OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Ztraceni v samotě - 23. kapitola

28.09.2011 (12:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1851×

Grilování…

Vzbudilo mě zaklepání na dveře mého pokoje. Zamžourala jsem a pokusila se zvednout, když jsem ucítila Damonovu ruku okolo mého pasu.

„Sakra, Damone, zmiz, máma jde!“ drkla jsem do něj ve chvíli, kdy máma otevřela dveře. Nasadila jsem nevinný úsměv a čekala její šok, ale tvářila se normálně. Až pak mi došlo, že po Damonovi zbylo jen dokořán otevřené okno. Podcenila jsem jeho schopnosti.

„Nesu ti snídani,“ přivítala mě máma s tácem lívanců.

„Vau, co jsem dokázala?“ podivila jsem se.

„Nic, rozhodla jsem se, že se musím vytasit s něčím, co tě alespoň chvíli udrží doma, což mě přivádí k tomu, že bych ráda poznala tu tvou novou partu. Uspořádáme dnes grilování, pozveš je?“ zářivě se usmála. Jako vážně? Trochu šokovaně jsem na ni zírala, až se její výraz začal měnit ve zklamaný.

„Dobře, pozvu je,“ odpověděla jsem rychle, abych vrátila úsměv na její tvář. Kývla a odešla. A já nasadila zbožný výraz a pustila se do lívanců.

„Ani se nepodělí!“ ozvalo se uraženě z mého počítačového křesla a já si málem poplivala peřinu. Vrhla jsem na něj vražedný pohled.

„Dostaneš dneska steak od mojí maminky, tak neskuhrej,“ odpálila jsem ho. Nepředpokládala jsem, že by o tom neslyšel, když pravděpodobně celou tu dobu stepoval na balkóně.

„Kdyby tak tvoje maminka věděla, koho si zve do domu,“ začal s ironickou pohoršeností.

„Máš jediný štěstí, že se pozvání do domu nedá nijak zrušit,“ zavrčela jsem. Nové vědomosti se mi celkem hodily.

„Máma se asi bude divit, že si na domácí párty zvu učitele dějepisu, co?“ spustila jsem potom z trochu odlišného pohledu.

„Dávej si na něj bacha, rád balí osamělé matky nebo spíš opatrovatelky svých žaček,“ zatvářil se děsně tajemně Damon.

„Jo abys ty je pak mohl jakýmkoliv způsobem poslat pod kytky, já vím,“ odsekla jsem mu. Zasekl se.

„Elena povídala,“ uculila jsem se jak měsíček na hnoji, ale zabitou konverzaci to neobnovilo.

„Teda, netušila jsem, že si Faith umí najít i někoho, kdo se nepřizabije pokaždé, když dostane do ruky nůž,“ divila se máma, když jí Damon pomáhal naporcovat maso. Kdybych ho neznala, přísahala bych, že ji tím svým úsměvem balí. No… znám ho, on ji balí! Praštila jsem ho utěrkou přes hlavu. Ublíženě se na mě podíval, když zazvonil zvonek. Otevřela jsem dveře a počkala, až všichni vejdou. Stefan s Caroline zůstali trochu rozpačitě stát ve dveřích. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co se děje.

„Pardon, pojďte dál,“ usmála jsem se a nechala je vejít. Všichni se rozhlíželi po domě, Marcus za nimi capkal a dirigoval je a máma na mě šokovaně civěla.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se jí po chvíli.

„Já jen… tolik známých jsi neměla ani v Montrealu,“ konstatovala a vyšla ven na terasu.

Podvečer ubíhal velice rychle, Rick kouzlil s grilem, já fascinovaně pozorovala holky, jak drbou, což z nějakého důvodu přišlo Damonovi s Jeremym hrozně vtipný, když jsem se na ně pohoršeně podívala, přidala se k nim i máma. Jelikož Stefana si rezervoval Marcus, neměla jsem v kom hledat útěchu. Jediným pozitivem snad bylo, že Stefan, který právě podstupoval důkladnou prohlídku Marcusova arzenálu hraček, na tom byl ještě hůř než já. Uraženě jsem pozorovala rudý obzor v západu slunce a snažila se ignorovat jejich poznámky. Nakonec jsem to vzdala a odešla do kuchyně odnést špinavé nádobí a donést zbytek salátu. V nestřeženém okamžiku jsem ucítila Damonovy paže okolo mého pasu a jeho hruď na mých zádech. Málem jsem upustila mísu se salátem na zem. Raději jsem ji tedy položila na linku a hlavou se opřela o jeho rameno a zavřela oči. Oba jsme mlčeli a jen si užívali tuhle chvíli. Propletla jsem prsty mezi těmi jeho a ucítila, jak je pevně stiskl. V tu chvíli ale někdo zazvonil a tak romantika skončila.

„Jdu tam,“ špitla jsem a navzdory jeho odporu se vymanila jeho sevření. Stejně mi zůstal v patách až ke dveřím.

„Zdravím,“ ozvalo se rozpačitě ve dveřích. Stál tam neznámý týpek s cestovní taškou přes rameno a jeho rozpaky ještě vzrostly, když jsme mu ani já ani Damon neodpověděli. Nakonec ho zachránila příchozí mamka.

„Ahoj Martine, ráda tě konečně poznávám,“ stiskla mu ruku a usmála se na něj.

„Tohle je moje dcera Faith a její přítel Damon,“ představila nás.

„Tohle je Martin, je tu z Kanady, právě emigroval a poprosil nás o pomoc v začátcích,“ vysvětlila máma, když zaregistrovala, že na ni divně koukám. Bohužel jsem na ni koukala ještě divněji.

„Pojď dál,“ pokynula mu nejistě z našich pohledů.

„Faith, ukaž mu jeho pokoj,“ přikázala mi ostře. Beze slova jsem se sebrala a kráčela po schodech. Málem mi nestačil. Cítila jsem Damonův pohled na svých zádech. Něco se mu nezdálo, to není dobré znamení. Když jsme došli na místo, jen jsem otevřela a vydala se zpět dolů. Nevítaný návštěvník už stihl pochopit, že kamarádi nebudeme. Něco na něm mi nesedělo. A Damon mi v tom dával jen za pravdu. Snad bude vědět víc než já.

Došla jsem na terasu, kde už seděl i Damon a máma. Sedla jsem si na houpačku vedle něj a nechala jeho ruku proklouznout okolo mých ramen. Nešlo si nevšimnout, že se tváří vážně. A stejně tak i Rick s příchozím Stefanem. U Stefana to však nešlo hrotit, ten se vážně tvářil pořád. Podívala jsem se na Damona ve snaze vynutit si vysvětlení. Jen zakroutil hlavou a tak jsem nám došla pro dva steaky.

„Vysvětlím ti to doma,“ zašeptal mi nakonec. Nenápadně jsem se zarazila u slova doma. Kdyby řekl u nás, ale doma? To je, jako bych tam už bydlela. Kývla jsem mu na odpověď a dál ujídala steak. Veškerá zábava byla ta tam. Holky, evidentně už zkušené v takových situacích, naštěstí situaci zachránily a těžko by mi někdo mohl upřít obvinění Bonnie z navození zázračně dobré nálady nám všem. Ta holka je vážně strašidelná.

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Ztraceni v samotě - 23. kapitola: