OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 18. kapitola

05.12.2012 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1865×

„Fajn, tak jsem tě dvakrát ovlivnil. Tam u vodopádů a potom tady, když jsem se ptal, proč jsi přišla. Viděl jsem tě, jak se trápíš, nemůžeš spát. Jednou jsi byla dokonce vzhůru do pěti ráno,“ řekl s kamennou tváří.

                                                                            18. kapitola - Dar

„A–ano, to jsem byla,“ zakoktala jsem. Mé srdce opět zrychlilo. Kdyby se tak dalo ovládat.

Damon si to zjevně všiml, jelikož se pousmál.

„No, půjdu se převléct,“ řekla jsem a sebrala jsem tašku ze země. Odnesla jsem ji do pokoje. V pokoji ležel na zemi stále ten mrtvý upír. Jen doufám, že ho Damon co nejdříve uklidí.

 V koupelně jsem se začala převlékat. Jak vidno, Damon nezapomněl ani na spodní prádlo.

Znovu jsem si očistila krk, nemůžu říct, že by se to nějak zpravilo.  Ale co bych čekala po jedné hodině. Začala jsem zvažovat tu možnost s Damonovou krví. Eleně by asi bylo trochu podezřelé, že bych nosila šátky, které z celého srdce nenávidím.

Uvažovala jsem o tom vážně dlouho. Nakonec fajn, udělám to. Je to pro mé dobro, proto, aby to nezjistila Elena. 

Vyšla jsem z koupelny. Tělo toho upíra už bylo pryč, ještě že tak. Seběhla jsem dolů, jak je vidět, Damon si už denní dávku krve dopřával. 

Jak bych to měla říct? Damone, dej mi krev? To by bylo asi trochu divné… Přisedla jsem si k němu. On mě nenápadně pozoroval.

„Víš… No, jak.“ Damon se mi začal trochu smát, jelikož jsem ze sebe nedostala kloudnou větu.

Zamračila jsem se, ale poté jsem pokračovala. 

„Pamatuješ, jak jsi mi nabízel tu krev…“ odmlčela jsem se.

„Chceš ji, je mi to jasné,“ řekl a skleničku položil na stůl.

„Asi ano,“ přitakala jsem. Damon se usmál a vyhrnul si rukáv.

Rychle si kousl do zápěstí, nečekal a přitáhl mou hlavu blíž. Následně jsem už cítila, jak chutná upíří krev. Chutnala jinak, než jsem si představovala. Ano, už jsem ji jednou pila, ale mám to trochu rozmazané, jelikož mi tu vzpomínku Damon vymazal a poté vrátil. 

Trhnutím se otevřely dveře, rychle jsem pustila Damonovu ruku. V obýváku už byl Stefan, který byl hodně naštvaný, když mě viděl. 

„Co to je?“ zhrozil se.

Cítila jsem, jak se mi pomalu hojí krk.

„Víš, co to je? Lék, jelikož ji Michael pokousal,“ řekl ostře Damon. Viděla jsem Stefanův výraz, jak se pomalu změnil. 

„Aha, tak to potom jo. A kde je teď?“ zeptal se Stefan se zájmem. 

„Tak nějak si šel zaplavat,“ řekl Damon jasně. 

„Ty jsi ho zabil?“ řekl Stefan s určitou naštvaností. 

„Tobě to vadí?“ zeptala jsem se. 

„Byl to taky můj kamarád, chtěl jsem si s ním promluvit. A on ho zabil!“ začal vřískat. Stefan se rychlostí blesku přemístil k Damonovi a shodil ho ze sedačky.

Stefan znovu rychle zareagoval a odhodil Damona na stěnu. 

„Stefane! Přestaň!“ zařvala jsem.

„Nepleť se do toho,“ okřikl mne. 

„Já jsem ho zabila!“ řekla jsem jasně. Stefan pustil Damona a směřoval si to ke mně. 

„Co to povídáš? Mně je jasné, že ho asi chceš chránit, ale…“

„Já ho vážně zabila. Napil se mé krve, a jelikož jsem v sobě měla Železník, tak ho to ochromilo… Měla jsem v ruce kolík, tak jsem ho… Chtěl mě zabít, Stefane,“ řekla jsem jasně. 

„Jasně, zabít,“ řekl a vypařil se. 

Doběhla jsem k Damonovi.

„Není ti něco?“ zeptala jsem se.

„Proč jsi to udělala?“ zeptal se ostře.

„Udělala co?“ podivila jsem se.

„Proč ses přiznala? Mohla jsi to nechat na mně…“

„Ty jsi ho nezabil, proč bych to měla nechávat na tobě?“ řekla jsem nechápavě.

„Mohl tě zabít,“ řekl naštvaně. Stoupla jsem si. 

„Tak promiň,“ řekla jsem, a odešla jsem do jeho pokoje.

Člověk mu chce pomoct a on řekne tohle? Že já mu kdy věřila! Proč jsem tak pitomá. 

Najednou se ozvalo zaklepání.

„Nejsem tady,“ řekla jsem chladně. 

Dveře se otevřely, otočila jsem se zády k nim, nechtěla jsem teď poslouchat Damona. 

„Tak jsem to nemyslel,“ řekl omluvně. 

Zavrtěla jsem hlavou. 

„Proč jsi takový? Snažila jsem jen pomoct,“ řekla jsem jasně a už jsem se na něj otočila. 

„Ale mohl ti něco udělat,“ řekl rychle.

„Aha, máš pravdu… Měla jsem ho nechat, aby ti prohnal srdce kolíkem! To by bylo lepší,“ vyštěkla jsem.

„Ne, to asi ne,“ řekl a podíval se do země.

„Asi už půjdu spát, bylo toho na jeden den na mne trochu moc,“ řekla jsem najednou.

„Jasně, nechám tě,“ řekl a vypařil se.

Šla jsem do koupelny, kde jsem se osprchovala a hodila na sebe pyžamo. Zároveň jsem si z tašky vytáhla deník a tužku, co byla v něm.

Lehla jsem si na postel. Chtěla jsem něco napsat, ale jako by mozek nechtěl spolupracovat s mou rukou.

Nakonec jsem ze sebe dostala tady to:

Milý deníčku, dnešek byl hrozný.

Milý deníčku, nevydržím předstírat, že je vše v pořádku!

Milý deníčku, něco se stalo. Nevím proč, ale Damon se mi zdál trochu hodně  jiný než obvykle! Asi ze mne už mluví ospalost, nebo měl Damon slabou chvilku, kterou si patřičně vynahradí.

Holky, rozhodla jsem se, že tuto povídku rozdělím. Jak byste chtěly, aby se jmenovalo pokračování? Upíří deníky - (nějaký název). Jsem zvědavá, co vymyslíte... :)

TerryBells...

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 18. kapitola: