OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Born of dust - Prolog

25.07.2013 (10:00) • zuzkarozs • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 970×

Prolog

13. 7. 1937

Byl den, jako každý jiný. Na nebi svítilo slunce a obloha byla bez mráčku. Dámy se promenádovaly v dlouhých sukních a nazdobených  slunečnících, páni měli na hlavách cylindry a košile, které by jinak byly hezké, měly promáčené potem.  Bylo mi přesně šestnáct let a dva měsíce a zrovna jsme chystali s rodiči a bratrem do nedalekého cirkusu, který k nám přijížděl jen jednou do roka. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem souhlasila.

 Všude bylo plno lidí, stánků s cukrovátky, perníčky a jinými maličkosti, ze kterých přecházel zrak. Když jsme se konečně dostali na řadu, otec koupil lístky do první řady, abychom vše dobře viděli. Když představení začalo, dav lidí divoce tleskal, stejně jako před začátkem  každého čísla. Vystoupili klauni  na chůdách, cvičitel s tygrem, sloni s ozdobami na hlavě, provazochodci v barevných kostýmech, kteří brali dech, psíci s kočárky a další.

Když nastala dvaceti minutová přestávka, vyběhla jsem ze stanu a šla se kouknout k výběhu poníků. Při pohledu na ně  jsem si vzpomněla na prázdniny strávené na venkově u babičky s mou kamarádkou Vanessou, kterou jsem znala již od útlého dětství. Všechno se zdálo být perfektní.

Když mi najednou někdo zakryl rukou pusu, a táhl mě dál a dál. Chtěla jsem dát tu lepkavou a teplou ruku pryč, ale chmatala jsem do vzduchu. Asi jsem ztratila vědomí, ale probudila jsem se až v malé tmavé  místnosti. Bála jsem se otevřít oči a také  toho, co bych viděla.

Když jsem se konečně odhodlala, spatřila jsem jen poloprůhlednou postavu, oblečenou do šedivého hábitu s velkým límcem. Chtěla jsem křičet, ale došlo mi, že by mi to nepomohlo, a tak jsem se opatrně zeptala roztřeseným hlasem:  „Kde to jsem? A kdo jste vy? A co se stalo? A...?" To už jsem nedořekla. Žena jen ukázala na dřevěná vrátka a zmizela. Se strachem jsem otevřela vrátka a vyšla ven. Naštěstí to byla jen kůlna. Hned na to jsem se rozběhla zpět do hlavního stanu.

Když jsem tam doběhla, zamotala se mi hlava a já měla co dělat s tím, abych vůbec zůstala při vědomí. Všichni ve stanu byli mrtví. Jejich bezvládná těla vypadala jakou tělíčka loutkových  panenek - nikde ani kapka krve. Uprostřed jeviště stála skupina dívek, jen o pár let starších než já. Byly podobné té ženě, kterou jsem viděla v tajemné místnosti - byly to víly.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Začala jsem hledat své rodiče a bratra. Víly na mě koukaly a házely na mě posměšné pohledy. Některé se dokonce začaly nahlas smát. Přestala jsem hledat, obrátila se čelem k vílám a už jsem chtěla použít všechny své nadávky, co jsem za svůj poměrně krátký život posbírala, když tu na mě víla, kterou ostatní oslovovaly Abbey, nastavila hůlku. Pak už si nic nepamatuju. Jen tmu. A tmu.  Když  jsem se vzbudila, svět už nebyl takový, jako předtím.  Byl šedý a smutný. A byl to vůbec svět, ve které  jsem ještě před chvílí žila?

Teď už nejsem ta hodná holčička, která pomáhala mamince v kuchyni. Která uklízí a která zůstane sedět  ve své komůrce, dokud pro ni nepřijede nějaký náfuka na  koni. Jsem teď jednou z nich. Jsem víla. A musí být víly jen hodné…?

Autor: zuzkarozs, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Born of dust - Prolog: