OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Angel Of My Heart - 4. kapitola

19.04.2012 (16:00) • RosalieHale3 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1592×

13. března 2010

Milý deníčku,

jsem tak zmatená, že sama ani nevím, jak to mám všechno napsat. Mé pocity jsou smíšené a já nevím, čemu mám věřit. Damon… přijde mi lepší, než kdy dřív. Ano, samozřejmě se utišuji tím, že se mi to jen zdá. Že je to proto, že je Stefan už příliš dlouho pryč a že jsem nyní prostě jen… uchvácena druhým upířím bratrem.

Jak ale můžu věřit něčemu, co je nereálné? Když mi dnes ráno Damon vběhl do koupelny, pozoroval mě nahou a potom mi podal ručník… Měla jsem trochu praštěný dojem, že mi jeho přítomnost není až tolik nepříjemná. Jak mu to ale mám říct, aniž by si myslel, že vyhrál?

Možná opravdu vyhrál. Možná ho miluji a už se to nezmění, ale já pořád doufám, že je to jen mylný pocit. Stefan není mrtvý. Není to krvelačná bestie. A jednou se za mnou jistě vrátí, i když Damon je jiného názoru.

Já na něj ale čekám. Nebyl by nadšený, kdyby zjistil, že jsem si něco začala s jeho bratrem. Proto musím Damonovi přitáhnout vodítko. Nesmí si myslet, že na mě má nárok. Že se mu nebudu bránit. Nesmím mu to dovolit. Nikdy. To se nesmí stát.

Ale jak mám proti tomu bojovat?

Elena uklidila deník pod polštář. S povzdychem zůstala ležet na posteli. Nevěděla si rady se svými vlastními city, což je dost špatné.

„Damone…“ zašeptala si pro sebe. „Kéž bys mohl vědět pravdu.“

Byla si ale stoprocentně jistá, že mu pravdu říct nemůže. Tohle by nemohlo dopadnout jinak, než špatně. Určitě to nemůže dopadnout jinak. Ale shledala, že ho musí mít u sebe. Proboha, už se chová jako malá, poblázněná holka. Samozřejmě, že takhle mu to neřekne. Něco si vymyslí. Ale Damon musí být tady. Musí být s ní.

Vzala mobil a vytočila číslo Damona Salvatora. Jeho hlas zněl v tom telefonu až příliš… starostlivě.

„Eleno?“ zeptal se. „Je všechno v pořádku?“

„Samozřejmě!“ odpověděla. „Jen… mohl bys prosím tě přijít? Asi… opravdu budu ráda za tvoji návštěvu.“

„Jistě, Eleno. Jsem tam za… no, za chvíli. Zatím.“

 V telefonu klaplo. Neuběhla ani minuta, když se ozval řinčivý zvonek u domovních dveří. Když mu otevřela, vrhla se mu jako proti své vůli kolem krku.

„Ale no tak, Eleno,“ zasmál se Damon, „to jsem ti opravdu tolik chyběl?“

„I kdyby, tak co?“ zeptala se, když se odtáhla, aby se na něj podívala.

Pohlédl na ni a pousmál se.

„V tom případě budu jenom rád, slečno Gilbertová,“ řekl a naklonil se k ní.

Věděla, co má v plánu. A věděla, že by ještě stihla uhnout a dát mu facku. Ale nedokázala se ani pohnout. A potom se jejich rty spojily v jedny. Svým dotěrným a neústupným jazykem si probojoval cestu do jejích úst a špičkou svého jazyka něžně dráždil ten její. Pohladil ji vzadu na krku, tisknul ji k sobě, jejich jazyky se dráždily a dotýkaly. A potom se odtáhl, aby ji mohl políbit na krk. Rychle se odtáhla.

„Damone,“ řekla, čímž ho úspěšně zarazila. „Poslyš… Nemůžu.“

„Ale můžeš. Není tady jediný důvod, který ti v tom brání,“ řekl a znovu se lačně přisál na její rty.

Odstrčila ho.

„Na to nejsem dostatečně opilá. Tohle nechci, Damone. Nechci, slyšíš?“ Neodpověděl.

Vypadal zamyšleně.

„Kdys naposledy hrála flašku, Eleno?“ zeptal se.

„Cože?“ Podívala se na něj.

„Flašku. Kdys naposledy hrála flašku, Eleno?“

„Asi v osmi letech.“

„Fajn, Eleno, mám pro tebe návrh. Zahraješ si se mnou flašku – samozřejmě na fanty – a já tě už nikdy nepolíbím proti tvé vůli.“

„Přísaháš?“ zeptala se a nedůvěřivě na něj pohlédla.

„Ano.“

„Tak dobře.“

***

„Jsi na řadě,“ řekla Elena Damonovi.

Jako by mu to musela říkat. Stejně už točil. Je nutné točit, když hrají dva lidé? Stejně se jenom střídají…

„Mám pro tebe krásný úkol,“ usmál se.

„Neříkej,“ odpověděla. „Chceš políbit?“

„Možná… Chci, abys mi svlékla košili a políbila mě na břicho,“ usmál se.

„Zbláznil ses?“ zamračila se.

„Vůbec ne. Tak co bude?“ usmál se.

Vtip je v tom, že nemohla odmítnout, protože by si musela svléknout buď podprsenku, nebo kalhotky. Ani do jednoho se jí moc nechtělo. Za to Damon měl ještě pořád košili i džíny. S povzdychem se k němu natáhla a sundala mu košili. Jako proti své vůli si se zaujetím prohlížela jeho vypracovanou hruď a potom ho neohrabaně políbila na břicho. Na nic nečekal. Povalil ji na koberec a uvěznil její nohy pod svými, chytil ji za zápěstí a vášnivě ji políbil. Nemohla se bránit, ale udělala alespoň jednu věc – polibky mu neoplácela. Zamračil se, ale chtěl ji. Chtěl ji právě teď. Teď, když mu nemůže utéct. Teď, když je jen ve spodním prádle a nemá v sobě žádný alkohol. Chtěl ji právě teď. A dostane ji.

„Nech mě na pokoji, Damone!“ rozčílila se. „Okamžitě ze mě slez!“

„Proč bych to měl dělat?“ zeptal se škádlivě a políbil ji na krk.

Ještě chvíli vzdorovala, chtěla se bránit. Ale potom to nedokázala. Nedokázala zakrýt to, co cítí, že chce a potřebuje. Poddala se mu. Zavřela oči a užívala si dotyky jeho jazyku na svém krku, ramenou… Cítila, jak jí rozepíná podprsenku, ale nevadilo jí to. Teď ho chtěla stejně, jako on ji. Nebránila se mu.

Později vlastně ani nevěděla, jak se dostala v objetí staršího z bratrů Salvatorových do ložnice…

Autor: RosalieHale3 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Angel Of My Heart - 4. kapitola: