bylo moc i na mě.

~Před pěti lety~

„Cedrikůů, mám to, mám to!" vyřvávala jsem po baráku a hledala mého staršího bratra, abych mu mohla říci tolik očekávanou novinku.

„Yakaterina, net krichat' prosypat'sya otets!" hubovala mě hned matka. Nechápu, proč mi říká tím hloupým jménem, když se jmenuji Lisse. A co už vůbec nechápu, proč furt mluví rusky, když umí perfektně anglicky.

„Otce určitě nevzbudím, spí jako dřevo, mami" řekla jsem a utíkala s matkou za zády do Cedrikova pokoje.

„Dobré ráno, Lisse," řekl a pak se otočil na matku. „Dobrye utro tebe tozne mama." Jo, to je celý Cedric. Nechápu, proč s matkou hraje tu blbou hru a mluví na ni rusky. Jasně, já taky umím rusky, ale hustím to do někoho na každým rohu?! Ne, děkuji pěkně, jako že se Lisse Yakaterina jmenuji.

„Dobroye utro, Jeremiashi, vasha sestra, ya prosto ubezhal, ne mog ostanovit'sya." Nechápala jsem, co proti mně má, ale jen jsem na to zakoulela očima a pokračovala dál.

„Jak jistě oba víte, minulý měsíc mi bylo jedenáct. No, a dneska mi přišel dopis, že mě přijali do Bradavic.

„No to je úžasný, Lisse!" gratuloval mi Cedrik a zatočil se se mnou ve vzduchu.

„Pozdravlyayu, Yakaterina," přidala se matka a objala mě. Už jme si s Cedrikem plánovali, jak spolu pojedeme vlakem a budeme ve stejné koleji. Taky jsem mu však musela slíbit (s rudou tváří), že když mě bude nahánět nějaký kluk, tak mu to musím říct a on s ním zatočí. Zrovna jsem pomáhala Cedovi s úpravou jeho Kulového blesku, který dostal za ukončení ročníku, když se k nám dostal zvuk matčina rozzuřeného hlasu.

„Net, Amos, ona saditsya Khogvarts!" křičela matka na otce. Vyděšeně jsem se podívala po Cedovi, který mi pohled opětoval, a vydali jsme se do kuchyně. ¨

„Prvního záři nenastoupíš do Bradavic, ale na Kouzelnickou akademii Ariny Galyivzy Pashiknove v Rusku," řekl otec a mně se udělalo černo před očima. Pak už jsem vnímala jen temnotu.

~~~~~~~

Tak tímhle si to u mě otec naprosto a doslova posral. Kvůli němu jsem se s Cedem vídala jen občas. Když jsem se ho s brekem zeptala, proč vlastně nesmím chodit do Bradavic, odpověděl mi, že prý by se kvůli mně Cedrik nesoustředil na školu a pěkně by zvlčil. Cedrik s otcem nemluvil léta, protože jsme si spolu mohli jenom dopisovat. Vždy, když si ty dopisy čtu, tak brečím. Ale popravdě jsem na ně už rok nesáhla. Vzdychla jsem a šla si zahrát šipky. Na terči jsem měla vystřihnutou fotku toho zmetka Pottera, kvůli kterému je Cedrik mrtvý. Kdyby ho nebylo, nemusel by se Cedrik dostat tak blízko k Voldemortovi a ten by ho nezabil. Vážně nevím, co budu dělat, až ho potkám někde na chodbě v Bradavicích, a to ještě budeme ve stejném ročníku. Ano, slyšeli jste dobře, 1. září nastupuju do Bradavic. V tý příšerný akademii jsem strávila už dost času a to už nikdy více nechci. Až letos mi otec dovolil přestoupit, jelikož se zjistilo, že po škole putuje zmutovaný vir dračích spalniček. To už bylo moc i na otce, takže jsem využila jeho slabé chvilky a donutila ho poslat sovu do Bradavic. No, a tak jsem tady. Sedím na posteli a hážu šipky neomylnou přesností odpalovače do toho Potterova ksichtu. Jak já už se strašně těším do školy! Brácha vždycky říkal, že je to tam bezvadný.

A když to říkal Cedrik, tak to musí být pravda.

~ £~

Tak, a konečně je to tu. Dneska odjíždím do Bradavic. Tam, kam jsem měla nastoupit před pěti lety se svým bratrem. Dnes je ale vše jinak. Stojím na nádraží u obrovské parní lokomotivy, matka mi upravuje košili a otec si něco brblá pod vousy.

„Yakaterina, vy vedete sebya!" připomínala mi matka. Je to snad jasné, že se budu chovat slušně. Ke všem, kromě toho podvraťáka Pottera.

„Da mama," odpověděla jsem jí stručně. Věděla jsem, co si myslí o mé nenávisti k Potterovi. Podle ní za to nemohl, a navíc byla dobrá přítelkyně Weasleyových, chudých, ale prý hodných kouzelníků, kteří se o Pottera starají (jelikož jeho pěstouni jsou mudlové, ale jeho příběh každý zná, je to naše kouzelnická hvězda). V tomhle jediném táhneme s otcem za jeden provaz - nenávist k Potterovi. Teď dost chmurných myšlenek. Teď vzhůru nový život, směr Bradavice.

~£~

Seděla jsem ve vlaku asi deset minut, když vtom mi do kupé strčila hlavu malá hnědovláska.

„Promiň, můžu si přisednout? Všude jinde je plno a mě už strašně bolí nohy," řekla a usmála se, až se jí udělaly dolíčky ve tvářích. Mírně jsem kývla a úsměv jí trošku rozpačitě opětovala. Bylo by fajn mít kamarádku, jelikož jsem ji na akademii nikdy neměla. Možná jednou, jmenovala se Rakatnyna Dmitrijovna Pasrunkova. Nevím, jestli se tomu dalo říkat kamarádství, jelikož jsme si spolu párkrát sedly na obědě a ona se pak odstěhovala do Albánie. Nikdy více jsem už o ní pak neslyšela. Ta dívka si sedla a pak se na mě zase zářivě usmála.

„Mimochodem, jsem Hannah. Hannah Susan Abbotová," řekla a podala mi ruku.

„Lisse, Lisse Yakaterina Diggory," představila jsem se jí taky a potřásla si s ní nabídnutou rukou. Při vyslovení mého příjmení nadzvedla obočí a vypadalo to, že hluboce přemýšlí. Věděla jsem, co bude teď následovat. Vždycky to tak bylo. Ale Hannah mě dokonale překvapila.

„Z jaké koleje jsi? Nikdy předtím jsem tě neviděla," zašveholila a koukla na mě. Úlevně jsem si tišše oddychla.

„No, víš, já jsem tady tento rok nová. Studovala jsem akademii v Rusku. Po tom, co se stalo... no, prostě jsem se rozhodla, že přestoupím. Jo, a budu v Mrzimoru. Jako brácha," řekla jsem pyšně a doufala jsem, že si nevšimla té mojí malé odmlky. Nestála jsem o žádnou přehnanou lítost.

„Jů, to je super, já jsem taky z Mrzimoru. Počkat... ty jsi příbuzná s Diggorym?" zeptala se mě opatrně.

„Jo, Cedrik je, teda byl můj brácha." Rychle jsem se otočila na stranu, abych setřela jednu neposednou slzu. Hannah mi chtěla něco říct, ale přerušilo ji otevření dveří kupéčka. Dovnitř nakoukla čupřina černých vlasů, které bych poznala všude.

„Tyyy," zavřela jsem a pak po tom blbečkovi i přes protesty Hannah skočila a mlátila ho hlava nehlava.

----------------------------------------------------

Takže, doufám, že se vám to líbilo. Je to moje první kapitolová povídka na téma Harry Potter. Chtěla bych vás moc poprosit, jestli byste mi napsali do komentů názor, jestli mám pokračovat, nebo ne. Vaše Lenia

Následující díl »

Autor: Lenia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Cedriku, proč?! 1. kapitola:

4. Lenia přispěvatel

28.05.2013 [18:49]

Udělaly jste mi obrovskou radost ") Vážně moc děkuju :) LadyShady-F&G jsou moji oblíbení,nebudou chybět ;)

3. LadyShady přispěvatel

28.05.2013 [11:47]

Urcite pokracuj Cedric sice neni muj oblibenec ale jak to pises to se mi libi :)) a libilo by se mi kdyby jsi tam treba zminila dvojcata weasleyovi :D

2. majka

27.05.2013 [17:04]

skvela poviedka len tak dalej :) Emoticon

1. Lealel přispěvatel

27.05.2013 [16:58]

Já osobně si myslím, že by jsi pokračovat měla. Styl psaní je výborný a příběh zajímavý. Cedrik je můj miláček a bylo mi ho vážně líto. Na jeho sestru Lisse jsem fakt zvědavá. Emoticon Vážně dobrej nápad. Pokračovat bys měla. A taky musím říct, že já rusky neumím, ale že to byly krátký věty, rozuměla jsem. Jen tak dál.