OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Zavržení - 6. kapitola

19.12.2012 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1631×

                                                                    6. kapitola – Jedna nebo deset půlek?

„Čarodějka?“ zopakovala jsem v jeho autě už asi po sté.

„Nebuď tak překvapená,“ řekl a mrkl na mě.

„To, že existují upíři, jsem ustála, ale že z mé kamarádky je čarodějka… To asi nerozdýchám,“ řekla jsem na rovinu.

„To chce panáka,“ řekl Damon a otočil to do Grillu.

„Za jiných podmínek bych asi protestovala, ale asi si ho dám,“ řekla jsem a Damon se na mě usmál.

„Je pátek, užijeme si!“ vykřikl.

„Ne zas tak moc. Chci trefit domů,“ řekla jsem a zastrčila jsem si volný pramen vlasů za ucho.

„Fajn, nebudeme to moc přehánět,“ přísahal Damon. Když jsme vrazili do Grillu, tak jsme si okamžitě sedli někde ke stolu, kde nás nešlo moc vidět.

Damon objednal panáky.

„Dneska tě opiju,“ řekla jsem najednou.

„Víš, že upíry není lehké opít? Je to asi stokrát těžší než u člověka,“ konstatoval.

„Sám jsi řekl, že je pátek,“ připomněla jsem mu.

„Neříkala jsi, že chceš trefit domů?“ zeptal se překvapeně.

„Přehodnotila jsem svůj úsudek, když jsem si vzpomněla na Katherine,“ řekla jsem naštvaně.

„Tak taková Teresa se mi líbí,“ řekl a usmál se svým samolibým úsměvem.

Po pár hodinách…

„Stefan je pako,“ řekl Damon a nalil do sebe dalšího panáka.

„Jo, a – a velký,“ řekla jsem, nebo spíš zakoktala, jelikož se mi totálně motal jazyk.

„Nebo já jsem pako?“ zeptal se Damon překvapeně.

„Ne, my – my dva jsme normální! Ostatní nás nechápou… Tř – třeba – a Elena, jo? Ta mi řekla, že se s tebou, jako, nesmím být,“ řekla jsem krkolomně a lila jsem do sebe další skleničku.

„Vidíš to? Proto jsme my ti špatní,“ řekl Damon a mrkl na mě.

„Odjedeme, n – někam daleko. Aby nás nikdo nenašel,“ napadlo mě.

„Jo, někde daleko,“ přitakal mi.

„Ne – neříkal jsi, že je tě těžké opít?“ zeptala jsem a dolila jsem nám do skleniček dalšího panáka. Servírka nám už tady nechala dvě lahve, jelikož jí nebavilo chodit stále tam a zpátky.

„Já jsem pouze opilý láskou,“ řekl a pohodil rukama.

„Já taky,“ přitakala jsem.

Kopla jsem do sebe další půlku a druhou jsem poslala po stole Damonovi, ten ji taky na počkání do sebe nalil.

„Už asi půjdu,“ řekla jsem a chtěla jsem vstát, ale mé nohy neposlouchaly. Nechtěly jít.

„Já ti pomůžu,“ řekl Damon a vstal.

„Vždyť jsi na tom podobně jako já,“ prohodila jsem.

„To asi ne, říkal jsem, že mě je těžší opít,“ řekl a pomohl mi vstát. Řekněme to tak, že mě odvlekl až ke vchodu, a když viděl, že se neudržím na rovné zemi, tak to vzdal a vzal mě do náručí.

„Jak to, že nejsi opilý?“ zeptala jsem se naštvaně.

„Jsem, a jako dělo, ale tak nějak méně než ty… Jelikož, jak jsem řekl, jsem upír, a ty je velice těžké opít,“ řekl a zakřenil se.

***

Měla jsem hlavu jako střep, navíc jsem se probudila v cizí posteli s Damonem. Problém byl, že jsem si vůbec nic nepamatovala. Nepamatovala jsem si, kam jsme šli, kde to jsem, co jsem dělala. Prostě naprosté okno.

Damon vedle spal, nikdy jsem ho neviděla spát. Když jsem se porozhlédla po pokoji, tak jsem to tady vůbec nepoznávala. U nás doma jsme na sto procent nebyli a v penzionu taky ne.

Damon se vedle mě zavrtěl a poté otevřel oči.

„Dobré ráno,“ zašeptal.

„Kde to jsme?“ zeptala jsem se zmateně.

Damon se porozhlédl po okolí.

„V mém domě, až na to, že moc nevím, jak jsme se sem dostali,“ řekl vážně.

„Co jsme to včera pili?“ zeptala jsem se a prohrábla jsem si vlasy.

„Rozhodně ne nic dobrého,“ řekla jsem a pomalu jsem vstala z postele.

Měla jsem na sobě své tričko a kalhotky, takže hádám, že jsem si věci sundala sama, jelikož kdyby…

„A kde to vůbec jsme, myslím konkrétní místo?“ řekla jsem pomalu.

„Myslím, že v Georgii,“ řekl a také vstal z postele.

„J – jak to myslíš? To si děláš legraci? Nemůžeme být v Georgii!“ řekla jsem zoufale.

„No, kdybychom nebyli v Georgii, tak potom jedině v Londýně, tam mám stejné vybavení pokojů,“ řekl a pohodil rameny.

„V Georgii říkáš? Jak jsme se sem proboha dostali?“ vyšilovala jsem.

„No, řekl bych, že autem.“ Pohlédla jsem na Damona svým vražedným pohledem.

„Tak si to zkusíme trochu užít, ne? Pobavit se,“ navrhl.

„Damone, Jenna ani Elena neví, kde jsem…“

„Takže na sto procent je Elena se Stefanem a s tebou si hlavu nedělá, a Jenna je na sto procent s tím dějepisářem,“ řekl a přiblížil se ke mně.

Nadechla jsem se zprudka.

„Tak já jim alespoň napíšu, že dneska přespím u kamarádky,“ řekla jsem a z mé kabelky, která byla kupodivu u postele, jsem vytáhla mobil a napsala jsem smsku.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Zavržení - 6. kapitola: