Upíří deníky - Začátek - 25. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Sebrala jsem všechnu chabou odvahu, co jsem měla s sebou a vyšla jsem z pokoje na chodbu, kde se nashromáždily další holky.
Předposlední kapitola 1. série!!!
Moc děkuju za úžasné komentáře!
TerryBells...

12.12.2012 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 2359×

25. kapitola – Miss Mystic Falls 2. část

„Už budeme muset vyrazit,“ křikla na mě Elena.

„Jsou teprve dvě,“ řekla jsem jasně.

„Slíbila jsem Caroline, že jí ještě s něčím pomůžu,“ řekla rychle.

„Eleno, Damon říkal, že mě vyzvedne,“ řekla jsem mile.

„Aha, a to vy se teď tak normálně stýkáte?“ zeptala se chladně.

„Ne, a Eleno, co ti pořád vadí?“ zeptala jsem se o oktávu výš.

„Terry, mám o tebe jenom strach. Stefan mi říkal o Damonovi hrozné věci a já jen nechci, aby ti ublížil. Jak fyzicky, tak psychicky,“ řekla ustaraně.

„Eleno, poslouchej, kdyby Damon něco zkoušel, tak ho okamžitě nějak zastavím,“ řekla jsem jasně.

„Fajn, jenom... dávej si pozor,“ řekla a při tom odcházela z mého pokoje.

„Budeš milá!“ přikázala jsem.

„To jsem vždycky,“ řekla s lišáckým úsměvem.

Abych řekla pravdu, byla jsem celkem zvědavá na Damona v obleku. Sice ho uvidím až za šest dní, ale už teď jsem byla zvědavá. Vždycky ho vidím jen v samých kožených bundách, což je mimochodem i můj styl!

Nějak jsem si ho před sebou nedokázala představit v obleku…

„Tak jdeme?“ zeptal se Damon v okně.

„Neznáš zvonek?“ zeptala jsem se rychle.

„To je ta věc, co cinká?“ zeptal se hloupě.

„Prosím tě, už raději jdeme,“ řekla jsem a ukázala jsem ze dveří mého pokoje.

„Sejdeme se u auta,“ křikl a zmizel. Nad tím jsem jenom zakroutila hlavou.

„Jenno, už jdu na ten nácvik, tak se měj,“ řekla jsem a chtěla jsem zmizet.

„Počkej, počkej… Hádej, s kým půjdu na tu slávu!“ řekla nadšeně.

„Ne, jen ne s mým dějepisářem,“ řekla jsem prosebně.

„Trefa, tak mi neudělej ostudu,“ řekla a objala mě.

„Přeju ti to, Jenno,“ řekla jsem mile.

„Díky, užij si nácvik, pak mi řekneš, co ses pěkného naučila,“ řekla s úsměvem.

Vyšla jsem ven, tam už Damon stál opřený o své auto.

Jako správný gentleman mi otevřel dveře a až jsem si sedla, tak je zavřel.

„Znají tě lidi ve městě?“ zeptala jsem se najednou.

„Tak trochu,“ řekl vážně.

„Jak to myslíš, tak trochu?“ zhrozila jsem se.

„Nechtěl jsem trápit tu tvou krásnou hlavinku.“ Zamračila jsem se. „Mám pocit, že lidé jako je sherifka, Lookwoodovi… Mají nějaké tušení, že existují upíři. A dokonce vědí, že tady nějací jsou. Se Stefanem už asi týden sledujeme situaci. Samé napadení zvířetem, neobjasněné vraždy…“

„Chceš říct, že tady jsou i jiní upíří?“ zeptala jsem se rychle.

„Tak trochu,“ přiznal.

„A to mi říkáš až teď?“ rozčílila jsem se.

„Myslel jsem, že se to nějak vysvětlí, ale asi nevysvětlí. Navíc, myslím, že má starosta nějaký přístroj, který dokáže odhalit každého upíra,“ řekl ne moc zvesela.

„Jak to víš?“ zakoktala jsem se.

„V roce 1864 tento vynález používal jeden z tvých předků,“ řekl jasně.

„Gilbertovi věděli o upírech?“ podivila jsem se.

„Dokonce byli v radě. Rada se skládala, nebo ještě skládá, ze zakladatelů města,“ řekl rychle. „Mimochodem Salvatorovi jsou také zakladatelé,“ řekl zvesela.

„Takže mi chceš říct, že celé město jde po upírech a mají na to nějakou zapeklitou hračku?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Když to shrneme, tak ano,“ řekl a přikývl.

„Jelikož už teď o tom nemůžeme mluvit, vím, že toho budu litovat, ale chci, abys dneska přišel za mnou,“ řekla jsem vážně. Damon se zlehka usmál.

„Jak si přeješ,“ řekl a zabrzdil před tělocvičnou, která patřila pod naši školu.

Vystoupila jsem z auta, Elenu ani Stefana jsem ještě neviděla, asi ztvrdli u Caroline.

Vešla jsem společně s Damonem do tělocvičny, pro můj údiv tam už Caroline společně s Mattem byla.

„Čauky,“ pozdravila.

„Ahoj, Car. Matte,“ pozdravila jsem mile. Damon nechal Mattovi vzkaz s tím, že Vicky odjela pryč. Ti dva se nikdy moc nemuseli, ale stále to byli bratr a sestra. Když jsem se dívala na Matta, stále jsem se cítila provinile.

„Ahoj, jsem Matt,“ řekl a podal ruku Damonovi. To je vrah tvé sestry, chtěla jsem říct.

„Jsem Damon,“ řekl mile.

„Neznáme se?“ zeptala se Caroline najednou.

„Možná jsem tě tady viděl,“ řekl Damon jasně a mrkl na mě.

„Jsem Stefanův brácha, tak možná proto,“ řekl Damon s tím svým úsměvem.

„Vážně?“ podivil se Matt.

„Když už o nich mluvíme, Caroline, nevíš, kde je Elena a Stefan?“ zeptala jsem se náhle.

„No, odvezli mě sem a řekli, že si ještě něco musí zařídit,“ řekla Caroline s dětským úsměvem, který jí úžasně sluší.

„Zařídit,“ zopakovala jsem. Když jsem to řekla, tak se najednou otevřely dveře a tam stál Stefan a Elena, oba dva se na sebe culili, ale když Stefan uviděl Damona tak blízko mě, zamračil se. Elena ho mírně dloubla do žeber.

„Tak vážení, vítám vás na takové generálce Miss Mystic Falls,“ řekla postarší paní v hnědých šatech.

„Jako první si ověřím, jestli jste přišly všechny a koho si s sebou berete. Můžete to taky brát jako takovou generálku na svatbu…“ Opravdu, představa mě a Damona u oltáře byla takřka komická.

Po přečtení všech jmen jsme musely nahlásit jména našich společníků.

„Caroline Forbecová si sebou vzala koho?“ zeptala se ta paní s propiskou v ruce.

„S Mattem Donovenem,“ řekla rychle.

„Elena Gilbertová?“

„Stefan Salvatore.“ Rychle si zapsala jméno.

„Teresa Gilbertová?“

„Damon Salvatore,“ řekla jsem rychle. Když ta žena uslyšela už podruhé jméno Salvatore a Gilbert, tak se zachichotala. Musím uznat, že i mně to přišlo komické. Dvě sestry si přivedly dva bratry. Opravdu vtipné…

Když už se zeptala na nás všechny, tak pustila hudbu a my jsme měli tančit. Tančili jsme postarší tanec bez dotyků, Damonovi to zřejmě nevyhovovalo a proto ho ta ženská asi pětkrát napomenula:

„Žádné dotyky, pane Salvatore!“

Když jsme přešli k valčíku, tak se nám všem ulevilo…

***

„Jsi připravena?“ zeptala se mě Jenna u zrcadla.

„Ne?“ řekla jsem nejistě.

„Zvláštní, to samé mi odpověděla Elena před chvílí,“ řekla Jenna s úsměvem.

„Hlavně nemít strach,“ řekl jsem nahlas sama pro sebe. Jenna se mírně usmála.

„Takže chceš mít ty vlasy úplně nakulmované?“ zeptala se mile.

„Jestli to bude možné…“

„Jo, já se jenom ptám, jelikož Elena je chtěla mírně zvlnit,“ řekl s úsměvem. „V posední době se mi zdá, jako byste se trochu odcizily. Měly jste na všechno skoro stejný názor, teď je to jiné…“

„Asi trochu dospíváme,“ řekla jsem mile.

„Asi,“ přitakala. Jenna mi začala dělat vlasy. Musím říct, že to dělala úžasně.

„Jsi si jistá těmi černými šaty?“ zeptala se mě Jenna po sté.

„Ano, jsem,“ řekla jsem s úsměvem.

„Víš, všechny tady mají…“

„Barevné šaty, ano, ano,“ přerušila jsem ji.

„Terry má prostě svoji hlavu, nauč se s tím žít, Jenno,“ řekla za mými zády Elena.

„Jsem prostě pravý opak tebe samé,“ řekla jsem s jistotou.

„Moc ti to sluší,“ řekla Elena rychle.

„Tobě taky.“ Už jsem měla tu možnost vidět Elenu v šatech. Ji totiž Jenna upravovala první.

Než jsem se však dostala do toho normálního dívčího stresu, znovu se mi vrátila vzpomínka na to, že ve městě vědí o upírech.

„Tadá,“ řekla Jenna a usmála se.

„Díky, Jenno, jsi poklad,“ řekla a objala jsem ji.

„Já vím, a teď už vás tu nechám, musím jít za Rickem, obleč se rychle,“ řekla s vážným úsměvem.

„Jasně, užijte si podívanou, jak se ztrapním.“

„Neztrapníš, určitě ne,“ řekla a odešla.

Vzala jsem si své šaty a odešla do mého – půjčeného pokoje. Rychle jsem se převlékla, naštěstí mi šaty padly. Měla jsem strach, co kdybych za ty dva dny, co je mám, přibrala? U toho jsem se usmála, konečně řeším normální holčičí věci! Žádní upíři.

„Tereso, za chvíli to začne, pojď už ke schodišti,“ řekla mi mezi dveřmi Elena.

Sebrala jsem všechnu chabou odvahu, co jsem měla, a vyšla jsem z pokoje na chodbu, kde se nashromáždily další holky.

Na všechny jsem se pousmála a ony mi úsměv opětovaly. Paní Loockwoodová četla jména děvčat, která právě šla dolů po točitém schodišti.

Samozřejmě jsem musela jít až poslední, ale mám to pořád lehčí než ta, co šla jako první.

„…Caroline Forbesová s doprovodem Tylerem Loockwoodem!“ Ona nešla s Mattem? Co se stalo?

Na Caroline byla vidět nervozita, ale i tak šla s úsměvem dolů. Kéž bych i já tak uměla schovat své pocity za úsměv.

„Elena Gilbertová s doprovodem Stefana Salvatore,“ řekla paní Loockwoodá a usmála se na Elenu, která už šla po točitém schodišti dolů stejně jako předtím Caroline a jiné holky.

Fajn, jsem na řadě. Tereso, to zvládneš!

„A jako poslední slečna Teresa Gilbertová a doprovázet jí bude pan Damon Salvatore.“ Když vyslovila mé jméno, tak jsem viděla mžitky před očima. Ale postavila jsem se tomu a rychle jsem kráčela dolů, ale zase ne tak rychle, abych nespadla.

Už jsem mohla vidět všechny, co se přišli podívat na tuto soutěž, už jsem viděla i Damona, který stál u schodů. Musím přiznat, že mu to v obleku vážně hodně sluší. Usmála jsem se, abych nevypadala tak strnule.

Už jen pár krůčků a budu dole! Jeden, dva… Damon mi už podal ruku a společně jsme kráčeli dlouhou chodbou ven.

Jelikož jsme byli poslední pár, okamžitě, když jsme došli na své určené stanoviště, se spustila hudba.

Když jsem se podívala Damonovi do očí, tak jsem v nich neviděla ten všední humor, co v nich měl stále. Viděla jsem v nich určitou dospělost.

Musím uznat, že když se Damonovi chce, tak umí být úžasný tanečník, ale kdo by se divil, když je z roku raz dva, že?

Odtančili jsme první část tance, teď následoval valčík.

„Sluší ti to,“ řekl mi mile.

„Tobě taky,“ řekla jsem rychle.

Konečně hudba utichla a ze mě všechna nervozita spadla. Odevšad se rozezněl hlasitý potlesk.

Konečně bylo po všem, konec celé Miss Mystic Falls, za hodinu budou výsledky a my budeme pokračovat v oslavách.

Miss Mystic Falls je oslavou Dne založení našeho města, za dvě hodiny bude mít starosta projev, který zakončí ohňostroj.

Damon