Chycená v síti - Prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

Přináším vám novou povídku - Chycená v síti
Kdo mě zná, tak ví, že miluju povídky na téma TVD. :)
Znovu mě "políbila" můza a tak jsem něco napsala.
Elena je stále na vážkách. Má si vybrat Damona nebo Stefana?
Někdo se už na to nemůže dívat a trochu Eleně pomůže. Pošle ji a ještě někoho do roku 1864.
Tam pozná bratry Salvatorovi pěkně do hloubky. Vybere si nakonec?
Měla jsem tuto povídku naplánovanou trochu později, ale nedalo mi to a musela jsem ji už zveřejnit teď.
Prosila bych nějaké komentáře, abych věděla, jestli to není úplná blbost a dá se to číst.
Děkuji moc!
TerryBells...

18.01.2013 (13:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 1373×

Milý deníčku,

opět jsem uvízla ve smyčce pocitů. Jsem svázaná bratry, kteří o mne bojují. Jsem sobecká! Ani jednoho nechci ztratit, ale uvědomuju si, že tak to dál nejde!

„Eleno?“ houkl na mne Jeremy, můj bratříček, který si v poslední době se mnou pořádně zahrává.

„Hmm?“ vyšlo z mých úst. Znovu jsem si přečetla poslední větu, kterou jsem napsala, a vší silou jsem deník zaklapla.

„Mluvil jsem s Bonnie, chce se s tebou sejít v Grillu,“ ležérně se opíral o futra mých dveří. Jistě, má nejlepší kamarádka – čarodějka chodící s mým bratrem se po dlouhé době ozvala.

Zvedla jsem se z postele a ospale jsem se protáhla.

„Jsi v pohodě? V poslední době se mi zdáš jiná. A to, že se tady potlouká Damon, tomu moc nepomáhá,“ odfrkl si.

„Jeremy, prosím! Neřeš to, sama v tom mám zmatek!“ přiznala jsem ostře. Jeremy zvedl ruce, které měly napodobit bílou plachtu smíru.

Došla jsem k zrcadlu a pohlédla jsem na podobiznu, která mi nebyla ani trochu podobná. Poklidným tempem jsem sešla schody a vzala si klíčky od auta.

Vyšla jsem ven do velice teplého dne v Mystic Falls. Potáhla jsem do sebe vzduch a nasedla jsem do auta. Před Grillem jsem byla za pár minut. Bonnie už na mne mávala s úsměvem, bohužel tam nebyla sama. U baru seděl Damon a lil do sebe už kdoví kolikátou skleničku whisky.

Zrovna dneska jsem si s Bonnie chtěla promluvit o mém milostném životě. Tento rozhovor teď nepřicházel v úvahu. Pozorovala jsem asi déle, než bylo zdrávo, jelikož na mne Bonnie zavolala. Damon, který o mé přítomnosti nevěděl, se na mne otočil a věnoval mi jeden ze svých pokřivených úsměvů. Já jsem mu jeden úsměv samozřejmě také darovala. Ale to už jsem šla za Bonnie. Na volnou židli jsem si hodila kabelku a na druhou jsem si sedla.

„Tak už ses rozhodla?“ vydechla. A pohlédla na mne svýma čokoládovýma očima.

„Ne, Bonnie, nerozhodla. A buď potichu! Vsadím se, že Damon poslouchá každé naše slovo.“ Odpovědí mi bylo slabé uchechtnutí od baru.

„A co ten pohled?“ nedala se. „Eleno Gilbertová, znám tě už dlouho na to, abych poznala, že se ti někdo líbí. Nebo že ho dokonce miluješ!“ křikla potichu a pohodila svými vlasy.

„Bonnie, já nevím. Prosím, dneska se o tom nebudeme bavit,“ škemrala jsem. Pohlédla na mne vražedným pohledem, ale nakonec rezignovala.

Společně jsme se skvěle bavily. Ale i tak mi to nedalo a párkrát jsem svůj pohled věnovala baru. Hlavně tomu, kdo u něj sedí.

„Do háje! Eleno, já se ti omlouvám, budu muset jít. Můj táta si spletl mikrovlnku a pekárnu na chleba – zase!“ řekla naštvaně a začala vstávat. Já se začala smát.

„Dobře, utíkej, já to zatáhnu…“

„Příště platím já,“ křikla už skoro u dveří. Couravým krokem jsem došla k baru. Ještě se mi nechtělo jít domů, tak jsem si řekla, že malý pokec s Damonem nebude na škodu. Sedla jsem si na barovou židličku. To už přede mnou byla zaparkovaná sklenička s alkoholem.

„Jsem tu autem,“ řekla jsem prostě.

„Jeden panák ti neublíží,“ mrkl na mne. Kopla jsem ho do sebe. Bohužel nezůstalo jen u jednoho.

Ani nevím, jak jsem se dostala do penzionu, tam už byl i naštvaný Stefan.

„Cos jí to udělal?“ vřískal.

„Dobře, možná jsme to trochu přehnali,“ přiznal a podpíral celou mou váhu.

„Trochu? Trochu?“ opakoval nervní Stefan. „Chceš ji otrávit alkoholem?“ vyšiloval.

„Tak horké to zase nebude, Stefane. Můžu snad za to, že nic nesnese?“ prohodil Damon. A odnášel mě do jednoho z pokojů.

Ani nevím, jak jsem usnula.

Ráno jsem se probudila časně, bolela mě šíleně hlava a zezdola jsem slyšela hádku Stefana a Damona. Doléhal na mne Stefanův křik. Rozeznala jsem i slova, co křičel. Ve většině vět jsem figurovala já.

Oblékla jsem si kalhoty a boty. Zašla jsem do koupeny, tam jsem se trochu ošplíchla vodou a rozčesala si vlasy.

Seběhla jsem dolů, jak jsem čekala, Stefan i Damon se propalovali nenávistnými pohledy. Věděla jsem, že se znovu hádají díky mně. Bylo by lepší zmizet z jejich života a nechat je být, nebo si vybrat jednoho a toho druhého nechat jít. Ale já nechci nikomu ublížit. Nechci ztratit ani jednoho. Jsem veliký sobec.

„Děkuji, že jsem tady mohla přespat, já už raději půjdu,“ prohodila jsem poněkud sklesle. Můj tón zněl přesně tak, jak jsem byla naložená. Rychle jsem otevřela domovní dveře a chtěla jsem odejít.

„Počkej, odvezu tě domů. Nemáš tu auto,“ nabídl se Damon a následoval mne.

Když jsme vykročili k autu, tak jsme se propadli do tmy. Oba dva jsme spadli na trávu, byla noc. Málem jsem si neviděla na špičku nosu.

„Au,“ vydechla jsem.

„Eleno,“ reagoval rychle Damon.

„Tady jsem, nic mi není,“ odpověděla jsem na nevyřčenou otázku. „Kde to jsme, nic nevidím,“ pokračovala jsem.

„Jsme na hřbitově v Mystic Falls, ale něco je tu jinak. Co se to stalo, proboha?“ zeptal se nechápavě.

„Já vůbec nevím,“ přiznala jsem. Jelikož měl Damon velice dobrý zrak, tak mě našel a chytil mě za ruku.

Následující díl »

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction