OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 7. kapitola

18.11.2012 (15:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 2080×

                                                             7. kapitola – U vodopádů II. část –

Pohled Teresy:

Stefanův bracha je celkem fajn. Možná je trochu arogantní, ale to jak jsme si spolu povídali, bylo příjemné.

Když jsme došli zpátky na party, tak se omluvil, že už bude muset jít. Jelikož má ještě něco na práci. A nemá žádnou velkou potřebu setkat se s bratrem.

Došla jsem k Bonnie, Eleně a Stefanovi.

„Panebože, Tereso, kde jsi byla?“ zeptala se vystrašeně Elena.

„Co blbneš? Vždyť jsem byla pryč maximálně půlhodinu,“ řekla jsem rychle.

„Půlhodinu? Jsi pryč dvě hodiny! Kde jsi byla?“ zeptala se znovu.

„Potkala jsem Stefanova bratra.“ Když jsem to řekla, tak Stefan ztuhl.

„Neřekl jsi mi, že máš bratra,“ řekla najednou Elena.

„A navíc pěkného bratra, i když s trochu velkým egem,“ řekla jsem náhle.

„Co jste dělali?“ zeptal se Stefan rádoby nenuceně.

„Co myslíš?“ Usmála jsem se. „Jenom mi toho o vás trochu prozradil,“ řekla jsem rychle.

„Prosím, drž se od Damona dál,“ požádal mě Stefan.

„Proč?“ zeptala jsem se náhle.

„Není takový, na jakého si hraje,“ upozornil mě Stefan.

„Říkal mi, že mezi sebou máte nějaké problémy. Myslím, že si raději ověřím jaký je,“ řekla jsem.

„Jdeš se se mnou napít?“ zeptala se mne Bonnie najednou.

„Jo, potřebuju to,“ řekla jsem a rychle jsem se k ní připojila.

Podala mi z baru pivo a sobě samozřejmě taky.

„Terry, Jeremy před chvílí někam zmizel. Šel do lesa,“ řekla mi rychle Bonnie.

„Já už ho nebudu řešit. Už mám těch promluv do duše tak akorát dost! Předtím, než jsem potkala Damona, jsem s ním mluvila, jasně mi naznačil, že o mou pomoc nemá zájem. Já se mu vnucovat nebudu. Navíc, už jsem ho tolikrát vytáhla ze srabu, že už by si to mohl uvědomit,“ řekla jsem svůj monolog.

„Neslyšela jsi něco?“ zeptala se mne najednou Bonnie.

„Myslím, že ne, proč?“ zeptala jsem se rychle.

„Slyšela jsem křik,“ řekla zamračeně.

„Nevím proč, ale nedivila bych se, kdyby to byly nějaké holky u vodopádů,“ řekla jsem jistě.

„Asi máš pravdu. Jsem už tak trochu opilá…“

„Jak se vůbec vyvíjí vztah mezi Elenou a Stefanem?“ zeptala jsem se náhle.

„No, když jsi tady nebyla, tak za Stefanem přišla Caroline, chtěla jít s ním k vodopádům. A když jí odmítl, tak se urazila,“ vysvětlovala Bonnie.

„Prostě Caroline,“ vdychla jsem.

Pohled Damona:

Tady to jsem nebyl já! Co se to se mnou stalo? Nikdy předtím jsem tolik netoužil po lidské krvi, ani když jsem se stával, upírem Bylo to nepřekonatelné, ale tady to bylo úplně něco jiného.

Poprvé v životě bych litoval tak moc, že jsem chtěl někoho zabít.

Vběhl jsem do lesa, Teresinu krev jsem měl stále na jazyku. Musel jsem se jí nějak zbavit! Musel.

Když jsem byl v lese, narazil jsem na nějakou dívku, velice opilou dívku. Seděla u stromu a byla mimo sebe.

Musel jsem Teresu dostat z hlavy. Přišel jsem k dívce blíž a rychle jsem jí kousnul, bylo to rychlé. Její krev nechutnala tak dobře, teď budu všechny lidi přirovnávat k Stefanovu jídelníčku. Teresina krev byla nejlepší ze všech.

Odklonil jsem se od mrtvé dívky a utekl jsem. Konečně jsem to byl zase já!

Pohled Eleny:

„Proč jsi mi neřekl o tvém bratrovi?“ zeptala jsem se, když Bonnie a Teresa odešly.

„No, řekněme, že můj bratr je jiný než ostatní. Je sobecký, někdy dokáže být hajzl. Už dlouho jsem ho neviděl, až teď,“ odpověděl rychle.

„Jak dlouho si ho neviděl, možná se změnil,“ navrhla jsem.

„O tom pochybuji,“ řekl nelítostně.

Musela jsem něco zkusit, jen doufám, že na to není moc brzo! Přiblížila jsem se ke Stefanovi blíž, mohli jsme se dotýkat nosy. On se přiblížil ještě blíž a políbil mne.

Po chvíli jsem už nemohla dýchat, odtáhla jsem se…

„No super!“ řekla Caroline, která stála kousek od nás.

Na to jsem se začala smát.

„S tím se musíme smířit, Caroline řekla jenom „No super!“ Ale Matt mě támhle zabíjí pohledem,“ řekl s úsměvem.

„Ahoj, lidi. Co děláte?“ zeptala se už u nás Teresa a v závěsu za ní přišla Bonnie.

„Jenom si povídáme,“ řekla jsem rychle.

„Tak takhle se tomu teď říká,“ řekla se smíchem Teresa.

„Co je, Bonnie?“ zeptala jsem se jí, všimla jsem si, že je nějaká zamyšlená.

„Jen, víš. Něco je špatně, neřeš to. Jsem jen opilá…“

Dál jsme tomu nevěnovali pozornost, Bonnie vypadala znovu normálně.

„Já už půjdu asi domů, jsem dneska nějaká utahaná. Nevím, co to se mnou je,“ řekla najednou Teresa.

„Vážně? Ty jsi unavená?“ podivila jsem se.

„Nevím, nějak mě bolí hlava, asi už nejsem zvyklá chodit mezi tolik lidí,“ řekla rychle.

„Nebude ti vadit, že se tu ještě chvíli zdržím?“ zeptala jsem se mile.

„Ne, jasně, že ne,“ řekla jasně.

„A jak se dostaneš domů?“ zeptal se Stefan.

„Pěšky, není to moc daleko. Navíc, jsem takhle chodila před tím skoro pořád,“ ujistila ho Teresa.

„Víš to jistě?“ řekl Stefan vážně.

„Tady to je Mystic Falls, nic se tu nestává,“ řekla jsem pro změnu já.

„Tak se mějte, v pondělí ve škole,“ řekla a rychle odešla.

Pohled Teresy:

Bylo přesně deset, když jsem šla domů. Všude byla tma, všude svítily pouliční lampy, které jednou za čas zablikaly.

O prázdninách jsem takto chodila skoro každý den. Jelikož jsem hledala Jeremyho. Dnes jsem měla poprvé divný pocit, pocit, že mě někdo sleduje.

Dnes večer se něco stalo, ale nevím co. Vůbec si nepamatuji, o čem jsme s Damonem mluvili. Vím, že něco o mé a jeho rodině, ale nepamatuju si to. Mám úplné okno, neměla bych toto tolik pít. Byla jsem hodně zamyšlená, když jsem v té tmě do někoho narazila.

„Panebože, pardon,“ rychle jsem se omluvila. Vůbec jsem si v té tmě nevšimla, že jsem narazila do Damona.

„Jak to, že jsi tady tak sama?“ podivil se.

„Bylo mi celkem blbě, tak jsem z té party odešla dřív,“ řekla jsem jasně.

„Nechceš odprovodit domů?“ zeptal se náhle.

„Jo, proč ne,“ řekla jsem rychle.

Celou cestu k nám domů se mne vyptával na mne, Elenu. Vlastně na celou naší rodinu.

„Víš, Stefan, tě nemá asi moc v lásce,“ řekla jsem náhle.

„Buď si jistá, že já jeho taky ne,“ řekl rychle.

„Můžu se zeptat proč?“ řekla jsem s úsměvem.

„No, abych řekl pravdu, bylo to kvůli jedné dívky. Oba dva jsme jí milovali. Ona si stále nemohla vybrat,“ řekl jasně.

„Ta holka musela stát za starou belu,“ řekla jsem rychle.

„Když se nad tím teď zamyslím, možná máš pravdu. Byla sobecká, netrpělivá, ale na druhou stranu byla krásná, a její smích dostal do kolenou každého,“ zasnil se.

„Proč ten minulý čas?“ vyzvídala jsem.

„Ona zemřela, hrozná tragédie. Při požáru,“ řekl jasně.

„To je mi líto, kdy se to stalo?“ snažila jsem se působit citlivě.

„Zdá se, jakoby to bylo včera. Katherine, tak se jmenovala, si za to mohla i trochu sama. Ráda si zahrávala s ohněm,“ řekl ostře.

„Ty ses přes to už přenesl?“ ptala jsem se.

„Já ano, to jistě, ale nevím, jak Stefan. Víš, možná mám strach o Elenu, že si jí nahrazuje,“ řekl pochmurně.

„Myslíš?“ podivila jsem se.

„Netuším, ale víme, jak tyto vztahy končí,“ prohodil.

„Říkáš to, jakoby byly všechny vztahy katastrofa,“ řekla jsem rázně.

„A nejsou?“ zeptal se pro změnu on.

Už jsme byli u mého domu.

„Dnes tě k nám ještě nepozvu, musím si tě ještě trochu proklepnout,“ řekla jsem se smíchem.

„To jsem čekal.“ Usmál se.

„Tak dobrou noc, Damone,“ řekla jsem s tím stejným úsměvem.

„Dobrou…“

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 7. kapitola: