OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » I hate you because I love you - 10. kapitola 1/2

19.08.2012 (15:00) • KacenQa • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1547×

10. kapitola - 1. část

Lily:

Nedalo se říct, že by zbytek svatby byl nuda, to rozhodně ne, skvěle jsem se pobavila, zatancovala si a poznala spoustu dalších lidí, jenže i přes všechnu tu vřavu a veselí jsem pořád musela myslet na Snapea. Když jsme se totiž se Siriusem vrátili, už tam nebyl a neukázal se celý večer a já se na něj samozřejmě ani nemohla zeptat, i když jsem k tomu kolikrát nebyla daleko.

„Lily, snídaně!“ zaslechla jsem mamku z kuchyně. Položila jsem hřeben, kterým jsem se už asi půl hodiny snažila zmírnit objem svých vlasů, a radši se už ani nedívala do zrcadla. Přinejhorším je zítra 1. září a já Lukea uvidím, primusové a prefekti se scházejí ve vlaku a potom i na poradě s celým učitelským sborem.

„Dík,“ zamumlala jsem a zakousla se do toastu.

„Děje se něco, zlato?“ zeptala se mamka.

„Ne, jak ses vyspala?“ odvedla jsem řeč jiným směrem. Mamka si mě dál měřila pohledem, kterým mi dávala jasně najevo, že mi to tak docela nevěří, ale nevrtala se v tom.

„V pohodě, až na to, že táta musel v jednu vstávat a jít do práce,“ odpověděla s úsměvem.

„Co se stalo?“ zajímala jsem se.

„Někdo se vloupal ke Gringottovým, myslím, že to bude v Denním Věštci,“ vysvětlila mamka.

„Někdo se vloupal ke Gringottovým? Jak skončil?“

„Právě, že ho nechytili,“ vysvětlila mamka s povzdechem.

„A co ukradl?“ ptala jsem se dál a zapomněla na chutný toast přede mnou.

„Prý něco z trezoru 919, nevím přesně co, ale je to trezor Snapeů, takže se to asi dozvíme.“ Ztuhla jsem.

„Neznamená to, že to byl někdo ze Smrtijedů? Ale co by asi tak chtěli ukrást z trezoru?“ mluvila jsem spíš sama k sobě, než k mamce.

„Nevím, najez se a nelam si s tím hlavu. Jsem si jistá, že ho táta chytí,“ řekla mamka a zvedla se od stolu s nedopitým šálkem ranní kávy.

„Jsem doma,“ ozval se ode dveří Jamesův vysmátý hlas a vytrhl mě tak z úvah o Smrtijedech.

„Zdar, Jamesi,“ zazubila jsem se na bráchu.

„Čau, kde jsou naši?“ zeptal se a uždibl si kousek z mého toastu.

„Taťka je v práci, vloupali se ke Gringottovým a mamka je někde v domě,“ odpověděla jsem mu.

„Už to vím,“ řekl jen.

„Co Georgie? Vrátíš se zpátky do Anglie nebo chcete zůstat v Řecku?“ zeptala jsem se.

„Je tam krásně a podívej se na něco,“ zasmál se a ukázal mi nějakou fotku.

„Co je to?“ zeptala jsem se a zmateně koukala na pohled nějakého menšího zámečku s nádhernou zahradou.

„To, má drahá sestřičko, je můj nový dům. Samozřejmě máš možnost kdykoli nás poctít svou návštěvou, ale nejdřív tě budu muset představit domácím skřítkům, aby si na tebe zvykli,“ zazubil se na mě. Jenom jsem na něj nechápavě zírala, jací domácí skřítkové? Přeskočilo mu? Něco z mých myšlenek se mi muselo odrážet ve tváři, protože se James rozesmál.

„Zapomněl jsem se zmínit, že Georgiini rodiče jsou nechutně bohatí a vážení čarodějové a tohle je jejich svatební dar,“ dodal na vysvětlenou.

„Svatební?“ vyrazila jsem ze sebe.

„Jo, jasně, málem bych zapomněl… na,“ podával mi nějaký bílý, zlatě olemovaný list.

James Sirius Potter a Georgie di Angelo

Vám tímto oznamují

své zasnoubení a zvou Vás na svatební obřad a následnou hostinu

konanou dne 14.11.2024 v sídle di Angelových.

Zírala jsem na papírek a nezmohla se na jakoukoli reakci, nakonec jsem se zvedla a objala Jamese.

„Není na tebe trochu brzo? Vždycky jsem si myslela, že se neoženíš, dokud ti nebude alespoň čtyřicet,“ usmála jsem se na něj.

„Georgie je ta pravá,“ řekl přesvědčeně. Neslyším tohle až moc často? To je Sirius, Rose, Albus a teď se bude ženit James? Svět se zbláznil, držte se!

„Tak v tom případě gratuluju,“ usmála jsem se. Ne, že bych jim nepřála štěstí, jen… ani nevím, co mi vlastně vadilo, Jamesův věk? Jeho krátká známost s Georgií? Nebo prostě jen ten fakt, že tohle je můj starší nezodpovědný bratr, který mě učil všechny možné vylomeniny?

„Jamesi?“ ozvalo se ode dveří a za chvíli už ho v obětí drtila mamka.

„Mami, tohle jsem ti chtěl dát, je to i pro tátu,“ podával James mamce oznámení.

„Co to…? Pro Merlina, to je skvělý, Jamesi,“ řekla mamka a už ho zase objímala. Je mu dvacet tři let, možná před třiceti lety by to skvělý bylo.

„Počkej, až to řeknu tátovi… To je tak skvělý,“ rozplývala se mamka dál.

„Přišel jsem jenom na skok, musím zase zpátky, dneska máme přijít na oběd k di Angelovým,“ usmál se James.

„Doufám, že nás brzy seznámíš,“ řekla mamka a naposledy Jamese objala.

„Lily, už máš zabaleno?“ zeptala se mě mamka po snídani.

„Už jen něco dobalím,“ odpověděla jsem. Pravdou bylo, že jsem školní kufr ještě nevytáhla z postele a o balení jsem se vůbec nestarala, ale budu to muset udělat. Pořád lepší balit než vybalovat. S úšklebkem jsem zamířila k sobě do pokoje, rozhlédla jsem se po tom chaosu, ve kterém jsem se vyznala jen já… Blbec má uklizeno a inteligentní člověk se vyzná ve svém nepořádku, že? Balila jsem hlavně mudlovské oblečení, protože jsem měla jeden super nápad, a když jsem teď ten primus, tak proč bych toho nevyužila.

V podstatě jsem měla jen tenhle plán, protože všechno ostatní už na škole zavedeno bylo. Byl jednoduchý, naučit kouzelníky chodit v mudlovském. Je to pohodlnější, hezčí, rychlejší na oblékání a asi tisíc dalších možných i nemožných výhod jsem byla ochotna předvést. Bylo mi jasný, že naučit kouzelníky chodit v mudlovském bude nemožné, ale když s tím začneme již v útlém věku? Vždyť se nás mudlové začínají bát nebo umírat smíchy, když vidí, co si na sebe oblíkáme. Ani jedno mi nepřijde příliš pozitivní. Zajímalo by mě, s čím přijde Luke, už zase… proč se zajímám o Lukea? Naházela jsem všechno do kufru a nijak se už nestarala o skládání. Popadla jsem nejbližší knížku a sedla si na postel… Romeo a Julie? Ne, myslím, že takový romantiky mám dost a ještě to nemá zrovna happy end. Takže co budu dělat? Venku prší… a uklízet tedy rozhodně nebudu, takže mám jedinou možnost a tou je unudit se do zítřka k smrti.

„Lily, přišel ti dopis. Kde máš vůbec Herma?“ slyšela jsem mamku, vyskočila jsem z postele a přehnala se ke dveřím. Ať už mi píše kdokoli, třeba něco potřebuje a já neumřu nudou.

„Kdo ho přinesl?“ zeptala jsem se zmateně.

„Nějaká sova, nikdy jsem ji neviděla. Lily, budu muset do práce a myslím, že se do večera nevrátím, tak, prosím, řekni tátovi, kdyby se tu objevil, že má přijít za mnou, ano?“ ptala se mamka a já jen přikývla.

„Dobře, hlavně si nezapomeň dobalit, ať zítra neplašíš,“ usmála se ještě a zmizela v zelených plamenech v krbu. Sedla jsem si na gauč a mrkla na dopis.

---

Omlouvám se za rozdělení kapitoly, ale opět se mi dohromady zdála moc dlouhá a opět bude druhá část zajímavější. :)

Autor: KacenQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek I hate you because I love you - 10. kapitola 1/2: