OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Ztraceni v samotě - 28. kapitola

20.10.2011 (12:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1641×

Zpět do jeho náruče…

Snažila jsem se jít klidně. Nemusela jsem klepat, tak jako nikdo ze sekty, kdo přišel. Došla jsem až nahoru k němu do pokoje. Věděl, že tam jsem, ale neotočil se. Potřebovala jsem sprchu, nutně. Shodila jsem ze sebe propocené oblečení a zalezla do sprchy. Pustila jsem ledovou vodu a nechala první kapky, ať jemně dopadnou na moji tvář. Zavřela jsem oči a vnímala jen vodu, stékající po mém těle. Najednou jsem uslyšela, jak se dveře od sprchy otevírají a prudce zavírají. Damonovy paže mě objaly a pevně přitiskly na jeho hruď. Podíval se mi do očí, viděla jsem v nich vztek podobný tomu mému. Hladově jsem okusila jeho rty. Sám si prokousl spodní ret, nevím, proč to udělal, ale spolkla jsem nejednu kapku. Cítila jsem, jak se strupy na mém krku hojí. Ne, že by to nebylo jedno, stejně mě během příštích minut kousne znovu. Ale mě to bylo fuk. Byl surovější než kdy dřív, možná mi i něco zlomil. Nevím. Můj práh bolesti byl vždycky trochu jinde. A navíc se všechno hned zahojilo.

Když jsme skončili, stále mě líbal. Nechtěl se odtrhnout. Když to konečně udělal, jen jsem ho hladila po tváři a dívala se mu do očí. Všechno negativní ve mně bylo dávno pryč. Zdálo se, že je na tom stejně. Zkoumavě si mě prohlížel a pak mě znovu políbil. Tak něžně, jako nikdo nikdy. Bylo to zvláštní.

„Nechtěla ses osprchovat?“ zašeptal mi do ucha. A já si až teď uvědomila, že jsme v posteli.

„To bys mě musel nechat,“ odpověděla jsem mu šeptem do toho jeho.

„Pomiň, příště se polepším,“ pokračoval v šeptání.

„Ne, nepolepšíš,“ zasmála jsem se.

„Vinen.“ Zvedl ruce, jako bych na něj střílela. Zasmála jsem se znovu a vymanila se z jeho objetí. Pozoroval mě, zatímco jsem šla do sprchy. Vypadal tak ustaraně? No, rozhodně jsem ho viděla veselejšího než dnes. Vlastně, vždycky byl veselejší než dnes.

Když jsem se vrátila, četl si knížku. Byl do toho evidentně zažraný nebo prostě jen chtěl, abych mlčela.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se udiveně. Ustaraného Damona neznám. A popravdě? Nelíbí se mi.

„Nic se neděje, mělo by?“ odpověděl, stále zabraný do knihy.

„Půjdu spát, jsem unavená,“ oznámila jsem mu s povzdechem a zachumlala se do peřin. Téměř ihned jsem upadla do polospánku. Stále jsem slyšela, jak listuje knihou, jak najednou přestal, zaklapl ji a položil na noční stolek. Potom mě políbil do vlasů a párkrát pohladil. Bylo to na něj dost nezvyklé chování. Zítra musím přijít na to, co se děje. Představa hodného Damona mě po pravdě děsila víc, než jeho špatná stránka.

„Slib, že mi dáš čas,“ zašeptala jsem do ticha. Zarazil se, ale neodpověděl. Tohle byl ten starý Damon, ten, kterého jsem znala. Ať jsem se snažila o cokoliv, zabralo to. Alespoň jistým způsobem ano. I bez odpovědi jsem upadla do říše snů.

Byli jsme zase tam, já a Jim, v Miami. Jen slunce už zapadlo a byla hluboká noc. Pozorovala jsem měsíc a ucítila, jak mi stéká po tváři jedna z mých slz.

„Nic neříkej!“ zavrčela jsem, když se nadechoval. Zůstal mlčet. Bylo to poprvé, co mě můj vlastní blud poslechl.

„Probudíš se do zítřejšího rána, Faith? Víš jistě, že nejsi mrtvá?“ zaryl se nakonec hluboko pod mou kůži. Strnula jsem a rychle se probírala posledními okamžiky. Ne, teď by mi to neudělal. Teď ne.

„Jen spím. Jinak bys tu nebyl,“ odpověděla jsem sebejistě, ale uvnitř jsem si tak jistá nebyla.

„Ale tak… jeho krev ti přeci chutnala, nemusíš se bát, že by ses v tom světě ztratila,“ pokračoval dál.

„Znáš mě dost dlouho na to, abys věděl, jak nechutně zvrácená umím být,“ zasmála jsem se, co nejarogantněji to v tu chvíli šlo.

„Jo to máš pravdu, kolikrát mě napadlo, že začnu alespoň prodávat heroin, aby ses obtěžovala se mnou vlézt alespoň do postele,“ odpověděl mi. Podívala jsem se na něj dost udiveným pohledem, jen rozhodil rukama.

„Takový věci nejsou pro dobráky jako ty,“ řekla jsem mu ostře, s náznakem sarkasmu.

„Svět, kterej sis zrovna vybrala, taky není pro tebe, je jedno, jak zvrácená jsi,“ podíval se na mě.

Trhnutím jsem se probudila, celá zpocená pochopitelně. Zbrkle jsem se rozhlížela okolo sebe a v duchu kontrolovala své tělesné funkce. Všechno se zdálo být v pořádku. Splašeně jsem se podívala na Damona. Ten, jako obvykle, byl mou reakcí na sen pobaven.

„Se směj, tebe nestraší hlasy,“ prskla jsem, abych zakryla svou nejistotu. Začal se smát ještě víc.

„Jsi pořád člověk, jestli jsi poplašená kvůli tomuhle,“ zazubil se nakonec.

„Nejsem poplašená, proč bych měla být poplašená?“ osočila jsem ho a spadl mi velký kámen, ze srdce. Jen se ušklíbl a vylezl z postele, aby se oblíkl. Praštila jsem hlavou na polštář a vydýchávala svůj sen. Damon se zdál být zase zachmuřený.

„Vyklop to,“ řekla jsem najednou, leknutím se otočil.

„A co jako?“ nechápavě pokrčil rameny.

„Co se děje, tváříš se jako kakabus,“ zašklebila jsem se na něj.

„Začínáš být vážně trochu paranoidní,“ konstatoval, aby to zamluvil a podal mi hrnek svýho, nedopitýho kafe.

Dolů jsme sešli ruku v ruce a já se připojila k Eleně a Stefanovi na cestě do školy. Měli dnes oba na ně nezvykle veselou náladu. Za to já se cítila zvláštně. Vrtalo mi hlavou, proč se Damon choval tak divně. S postupem dne jsem však zjistila, že divně se chovají ze sekty úplně všichni, když přišlo na mě. Raději jsem se jim vyhýbala. Dočasně. Večer budou vysvětlovat. Moje starosti se teď upnuly trochu jinam. Škola utekla rychle a já musela domů, napravit, co jsem pokazila. Co možná nejtišeji jsem otevřela dveře a se stejnou tichostí je i zavřela. Máma si hrála s Marcusem v obýváku a všimli si mě, až když jsem stála na prahu u kuchyně.

„Chci se omluvit za svoje chování,“ spustila jsem ihned.

„Jsem ráda, že jsi taková, jaká jsi. Že mi všechno dovoluješ a toleruješ moje puberťácký lásky, mami,“ pokračovala jsem, když tam tiše seděla. Potom vstala a došla až ke mně. Objala jsem ji.

„Mám tě ráda, mami,“ zašeptala jsem, jakoby to mělo být naposled. Po dnešním ránu klidně i mohlo být a já si to moc dobře uvědomovala…

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Ztraceni v samotě - 28. kapitola: