OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » I hate you because I love you - 9. kapitola 1/2

14.08.2012 (09:00) • KacenQa • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1385×

9. kapitola - První část

„Tak povídej,“ vyzvala mě Patricie dvacátého devátého srpna večer, když spolu s Angelou přespávaly u mě doma.

„Je to čím dál tím horší,“ postěžovala jsem si.

„Tak už mluv, leze to z tebe, jako z chlupatý deky. Co se děje?“ zeptala se Angee.

„Pořád na něj myslím, každou noc se mi o něm zdá, v podstatě se nedokážu na nic soustředit, protože mám před očima pořád ty jeho, připadám si jako bych se už normálně zbláznila. Přeci tohle není normální, že ne?“ zeptala jsem se a schovala hlavu do polštáře.

„Holka, nerada ti to říkám, ale ty seš v tom, až po uši,“ zasmála se Patricie a já na ni jen vyvalila oči.

„Co tím chceš jako říct?“ zeptala jsem se podezíravě.

„No není to jasný? Prostě si se zamilovala do Lukea Snapea a věř mi, že opravdu dost,“ usmála se Angela.

„To je nemožný, v tom prostě musí být něco jinýho, jak bych se asi mohla podle vás zamilovat do Snapea?!?“ zeptala jsem se téměř hystericky.

„No, je to jednoduchý, hezkej je dost,“ začala Pat.

„Ale…“

„Inteligentní taky,“ pokračovala Angee i přes moje námitky.

„Ale…“

„Smysl pro humor má taky, i když občas trochu zvrácený, ale to ty taky,“ přisadila si Patricie znovu.

„Krucinál poslouchejte mě chvíli,“ vyhrkla jsem, „nepomátly jste se trochu? Už jenom ta představa, že bych mohla vůbec kdy cítit ke Snapeovi něco jiného než nenávist je… absurdní! Je ze Zmijozelu a je to jenom arogantní kus vola…“

„Pěknej kus,“ namítla Patricie.

„Ne, rozhodně není pěknej. Chtěla jsem od vás radu, jak se k němu zítra chovat, ale nepotřebovala jsem slyšet tohle, co se mi tady snažíte namluvit. Vždyť je to absurdní. Navíc jestli bych teď měla být do někoho zamilovaná je to Justin. On je na rozdíl od Snapea milý a slušný,“ odsekla jsem.

„A zapomněla si nudný. Lily, no tak, je pravda, že jsi do Justina byla zpočátku zamilovaná, ale to už je teď určitě pryč. Navíc jsem tě nikdy neslyšela mluvit o Justinových úchvatných očích nebo o jeho krásném úsměvu,“ namítla Angela s úsměvem.

„A co se týče toho, jak se k němu máš chovat, zkus prostě svůj přirozený šarm a nech zapůsobit chemii,“ zamrkala Patricie. Jen jsem na ni vytřeštila oči a snažila se vstřebat, to co mi tady právě oznámila jakožto radu.

„Ne, počkej, i kdybych byla do Snapea zamilovaná on se to nesmí dozvědět, jasný? Vlastně nikdo se o tomhle rozhovoru nedozví, to by byla katastrofa. Ne, katastrofa je už jen to, že o něčem takovém vůbec přemýšlím,“ řekla jsem zoufale.

„Neboj, vezmeme si to do hrobu. Blbý, ale co,“ mávla Pat rukou a zasmála se.

„Měla by sis jít lehnout, zítra tě čeká náročný den,“ usmála se Angela a obě slezly z mé postele a vlezly do svých. Unaveně jsem zavřela oči, ale stejně jako celý poslední měsíc se mi před nimi zjevil Snape. Nechtěně jsem si znovu vybavila tu scénku z řeky. Je snad skutečně možné, abych k němu něco cítila? Odpověď je jednoznačně ne, a kdyby přeci jenom, musím se to naučit potlačit. Představa mě a Snapea je logicky nereálná, vždyť on mě nesnáší! Jenže, co když nechci, aby mě nenáviděl? Ne, samozřejmě, že to chci, tak je to přirozené, normální. S touhle poslední myšlenkou jsem se ponořila do snů plných černých očí, zázračného úsměvu, dokonalých havraních vlasů a spokojených pocitů. Když se sen ustálil, stála jsem před nějakou kaplí a vevnitř probíhala svatba. Před oltářem stála dokonalá Rose, celá v bílém po jejím boku stál Snape naopak celý v černém, potom se sen změnil místo Rose v bílém jsem před oltářem stála já v obyčejných černých šatech nad kolena a se šťastným úsměvem na rtech, vedle mě stál Luke snad ještě hezčí než jindy a taky se usmíval…

S trhnutím jsem se probrala, nade mnou stála Patricie zřejmě polomrtvá smíchy.

„Pro boha svatýho, Lily, když jsme ti řekli, že jsi do Snapea zamilovaná, nenapadlo nás, že si ho hned budeš chtít vzít,“ smála se z druhé strany mojí postele Angela.

„Co?“ zeptala jsem se nepříliš inteligentně.

„No, povídala si nám ze spaní. Říkala si: Ano, beru a potom si dodala něco o tom, jak je Luke Snape sexy a nakonec ses nás zeptala, jestli se nám taky tolik líbí jméno Lily Snapeová,“ vysvětlovala Patricie. Zrudla jsem a to běžně nedělám, teď jsem ale musela být rudá až někde na zadku.

„To ale vůbec není, jak si myslíte,“ snažila jsem se chabě bránit.

„Jasně, je to úplně, tak vstávej, obřad začíná v jedenáct a je osm,“ křikla Angela.

„Teprve? Budeme se tam přemisťovat, až v půl jedenáctý, proč mě budíte v osm?“ zeptala jsem se nabručeně.

„Lily, prosím nesnaž se nás naštvat, tady máš svoji snídani, potom koupelna a vrať se zpět,“ mluvila Patricie a přitom přede mě přilevitovala tác s kakaem a čokolupínkama. Bože za co? Dřív to byla moje nejoblíbenější snídaně, teď ji nedokážu sníst, aniž bych si nevzpomněla na Snapea.

***

„Tohle si na sebe prostě nevezmu, zajímalo by mě, kde nechala Rose rozum a jak je možný, že s tím Snape souhlasil,“ namítla jsem a hodila tu hrůzu na postel.

„Lily, uklidni se. Vždyť ti sluší a nejsem si jistá jestli Snape mohl do svatby vůbec nějak zasahovat,“ usmála se na mě Pat a znovu ke mně přistrčila tu hrůzu.

„Vždyť je to růžový,“ zakvílela jsem už opravdu zděšeně.

„Až si budeš brát Snapea měj si šaty klidně černý, ale tohle je Roseina svatba, tak jí nekaž a obleč si konečně ty šaty,“ nařídila Angela.

„Jak jako brát Snapea?!? PROČ BYCH SI KRUCINÁL MĚLA BRÁT SNAPEA?“

„Vážně by ses měla uklidnit, jasný? Lily, já netvrdím, že vím jaký je jít s růžovýma šatama někam, kde bude i ten koho…“

„Já Snapea nenávidím, chápete to? Vůbec…“

„Mluvila jsem o Justinovi, ale to je jedno. Důležitý je, že to přeháníš a že máme čtvrt hodiny na to tě do těch šatů dostat.“ Opět červená jsem si sedla na postel a natáhla se pro ty… ty šaty.

„Ukaž, zapnu ti je,“ nabídla se Angela a já se k ní rezignovaně otočila zády.

„Zrcadlo,“ přiběhla přede mě s úsměvem Patricie. Zhnuseně jsem se zadívala na svůj odraz a už v duchu viděla Snapeův úšklebek, až mě uvidí. Ach jo. Nebyly tak ošklivé, dokonce mi docela slušely, jenže ta hrozná barva byla nepřehlédnutelná, svítila jsem jako žvýkačka nebo Teddyho vlasy, když zkoušel proměny.

„Vážně by nešly nějak přebar…“ začala jsem.

„Ne, to tedy nešly, už jsme je opatřily kouzlem proti jakékoli přeměně,“ odsekla Angela.

„Dobře,“ snažila jsem se uklidnit, „kolik je hodin?“ zeptala jsem se a znovu se podívala do zrcadla. Vlasy jsem měla vyčesané do vysokého drdolu a jenom pár volných pramínku se mi kroutilo kolem obličeje. Nutno podotknout, že holkám dalo práci donutit moje vlasy k natočení, ale výsledek se jim opravdu povedl. Líčení bylo jemné a skvěle ladilo k šatům, nikoli však ke mně. Vypadala jsem jako nějaký sladký andílek… nebo spíš jako ta žvýkačka.

„Za pět minut je tu Justin a přemisťujete se, doufám, že nám potom všechno, ale opravdu všechno řekneš,“ Patricie mě opatrně objala.

„Samozřejmě, tedy pokud se do tý doby neudusím, ty šaty jsou hrozně těsný,“ zavrčela jsem, ale usmívala jsem se. Patricie se zasmála.

„Ale vypadáš v nich ještě štíhlejší, než jsi,“ poznamenala Angela.

„Tím chceš říct, že jindy vypadám tlustě?“ zeptala jsem se naoko dotčeně.

„Jistěže ne,“ odpověděla Angela a taky si mě k sobě opatrně přitiskla.

„Lily, pojď, je tady Justin,“ zaslechla jsem z vedlejšího pokoje taťku. Potom jsem zaznamenala, že se otevřely dveře a Angelino objetí se změnilo za větší Justinovo. S úsměvem jsem se k němu přitiskla.

„Sluší ti to,“ prohlásil, když si mě od sebe odtáhl.

„Sice s tebou nemohu souhlasit, ale díky, tobě taky,“ zazubila jsem se na něj.

„Vypadáš roztomile,“ usmál se.

„My jdeme, Lil,“ Patrcie se na mě významně podívala a v závěsu s Angee opustila pokoj.

„Nashle paní Potterová,“ zaslechla jsem ještě z předsíně Angee a potom do pokoje vešel taťka.

„Můžeme?“ zeptal se.

„Samozřejmě,“ odpověděla jsem. Justin mě chytil za ruku a vyšli jsme z pokoje.

„Přemístíme se, protože letax by byl moc nebezpečný,“ řekla mamka.

„Dobře,“ odpověděla jsem jednoduše a vyšla i s Justinem před dům a potom na pole za ním. Náš dům byl teď opatřen fideliovým zaklínadlem a spoustou dalších obraných kouzel, takže jsme se nemohli přemístit zevnitř. 

„Snažte se co nejblíže k domu, ať nemusíme být dlouho mimo ochranu,“ řekla mamka a s prásknutím zmizela. Následovala jsem ji a po nepříjemném stlačení a polovičním udušení jsem se ocitla před nádhernou zahradou, kterou jsem měla možnost vidět jen díky tomu, že jsem věděla, že tam je, byla rovněž chráněna Fideliovým zaklínadlem. Před zahradou nenápadně postávala drobná černovlasá dívka.

„Jsi tu kvůli svatbě?“ zeptala se a přiskočila ke mně, když jsem se rozhlédla a zjistila, že mamka s Justinem už jdou po cestičce a mizí za zatáčkou.

„No vlastně ano,“ usmála jsem se.

„V tom případě běž dál, za chvilku to vypukne,“ pokynula mi k zahradě. Vydala jsem se po písčité cestičce a úplně cítila, jak mi zrnka písku zapadávají do bílých bot na moc vysokém podpatku, na tohle při tom všem zapomněli? Jakmile jsem se ocitla za zatáčkou, bylo to jako bych se ocitla někde jinde, ze všech koutů se ozýval smích a hovor, všechno bylo krásně vyzdobeno a sladěno do růžovobílozlatých barev, na můj vkus moc růžové, ale přesto hezké, uprostřed zahrady stál obrovský bílý stan s místy k sezení a oltářem. Nevěsta ani ženich nikde, zato jsem viděla Snapea. Seděl na jedné z laviček před stanem a s nějakým dalším klukem se o něčem zaníceně hádal, Luke divoce gestikuloval a zdálo se, že z něj má ten druhý tak trochu strach. Vypadal skvěle – Snape. Dokonale padnoucí oblek… vzhlédl. Rychle jsem otočila hlavu, aby nepoznal, že jsem se na něj koukala a podívala jsem se k hloučku dětí, malá Violett Lupinová v péči Roxanne, Molly Weasleyové a nějaké černovlasé holčičky dělala své první krůčky a ostatní holky kolem ní pobíhaly jako pominuté. Usmála jsem se.

„Ahoj, Lil, jak je?“ ozval se za mnou Hugův hlas. Otočila jsem se a usmála se.

„Skvěle, co ty? Je tu i tvůj taťka?“ zeptala jsem se.

„Jo, přišel, i když dost neochotně, jenže pořád tu je fakt, že Rose je jeho dcera. No a já jsem tu taky,“ zazubil se nervózně.

„To vidím, už ti došlo, že tomu, co mezi nimi je nemůžeš zabránit?“ zeptala jsem se opatrně.

„Ne, jenom se těším, že až to tady Snapeík uvidí, tak ho trefí a to nechci zmeškat,“ odsekl Hugo.

„To přeci nemyslíš vážně, Hugo, pochop…“

„Ne, to si teda piš, že myslím. Jestli si on myslí, že se mi může beztrestně nabourávat do rodiny, tak to prostě nedovolím, nechci nic jiného, než aby se držel dál od mojí sestry,“ zavrčel.

„U Merlinovy brady, Hugo! Vždyť oni se budou brát, Rose je s ním šťastná a Snape s ní, tedy pokud je něčeho podobnýho schopný, faktem ale zůstává, že ty nemáš právo se jim do toho plést.“

„Ne? Tak sleduj, jak se jim do toho nebudu plést,“ řekl a zmizel, chci říct, utekl a ztratil se v davu, mířícím do stanu.

„Lily, tady jsi. Pojď, musíme se připravit, obřad za chvilku začne,“ zatahala mě za ruku Sophie, druhá družička a vnučka Snapea.

„Jak připravit? Nepřipravovaly jsme se už alespoň tisíckrát?“ zeptala jsem se a nechala se odtáhnout do menšího domku.

„Jé, Rose, tobě to sluší,“ vyhrkla jsem, když jsem spatřila nevěstu.

„Ahoj, Lily, díky, že jsi jí přivedla Sophie. Lily, potřebuju poradit, s mašlí nebo bez?“ zeptala se a okolo pasu si omotala stuhu s mašlí na zádech.

„Bez,“ rozhodla jsem okamžitě.

„Vážně, Rose, s tou mašlí vypadáš spíš jako dítě a máš s ní větší zadek,“ přesvědčovala jsem jí, když se na mě pochybovačně podívala.

„Máš pravdu, už takhle mám pocit, že jsem to přehnala s růžovou výzdobou,“ poznamenala.

„To máš naprostou pravdu, třeba ty moje šaty, nemohly bychom…“

„Ne, Lily, skvěle ti padnou,“ zarazila mě, ale alespoň sundala tu mašli.

„Jak vypadám?“ zeptala se.

„Skvěle,“ usmála se na ni třetí družička Veronica, dcera Charlieho.

„Děda si umí vybrat,“ zazubila se Sophie.

„Prosím, nemohla bys ho oslovovat nějak jinak? Celkem by mi pomohlo, kdybych věděla, že si neberu o čtyřicet let staršího muže. Připadám si potom jako nějaká zlatokopka,“ povzdechla si Rose.

„Zlatokopka? Je tak bohatý?“ zeptala se Veronica.

„Ani nevíš jak, já asi omdlím. Myslím, že tam ani nedojdu, mezi těmi lidmi,“ povzdechla si Rose nervózně.

„Mysli na to, že na konci uličky bude stát Sna – Severus,“ snažila jsem se ji uklidnit. Bezvýsledně.

„Co když si mě nevezme? Proboha, vždyť já ho k té svatbě donutila. On chtěl jenom něco malýho, to já z toho udělala tohle,“ mávla rukama kolem sebe.

„Teď mě poslouchej, jo? Právě proto, že jsi ho dotlačila, kam si chtěla, si tě vezme. Já ho znám a nikdy se nechoval, tak jako když je s tebou. Natož aby některou ženu požádal o ruku,“ mluvila Sophie a sedla vedle Rose.

„Už nemáme čas, Rose, jsi připravená?“ zeptala se Veronica.

„Jo, jasně,“ odpověděla Rose. S naší pomocí se dostala na nohy a všechny jsme zamířily ke dveřím. Měla jsem dojem, že jsem snad víc nervózní než Rose, věděla jsem, že tam ve stanu sedí Luke.

„Můžeme?“ zeptal se mdle strejda Ron, když jsme vyšli ze dveří. Rose nebyla schopna promluvit, tak jen přikývla a zavěsila se do Ronovy ruky. Spolu se Sophií a Veronicou jsme vyrazily za nimi, slyšela jsem, jak se hudba rozezněla a očekávání hostů bylo cítit, až sem.

Jen bych chtěla dodat, že kapitola je pro všechny, kteří stále čtou a komentují a především velký dík patří alecovi95 za podporu a v podstatě za všechno, co pro mě stále dělá... Takže tímto vám všem děkuji :))

Autor: KacenQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek I hate you because I love you - 9. kapitola 1/2 :