OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Zavržení - 24. kapitola

06.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1535×

                                             24. kapitola - Merry little Christmas!

Šli jsme ven, naše dárky pod stromečkem už nejsou.

PS: Šťastné a veselé

Tak tento vzkaz byl nejlepší, který jsem kdy četla. Seděla jsem polonahá v kuchyni na židli a čekala jsem, až se Damon uráčí vzbudit.

Udělala jsem snídani a šla se dívat na televizi. Zrovna byly zprávy a tak jsem mohla po dlouhé době zjistit, co se děje ve světě.

„Dnes v ranních hodinách bylo nalezeno v Mystic Falls pět těl. Policisté se domnívají, že tyto lidi zabilo zvíře. Bohužel tuto teorii nemůžeme potvrdit, tak prosíme všechny, aby...“  Vypnula jsem televizi. Bylo mi jasné, že to zvíře nezpůsobilo. Udělal to upír.

Slyšela jsem tiché kroky. Otočila jsem se, za mnou stál Damon s úsměvem na rtu.

„Dobré ráno,“ řekl mile.

„Dobré...“ Nečekal a dal mi pusu.

„Kde jsou ti dva?“ podivil se. A prohlédl si místnost.

„Šli ven. Poslouchej, nevíš, jestli tady není nějaký upír? Třeba tvůj kamarád nebo tak?“ vyptávala jsem se.

„Proč? Nestačím ti?“ zavtipkoval.

„Ne, jenom byla nalezena nějaká těla. Myslí si, že to udělal zvíře, ale...“ Umlčely mě jeho polibky.

„Dneska ne, dopřejeme si jeden den. Jeden jediný,“ přemlouval mě. Uhnula jsem pohledem, ale zadívala jsem se zpátky do jeho krásně modrých očí.

„Fajn, jeden den,“ vydechla jsem vzduch.

„Jo,“ zajásal a věnoval mi další polibek.

„A teď dárky!“ řekl rychle a přešel ke stromečku. Já si k němu přisedla a podala jsem mu dárek, který byl ode mě. Měla jsem pro něj ještě jedno překvapení, které jsem urývala pod polštářem na sedačce. Zvadla jsem se a schovala ho za sebe.

„Co to přede mnou schováváš?“ přimhouřil oči.

„Teď to neřeš, rozbal si dárek... Pak uvidíš,“ zamrkala jsem na něj. Damon rozbalil balicí papír. V něm se ukrývaly dvě krabičky. Otevřel tu jednu, v ní našel klíče. Podíval se na mě se zaujetím.

„Jsou od jedné malé místnůstky v nemocnici. Když ty dveře odemkneš, tak tam najdeš spoustu, ale spoustu krevních konzerv. A můžu ti říct, že jsem taky darovala krev,“ řekla jsem a vyhrnula jsem si rukáv. Ukázala jsem mu vpich po jehle.

„Ty jsi číslo, jak tě tady to mohlo napadnout?“ zeptal se se zaujetím. Na to jsem jen pokrčila ramena.

„A teď si rozbal druhý dárek…“

„Ten vidím přímo před sebou,“ řekl s vážnou tváře.

„Mě si můžeš rozbalit potom, teď se podívej, co je v druhé krabičce!“ rozkázala jsem. Damon se znovu pustil do rozbalování. Opět měl v ruce klíče.

„Děláš si ze mě legraci?“ zeptal se s úsměvem.

„Tyto klíče patří k věci, kterou najdeš v naší garáži,“ řekla jsem jasně. Už se zvedal, že se tam půjde podívat, ale zarazila jsem ho.

„Počkej, ještě jeden malý dáreček,“ začala jsem se smát. Damon si mě změřil pronikavým pohledem. Zpoza svých zad jsem vytáhla malou knížečku v kožených deskách.

„Věděl jsi o tom, že jeden náš předek, Johnatan Gilbert, si psal deník?“ zeptala jsem se se zaujetím. Damon jen zavřel oči a čekal, co bude následovat. Otevřela jsem deník na stránce, kterou jsem měla založenou, a začala jsem číst:

Znovu jsem ho zahlédl. Chová se podezřele, jeho modré oči mi prozradily, že něco ví. Ví o nich! I když má mladou a pěknou tvářičku, vím, že nás zradil a zradí, jeho bratr na tom není o nic lépe, u něho jsem ale poznal, že je pod vlivem. U Damona nikoliv... Je zamilovaný do jedné z nich. A to je špatné. Dnes ráno stál v mé kanceláři a svým úsměvem mi jasně naznačil, že on je úžasný...“  Nemohla jsem číst víc, protože se ke mně Damon dostal a vytrhl mi deník z ruky.

„Pobavila ses? Protože já strašně moc,“ řekl a začal se chechtat.

Začala jsem se smát s ním.

„A teď si rozbal ten dárek ode mě!“ navrhl.

„Počkej, ještě nevíš, k čemu jsou ty klíče,“ vyštěkla jsem. A zamračila jsem se.

„Věřím, že mi to chceš ukázat, ale taky vím, že nebudeš chtít jít přes venek pouze v mé košili. Mně se to líbí, schvaluju to. Uděluji sto bodů ze sta možných, ale nevím, jestli by se to líbilo tobě,“ řekl přidrzle.

Povzdechla jsem si a sedla si zpátky. Podal mi dárek, byl zabalen v jemném papíru. Rozbalila jsem ho, pod papírem se taky schovávala sametová krabička. Otevřela jsem ji. Ležel v ní náramek, který vlastnil srdce, na kterém bylo vyryto drobné S.

„Je nádherný,“ vyšlo mi z úst.

„Jsem rád, že se ti líbí. Patřil mé matce.“ Když jsem to uslyšela, zaklapla jsem krabičku a chtěla jsem mu ji vrátit.

„Nemůžu si to vzít, Damone. Musí to být pro tebe hodně důležité a...“

Damon mi položil prst na mé rty.

„To ty jsi pro mě taky, proto jsem ti to dal. Nevím, komu jinému bych to měl dát,“ řekl, otevřel krabičku, vyndal náramek, který mi následně zapnul.

„Děkuji,“ zašeptala jsem a dlouze jsem ho políbila.

„Není zač. A teď se běž obléct, jsem zvědavý, co jsi mi nadělila!“ řekl s úsměvem.

„To si děláš legraci!“ křikl o pět minut později, když jsme stáli v garáži.

„Tady to si nemůžu vzít... Motorku? Tereso, ty ses zbláznila,“ upřel na mě své modré oči.

„Ani zdaleka, jsi pro mě důležitý.“ Přiblížila jsem se k němu. Něžně mě políbil, já se ale odrhla.

„Svezeš mě někdy, že jo?“ ujišťovala jsem se. Damon se jenom rošťácky usmál a mířil k motorce. Nasadil mi přilbu...

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Zavržení - 24. kapitola: