Angel Of My Heart - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Elena v této kapitole odhalí něco, co by ji ani ve snu nenapadlo... Ne v tak velkém měřítku.

Rose

16.04.2012 (20:00) • RosalieHale3 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1246×

„Co tady děláš, Damone Salvatore?!“ Slova jí zamrzla na rtech, když si uvědomila, že odpovědi se nedočká. Zase utekl. Dělá to vždy, když jde do tuhého. To je přesně jeho styl. Jak to nesou ostatní, to je mu úplně ukradené. Hlavně že on vyvázne s čistým krkem. Prevít.

Sama ho tak nazvala. Tak proč se jí do očí ženou slzy? Od chvíle, co odešel Stefan, je na Damonovi více méně závislá. On… vlastně není tak špatný. Jen se na něj špatně zvyká.

12. března 2010

Milý deníčku,

opravdu moc mě mrzí, že se Damon už zase zachoval jako naprostý idiot. Nikdy nepochopím, proč Vím, že bych se tím neměla trápit. Je to hloupé. Na Damonovi mi nezáleží.

Vždy, když si tohle snažím namluvit, připadám si nehorázně blbě. Damona Salvatora mám ráda. Snad ho dokonce i miluji, ale to on se nikdy nedozví.

Nesmí se to nikdy dozvědět. To by mě totiž nenechal chvíli na pokoji. Vrtá mi hlavou jen to, co dělal v mém pokoji, když jsem se probudila. Byl tak blízko. Jsem si jistá, že to byl jeho dech, co mě probudilo.

A jak potom nevěděl, co má říct… A potom utekl. Zdálo se mi, že mi to chce vysvětlit, ale nakonec se prostě jako čert otočil na patě a v tu ránu byl pryč. Doslova, protože umí neskutečně rychle vzít roha.

Na to má zatraceně talent. Budu si s ním muset promluvit. A udělám to hned. Jen co se nasnídám. Jen co se osprchuji. Jen co se obléknu. Jen co se vrátím ze školy. Skvěle, už zase plácám nesmysly. Je sobota. V sobotu škola není.

Elena schovala deníček pod polštář. Sobotu potřebovala. Zdálo se jí, že víkend nebyl už celou věčnost. A ona ho potřebovala. Zatraceně ho potřebovala.

Povzdychla si a prohrábla si rukama vlasy. Potom se zvedla z postele. Ze skříně si vzala džíny a bílé tílko, svlékla se a odešla do koupelny. Voda byla horká, ale příjemná. Pečlivě se osprchovala a umyla si i vlasy. Šamponem s vůní skořice a vanilky. Měla tuhle vůni nejraději.

Potom se oblékla a vyšla z koupelny. Na okamžik se přistihla, že na své posteli hledala Damona. Vždycky se jí válel na posteli, zlobil ji tím, že pečlivě zkoumal všechny její věci – včetně jejího spodního prádla – a vždycky měl také nepříjemné, i když vtipné poznámky.

Pousmála se nad svojí hloupostí. Odešla se nasnídat, Jeremy ještě spal. Chudák Jeremy… Elena ani nechtěla myslet na to, co všechno musel zažít. A smrtí jejich rodičů to bohužel nekončilo, ba naopak. Všechno bylo ještě o hodně horší.

Elenino auto zaparkovalo před penzionem Salvatore a ona vystoupila ven. Přišla a zaklepala na dveře. Věděla, že ji Damon uslyší. Věděla to.

Dveře se otevřely, aniž by k nim Damon přišel. Jasně, zapomněl zavřít. To se mu často nestává. Musel být opravdu hodně rozrušený z toho, co se stalo.

Vešla dovnitř a hledala Damona. Zatím ho nevolala. Ne, chtěla k němu dojít sama. A potom přišla do salónku. Uhlíky v krbu už téměř nezářily. Damon seděl v křesle. Spal. Na stole byly tři prázdné láhve od whisky a sklenička – rovněž prázdná.

Opil se. Perfektní. Takže to s ním zase bude k nevydržení. Zase si začne dělat nároky.

Přišla tiše až k němu, přiložila do krbu a uklidila prázdné láhve. Umyla v kuchyni skleničku a uklidila ji do baru. Když se vracela do salonu, všimla si na Damonově klíně deníku ve vínových deskách.

Damon si píše deník? zeptala se sama sebe Elena. Nevzpomínala si totiž, že by Stefan takový někdy měl.

Nevěděla, kde se to v ní vzalo, ale s nadměrnou opatrností sebrala z Damonova klína deník a otevřela ho. Byl tam zatím jen jeden zápis.

Sotva na řádky pohlédla, měla chuť si nafackovat. Co to dělá?! Nikdy nikomu nečetla v deníku! Ale když zahlédla mezi směsí znaků své přeškrtnuté jméno, nedalo jí to a začala číst.

Když dočetla, po tvářích jí tekly slzy. On ji miluje… On ji opravdu miluje… Tolik, jako ona milovala Stefana. Tak, jak zaručeně nemiluje jeho.

„Ach Damone…“ zašeptala se slzami v očích. Položila mu deník zpět do klína a rozběhla se pryč. Nebude s ním mluvit. Už ví, proč utekl. Proč pořád utíká. Nedokáže jí to říct.

12. března 2010, asi 19:30

Milý deníčku,

dnes jsem udělala něco, za co se nikdy nepřestanu stydět – ale našla jsem v tom jednom zápisku velice důležitou odpověď na spoustu otázek.

Já… četla jsem v Damonově deníku. Říkám si, jestli mi to Damon někdy neudělal také. Tak ať. Bude pro něj snazší, když bude vědět, že to vím.

Miluje mě. A miluje mě hrozně moc. Obávám se, že jeho city jsou oboustranné. Mám Damona opravdu ráda, ale… Myslím, že z toho nic vážnějšího nebude. Damon to bude muset pochopit. To je jeho jediná šance, jak to může zvládnout.

Nebo možná není… Ale i mě samotné dělá práci si to přiznat.

Autor: RosalieHale3 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction