OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Bradavický ples - 2. díl

07.04.2014 (12:00) • barus • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1272×

Následující den jsem se proudil velmi časně zrána, což jsem poznal i podle poklidného oddechování mých spolužáků. V posteli bylo krásně teploučko, a tak jsem se přetočil na druhý bok a pokusil jsem se znova propadnou říši snů, když mi ruka pod polštářem zavadila o tu kulatou věc. Tu věc, která mi včera tak rozproudila krev v žilách, která mě donutila lhát mým nejlepším přátelům.

Najednou se mi už nechtělo spát. Myšlenky se mi znovu začaly prohánět hlavou nesnesitelnou rychlostí. Musím to vyřešit. Co nejdříve, jinak z toho budu mít migrénu. A to by nebylo moc milé, vzhledem k mým vílím předkům.

Potichu jsem odhrnul závěsy. Vylezl jsem ven a opatrně našlapoval na mahagonové parkety, tak abych se vyhnul těm vrzajícím. Když jsem o chvíli později, už oblečený, zavíral dveře ložnice, došlo mi, že je vlastně ještě moc brzy na to, abych zašel za profesorem. Povzdechl jsem si, sešel těch pár schodů, které mě dělily od společenské místnosti. U krbu jsem si poručil čaj a něco malého k zakousnutí k tomu. Přece jen, do snídaně bylo ještě dost času a já už začínal pociťovat kručení v břiše. Během okamžiku se s tichým „lup“ objevil na stolku podnos se sušenkami a mým oblíbeným nápojem.

„Sušenky?!“ pronesl jsem pro sebe potichu. Jak ty pitomé skřítky napadlo poslat mi po ránu sušenky? Příště budu muset být konkrétnější ve svých požadavcích, pomyslel jsem si a nechal je netknuté.

Se šálkem v ruce jsem se usadil na mém obvyklém místě, které bylo strategicky nejvýhodnější, jelikož z něj bylo vidět na všechno a na všechny. Zabral jsem si ho už v prváku a všichni respektují, že je to mé místo. Ještě aby ne, když jsem Malfoy!

Ze všech věcí na celé škole jsem tuhle koženou pohovku miloval asi nejvíce. Už jsem s ní strávil hodně času. Hlavně když jsem v noci nemohl usnout. A navíc byla tak zatraceně pohodlná. Usrkl jsem si ještě pořád teplého čaje a začal znova přemýšlet o možnostech, které mám. Takto v klidu mě jich napadlo hned několik, ale přece jen, ta, která mě napadla včera, byla rozhodně tím nejrozumnějším a nejlepším řešením. Na Snapea se dá stoprocentně spolehnout. Určitě! Je rodinný přítel a mě měl vždycky rád. Určitě mi pomůže, nebo aspoň dobře poradí, co s tím. Jiná možnost nepřipadla v úvahu.

Než uběhlo dost času na to, abych se vydal do Velké síně na snídani, objednal jsem si ještě tři čaje a v myšlenkách jsem se utvrdil v tom, že to prostě bude dobré.

Na snídani jsem by mezi prvními, rozhlédl jsem se a zjistil, že i profesor si dneska přivstal. V klidu jsem si vychutnával smažená vajíčka se slaninou. Bylo to opravdu perfektní na zaplnění prázdného žaludku. Během půl hodinky se začali trousit i další studenti, mezi nimiž se nacházelo i naše zlaté trio. Byli vysmátí a zapáleně o něčem diskutovali. Neměl jsem náladu na to poslouchat, o čem se ti tři baví, a tak jsem kvapně dojedl a odešel čekat do sklepení, kde, ač bylo vlhko a chlad, bylo i ticho.

Po chvíli čekání jsem uslyšel nezaměnitelný zvuk blížících se kroků. Vlastně celá jeho postava byla nezaměnitelná. Černý plášť za ním vlál, jak kráčel potemnělou chodbou, a jeho hákovitý nos byl ve světle louče ještě výraznějším než obvykle. Severus Snape byl evidentně v hlubokém zamyšlení, jelikož kolem prošel, aniž by si mě všimnul.

„Ehm ehm, pane profesore,“ snažil jsem se na sebe upoutat pozornost. Ani ve snu mě však nenapadlo, že jej zvuk mého hlasu poleká. Ze šoku se vzpamatoval téměř bleskurychle a když už se otáčel směrem ke mně, měl obličej opět vyrovnaný a klidný, avšak bylo v něm vepsáno i podráždění z toho, že se ho někdo dovoluje takhle po ránu obtěžovat. „Promiňte, že vyrušuji, ale mohl bych si s vámi promluvit v soukromí?“ položil jsem ihned otázku, co mě pálila na jazyku.

„Ale jistě, pane Malfoyi, pojďte za mnou,“ pronesl úsečně. Prošli jsme učebnou lektvarů a zamířili do kabinetu, kde se usadil za stolem, který byl přímo zavalen svitky pergamenu, což mi připomnělo, že i já bych měl odevzdávat pojednání o matoucích lektvarech.

„Tak, co tě za mnou přivádí takhle z rána, Draco?“ optal se a rukou naznačil, abych si udělal pohodlí. Usedl jsem tedy na prázdné křeslo a přemýšlel, kde bych vlastně měl začít. „Jde o ten ples? Vytáhl sis snad nevhodnou barvu?“ pronesl po chvíli, když jsem neodpovídal. V jeho hlase bylo slyšet jisté pobavení

„Ano, pane profesore,“ odpověděl jsem popravdě a čekal, co mi na to poví.

„Bohužel, Draco, ale s tímhle ti nemohu pomoci.“ Věta, kterou jsem naprosto nečekal, mě zcela jednoznačně vyvedla z míry. Po chvíli jsem si uvědomil, že na něj zírám s otevřenou pusou. Zavřel jsem ji a nasadil svůj obvyklý neutrální, nic neříkající výraz. „Je mi to líto, opravdu nemohu,“ dodal po chvíli, ale když si všimnul, že mě to ujištění moc neuklidnilo, s mrknutím oka pronesl: „Draco, jsi kouzelník, přemýšlej přece.“

„Jistěže jsem,“ zavrčel jsem si pro sebe. Pak jsem poděkoval s lehce sarkastickým podtónem za velmi cenné rady, otočil se na patě a odkráčel pryč ze sklepení.

- - -

Ležel jsem na posteli, koukal do stropu. Závěsy opět zatažené, aby mě skryly před okolním světem. Draco, přemýšlej! Jsi přece kouzelník!

- - - - - - -

Chtěla bych moc poděkovat za komentáře, které jste mi nechali u minulé kapitoly. Mooc potěšily ;)

Jinak bych se chtěla omluvit, že kapitolu přidávám bezmála po měsíci (důvodem byli hlavní hrdinové, kteří si nemohli vybrat z nabídky svých dalších osudů, a to měli na výběr pouze ze tří cest) a zároveň slibuji, že další bude 100% do pátku. :)

Autor: barus, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Bradavický ples - 2. díl: