OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Cedriku, proč?! 3. kapitola

14.06.2013 (10:00) • Lenia • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1844×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

„Ani nevíš, jak moc..." řekla velmi tiše, ale pak se zasekla. „Ne, já byla prefektka až rok po- no, ty víš čem." Vypadalo to, že jí taky dělá problém o tom mluvit.

„Tak řekneš mi už konečně, o co tady jde?" řekla jsem trošku naštvaně, jelikož mě to už začínalo unavovat.

„No víš, Cedrik a já, my" 

Pohled Hermiona

" Hermiono, jestli nepohneš kostrou, tak ten vlak zmeškáme!" ječel na mě Ron z dolního patra. Rychle jsem si setřela pár slz, co mi kanuly ještě před chvílí po tvářích a seběhla dolů, kde na mě čekal Harry a všichni Weasleyovi, včetně dvojčat

*Před dvěma lety*

Seděla jsem na vrcholku severní věže a poslouchala, jak vítr rozviřuje prah a cuchá mi vlasy. Musela jsem se usmát. Na tohle místo jsem měla opravdu nádhernou vzpomínku. Bylo to tehdy, když jsme ještě byli v prvním ročníku. Rona poškrábal Hagridův "dráček" Norbert, a my jsme toho draka museli dostat sem, aby si ho Ronův brácha Charlie mohl odvést do Rumunska. Byla opravdu legrace, když jsme se sem plahočili s tou oheň prskající bednou. Následky sice nebyly až tak vtipné, ale nějak jsme tu ztrátu sto padesáti bodů přežili. Sice těžce, ale přežili.

Opět jsem se musela pousmát. Tehdy jsme řešili takové problémy. Tehydy mi to však připadalo příšerně důležité. Tehdy pro mě bylo vyloučení horší než smrt. A že jsme s klukama měli k vyloučení docela dost problémů. Teď však řeším, jestli mě ten, koho miluju, miluje taky. Teď jsem znejistěla. Kde je? Vždyť už tu měl dávno být.

" Čekal jsem, až dopřemýšlíš, jelikož jsi při tom strašně roztomilá," řekl a přisedl si ke mě.

" Chyběl jsi m-" to bylo vše, co jsem stihla říct, než mě umlčel dlouhým polibkem. "Ty mi taky," řekl když se odtáhl a neodolatelně se usmál.

"O čem jsi přemýšlela?" zeptal se mě Cedrik po chvilce.

" O tom, když jsme sem s Harrym pašovali Hagridova draka," řekla jsem a uchichtla se. " Těch stopadesáti bodů mi bylo líto," řekla jsem již s přerušovaným smíchem.

" Tak na to si moc dobře pamatuju, ty, Neville a Harry jste pak chodili jak těla bez duše," smál se.

" To ti mě jako vůbec nebylo líto?!" zeptala jsem se ho naoko dotečně a otočila jsem se na něj.

" Promiň, ale vypadala jsi jak mozkomor na houbičkách," řehtal se jako pitomec. Až na to, že jeho smích zněl jako nejkrásnější symfonie. Takový můj soukromý balzám na duši.

" No jak myslíš, přece nebudeš trávit tvůj drahocenný čas s mozkomorem na houbičkách," řekla jsem a pomalu jsem se začala zvedat. Sice mi asi brzo praskne bránice od potlačovaného smíchu, ale jinak to asi nepůjde.

" Ó můj zpanilý mozkomore na houbičkách, nebude mi větší ctí než nechat si od vás vzít duši," přednášel mi a klečel na koleně. taky mu už notně cukaly koutky.

"Jak si přejete.." klekla jsem si k němu a začala ho jemmě líbat. On se nenechal zahanbit a za chvíli jsem mu už seděla na klíně a měla prsty zapletené do jeho krásných bronzových vlasů. On mě jemmě hladil po líci a otíral se kořenem svého nosu o můj.

 " Můžete mi laskavě vysvětlit, co to tady děláte?! " ozval se nakrknutý hlas Filche. Rychle jsme od sebe odskočili. Tohle nemě nikdo vidět. Vyplašeně jsme se na sebe podívali a pak zpět na Filche. U nohou se mi krčila paní Norrisová. Kurňa.

" Ale ale, kokopak to tu máme," řekl posměvačným hlasem a posvítil si na nás baterkou. "Di-Diggory a, a Grangerová?!" řekl překvapeným hlasem, ale pak zase nastavil tu svoji otravnou masku. 

" Do ředitelny," řekl a každého za límec odváděl pryč. Pod vousama si mrmlal něco ve stylu " Tak už i primusové..no čeho se v Bardavicích ještě nedočkáme.." a k mému a Cedrikově zděšení nás vtáhnul do sborovny. To bude MEGA průser.

" Tihle dva se ocucávali na sverní věži," řekl posměvačně Filch. Upřelo se na nás všech čtrnáct očí, co bylo ve sborovně. Všechny dokonale překvapeně.

Jako první se vzpamatovali naši kolejní. Profesorka McGonagalová spolu s Profesorkou Prýtovou nás odvedly do prázdné třídy. Jelikož už bylo deset večer, nebylo těžké nějakou najít.

" Můžete mi vysvětlit, slečno Grangerová a pane Diggory, proč jste se po večerce sešli na severní věži?!" ptala se klidným hlsem profesorka McGonagalová a profesorka Prýtová přikyvovala. Jenže my dva jsme se jaksi neměli k odpovědi.

" Slečno Garngerová, copak jsme Vás za ty čtyři roky nic nenaučili? A od Vás, pane Diggory, bych tohle taky nečekala," promluvila profesorka Prýtová. Pořád jsme měli hlavu sklopenou a propalovali jsme zem.

" Myslela jsem, že jsme Vás naučili tak primitivní kouzla, jako je Ševelissimo nebo třeba Reppele mudletum," řekla a cukaly jí koutky. Nerozuměla jsem tomu. Vždyť to byla obraná kouzla, kouzla proti-no jasně! Ona nám teď řekla kouzlo na doslova "odpuzování mudlů" a na odhlučnění. Oba jsme na ni koukali jak vyorané myši.

"Teď už jďetě, ale propříště se prosím řiďte mojí radou," řekla a koukla se na nás " a za neschopnost obranných kouzel odebírám koleji Nebelvír a Mrzimor deset bodů, můžete jít." řekla a vyhnala nás ze sborovny.

Byla to krásná vzpomínka. Ale asi poslední veselá, kterou jsme před turnajem tří kouzelníků zažili. Ale teď jsem na ni nemohla myslet.Teď jsem se musela připravit na školu. Seděla jsem s Ronem ve vlaku a čekala na Harryho, který někde stratil hábit a šel ho hledat. O to větší překvapení bylo, když se k nám Harry dopajdal s rozbitým nosem tak, že mu z něj crčela malinovka. Jestli se zase popral s Malfoyem, tak mu ro teda nedaruju. Už už jsem se chystala něco říct, ale hary mě zastavil zdviženou rukou. “ Ne, nepopral jsem se s Malfoyem. Zmlátila mě Diggoryho sestra” řekl naštvaně. Ron se začal řehtat jako pitomec a já jsem na něj civěla jako puk. “TA” Cedrikova sestra, kvůli které si tolik vybrečel. Věděla jsem, že ji opravdu upřímě miluje, a trhalo mu srdce že s ní nemůže být. Chápala jsem ho. Kdybych já měla nějakého sourozence, rozhodně bych s ním chtěla trávit co nejvíce času. Častokrát mi o ní vyprávěl. Prý to byla malá, hubená a veselá čarodějka, která výborně hrála famfrpál. Často ho prý spolu hrávali o prázdninách, což byl jedinný možný čas kdy se s ní mohl vidět. Jinak jim to otec zakazoval. Taky mi vyprávěl, jak jí učil lidská bojová umění. U toho jsme se tak nasmáli, že jen při té vzpomínce na to mě ještě teď bolí břicho od smíchu. Asi jsem seděla moc strnule, jelikož mě kluci mávali rukama před obličejem.

“ No, páni..” řekla jsem mu. Na víc jsem se totiž nezmohla. Harry s Ronem se na sebe podívali.

“ No, ehm, Hermiono, myslíš, že by jsi mi mohla spravit ten nos?  Vážně se mi nechce chodit za paní Pomfreyovou...” řekl a podíval se na mě s výrazem ukňučeného malého štěňátka. Povzdychla jsem si a zvedla hůlku naproti jeho nosu. Podívala jsem se na něj a pronesla “episkey” . Trošku to křuplo a Harrymu opět začala téct krev. Co by taky jiného chtěl, když si nechával spravovat zlomený nos.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

No, takže jsme se přehoupli přes třetí kapitolku. ;) Je sice trošku dějem zpět, ale zato s důležitým momentem v podobě Hermioniny vzpomínky. V příští kapitole se opět můžete těšit na Hermionin pohled. ;) Opět bych Vás chtěla požádat o komentáře. Mám na Vás ale ještě jednu prosbu. Napiště prosím do komentářů, co si myslíte o postavení Hermiony v této povídce. Děkuji moc Vaše Lenia  

Autor: Lenia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Cedriku, proč?! 3. kapitola: