OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Zavržení - 7. kapitola

20.12.2012 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 1846×

                                                                7. kapitola – Den s ním!

Odložila jsem mobil na noční stolek, když jsem se podívala za sebe, Damon byl na mne skoro přilepený. Rukou mi zvedl bradu a přitiskl své rty na ty moje.  Polibky jsem mu rychle oplácela, několikrát mi málem došel vzduch, a tak jsem se od něj musela odlepit. Damon si mého počínání všiml, a proto se usmál. Přitiskl si mne víc na svou svalnatou hruď.

Obrovskou rychlostí jsme se dostali do postele, kde jsem mu pomalu začala sundávat košili. On se s tím nepáral a košili roztrhl.

Líbala jsem ho vášnivěji a vášnivěji, ani nevím, kde se to ve mně vzalo.

Líbal mne na krku, hlavně na mé tepně, věděla jsem, že má trochu problémy s mou krví.

Vrátil se zpátky k mým rtům, které přímo křičely radostí. Přetočila jsem si ho pod sebe a líbala jsem ho po jeho svalnaté hrudi. Líbala jsem ho na krku a též jsem se vrátila k jeho rtům.

Najednou se mu změnil obličej, trochu mu narostly špičáky a oči mu zčervenaly. Věděla jsem, že se nemám čeho bát, ale i tak mi zrychlilo srdce. Damon se otočil, ale já jsem mu to nedovolila.

„Je to dobrý,“ řekla jsem a pohladila jsem ho po vlasech. Odhrnula jsem si vlasy z krku.

„Co to děláš?“ zeptal se zděšeně.

„Možná, že když ti dám, to co chceš, tak tě to nebude pokoušet,“ řekla jsem bezstarostně.

„To nedává smysl,“ řekl a zašklebil se.

„Určitý ano, tak si pohni,“ přikázala jsem mu.

„Ne, to…“

„Počítám do tří…“ Vzala jsem jeho tvář do dlaní. „Damone, já ti věřím. Vím, že jsi tady to už dělal milionkrát,“ řekla jsem sebejistě.

„Ale nedělal jsem to tobě,“ řekl zmučeně.

Vydechla jsem vzduch a usmála jsem se na něj. Damon se přiblížil k mému krku, já jsem jenom pomalu čekala na bolest. Pro jistotu jsem zavřela oči.

Jeho zuby se jemně otřely o můj krk a později se do něj pomalu zakously. První chvíli to byla neskutečná bolest, ale později odeznívala. Damon mě položil na polštář a po chvíli své zuby vytáhl.

Otevřela jsem oči, jeho tvář už vypadala lidsky.

Přitáhl si mne blíž.

„Miluji tě,“ řekl mezi polibky. Nemohla jsem uveřit tomu, co jsem slyšela. Přestala jsem ho líbat a on na mne upřel své modré oči. Vypadal vyplašeně.

„Řekl jsem něco špatně?“ podivil se. A zahleděl se mi do očí.

„Ne, já jen... Nikdy mi to nikdo neřekl.“ Usmála jsem se.

„Klidně to řeknu znovu... Miluju tě!“ řekl a přitáhl si mne blíž k sobě.

Mezi polibky jsem jen prohodila: „Já tebe taky!“

Dál už to probíhalo, no dokáže te si to představit. Řekněme, že to byl ten nejlepší moment v mém životě...

***

„Jak dlouho trvá cesta domů?“ zeptala jsem se už v autě.

„Celkem dlouho, nechápu, jak jsme se sem dostali, navíc, když jsem byl trochu opilý,“ řekl rozvážně.

„Počkej, něco mě napadlo. Ty můžeš ovládat mou mysl, že? Přinuť mě, ať si vzpomenu,“ řekla jsem radostně.

„A nedostanu facku? Minule, když jsem tě ovlivnil, jsem jí dostal,“ řekl a nahodil jeho sarkastický kukuč, ano, tak tomu teď říkám.

„Ne, slibuju.“ Kývla jsem hlavou.

„Tak fajn.“ Zahleděl se mi do očí. „Chci, aby sis pamatovala vše o včerejšku,“ přikázal. Najednou jsem vše věděla, věděla jsem, proč jsme jeli do Georgie, a hlavně o čem jsme mluvili.

Můj obličej zvážněl, a poté jsem se začala neovladatelně smát.

 „Co?“ podivil se.

 „Ještě v Grillu jsme se litovali, a řekli jsme si, že odjedeme, někam hodně daleko. Ty jsi mi pomohl vstát, protože já jsem toho nebyla schopna. No řekněme, že jsi mě musel dostat do auta, jelikož já nebyla schopná chodit, a to do slova. A vyjeli jsme. Ani jednomu se nechtělo domů, a tak si navrhl, že pojedeme sem. A jelikož jsi byl tak hodně opilý, tak jsi na to pořádně šlápl. A máš od jednoho milého plolicajta pokutu,“ dovyprávěla jsem náš příběh.

„S tebou budu muset chodit pít častěji, ještě nikdy mě nikdo tak neopil,“ řekl a usmál se jeho „kukučem“.

„O tom dost silně pochybuju, jelikož mě to stačilo tak na rok,“ přiznala jsem.

„Nemáte teď prázdniny?“ zeptal se nevinně.

„Jo, proč?“ Přivřela jsem oči.

„Jen tak, něco plánuju,“ řekl a mrkl na mne.

„No, pokud se Jenna dozví, že jsem byla v Grillu, a tam jsem se tak zmatlala, myslím, že máme po nějakém plánování,“ řekla jsem vážně.

„Ale prosím tě. Kdyby měla nějaký problém, tak ji můžu přesvědčit, že jsi byla doma a učila ses dějepis.“ Začal se smát.

„Mimochodem zítra jsou ve městě kolotoče, a já mám na starosti jeden stánek, který měla vést Caroline,“ prohodila jsem.

„Středoškolská zábava,“ řekl Damon tajemně.

Doma jsme byli až po půlnoci, Damon měl pravdu. Nikdo si nevšiml toho, že jsem byla dva dny pryč. Prostě o mě nebyl zájem. Damon musel odjet do penzionu, protože měl stále obavy z toho, že by je Katherine mohla navštívit.

Prošla jsem dům, na stole jsem jen zahlédla tři naškrábané vzkazy.

1) Musela jsem na víkend odjed pryč, můj šéf mě potřebuje. Jídlo je v lednici!

                                                                                                            Jenna…

2) Spím u kamaráda.

                                Jeremy!

3) Jsem u Bonnie, uvidíme se v neděli na té akci!

                                                                             Elena

Proč píšou vzkazy, když v nich tak moc lžou? Jasně, Elena bude u Bonnie, která nás nenávidí. Jeremy kamarády nemá, takže bude s Annou a Jenna je určitě s naším dějepisářem. Teď mi došlo, že jsem poslala Jenně stejně lživou smsku.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Zavržení - 7. kapitola: