OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » City of Angels 4

30.12.2013 (11:00) • Mara • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 574×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

„Shannone, jsi pro mě zakázané ovoce. A to mě to přitahuje.“

Tak tohle jsem nečekal. Doufal jsem, že mě pošle do háje, ale tohle jsem vážně nečekal. Toužil jsem po ní. Víc než by bylo přípustné. Rychle jsem schoval telefon do kapsy, protože se blížila Suzi jen v lehkém župánku.

„Asi půjdu domů. Není mi nějak dobře,“ vymluvil jsem se. Hodila na mě smutný obličej, ale ani ten mě nijak neoblomil. Musel jsem vypadnout z města. Doma jsem se stavil pro foŤák a vyjel jsem. Už se začínalo stmívat. Seděl jsem v hollywoodských kopcích a fotil své Los Angeles. Chtěl slyšet její hlas. Pokušení jí zavolat bylo silné. Pokaždé, když jsem chtěl sáhnout pro telefon do kapsy, dal jsem si malou facku přes tvář. Nedalo mi to a zavolal jsem mámě. Musel jsem si s ní urgentně popovídat. V tomhle případě je snad jediný nestranný tvor.

„Mami, já jsem se asi zamiloval,“ doznal jsem, když jsme vysedávali o samotě na houpačce v zahradě a já svíral svůj oblíbený hrnek s kávou.

„To je úžasné, synu,“ pohladila mě po rameni a upřela své nádherné oči na dům.

„Mami, ale já mám problém. Chodím se Suzan. Ona je moc milá a já jí nechci ublížit,“ složil jsem jí hlavu do klína. Tady to byla oáza klidu. Byla všude, kde byla moje nejúžasnější matka.

„Broučku, nemůžeš být připoután k někomu jen kvůli loajalitě. Musíš si rozmyslet, jestli ti za to stojí.“

„Právě, že to nevím. Ona je tak svobodná, že pochybuji, že by na mě měla čas. Ale když jsem se Suzan, vidím ji všude,“ už jsem byl bezradný. Připadal jsem si jako puberťák, který si chodí k mámě pro rady. Tuhle myšlenku jsem vyslovil na hlas a Constance se rozesmála.

„Víš, když jsi byl ve škole, byl jsi tvrdohlavý a rady jsi nechtěl. Už jsi rozumný muž,“ pohladila mě po rameni. Ještě chvíli jsme si povídali. Věděl jsem, že mi bude rozumět. Neřekl jsem jí sice o koho se jedná, ale i tak mi hodně pomohla. Moje myšlenky měly nyní nějaký tvar. Poděkoval jsem jí a vydal se po dlouhém dni domů. Nejel jsem rovnou. Projížděl jsem se ulicemi. Do očí mě praštil obrovský billboard. Byla to reklama na jakousi knihu In Your Mind. To jméno pod názvem knihy ho zarazilo. Agatha Johnsson. Před očima se mi zjevovala její tvář. Už to bylo otravné.

„Potřebuji s tebou mluvit,“ poslal jsem jí zprávu. Neodepisovala. Asi se někde bavila v baru. Vzdal jsem to. Když jsem zajížděl domů, leknul jsem se. V kuchyni a v obýváku se svítilo. Rychle jsem zaparkoval a nalítnul dovnitř. Uvnitř jsem se potichu plížil do kuchyně. Stála tam postava s černou čepicí. Rychle jsem po ní hmátl a přirazil ji ke zdi.

„Agi!“ vykřiknul jsem a pustil ji. Jak se sem sakra dostala?

„Psal jsi, že se mnou chceš mluvit,“ pokrčila rameny a masírovala si krk, který jsem jí zmáčknul. Přistoupil jsem k ní a horké dlaně jí přiložil na šíji. Přivřela víčka. Neodolal jsem a políbil ji. Bál jsem se, že ta ruka, co se zvedala proti mě, mě uhodí, ale ona ji zahákla za mým krkem. Vysadil jsem ji na barovou židličku a nepřestával líbat. Projížděla mnou elektřina. Cítil jsem, jak se chytá límce mé jeansové bundy. Sálala z ní vášeň. Najednou se odtrhla. Přerývaně dýchala a tváře měla lehce růžové. Přeci jen dokázala projevovat city. Byla tak roztomilá. Propletla prsty do mé dlouhé ofiny a promluvila.

„Co jsi mi chtěl?“ její hlas se ještě třásl.

„Potřeboval jsem tě vidět, slyšet tě. Neustále na tebe musím myslet. Proč jsi tak návyková?“ přejížděl jsem jí prsty po lících. Mimoděk jsem ji chytil za ruku. V té mé se dokonale ztrácela.

„Shannone, proč mi to říkáš? Máš přítelkyni. Tohle je pro mě nepřípustné,“ odtáhla se ode mne.

„Proč jsi mi neřekla, že jsi právě vydala knihu?“

„Nebyl důvod ti to říkat,“ usmála se. Měla nádherný usměv. Objal jsem ji. Vdechoval jsem vůni jejích vlasů. Ukradl jsem si její rty.

„Shannone,“ vydechla mé jméno. Z jejích úst znělo mé jméno tak lehce.

„Agi,“ nechal jsem si jejími prsty projíždět strniště na tvářích.

„Promiň, nemůžu být v tvé přítomnosti. Trpím,“ povzdechla si. On je moje krásná víla. Měla skleněné oči. Tiskl jsem ji k sobě, abych jí dokázal, že u mě je v bezpečí. V tu chvíli mi byla Suzan ukradená. Byl jsem poblázněný ženou, kterou jsem svíral v náruči.

„Jsi okouzlující muž,“ vysekla mi poklonu. Musel jsem se pousmát.

„Jsem už starý.“

„Nejsi,“ ujistila mě. Vzal jsem si ji do náruče a odnesl do místnosti, kde se ráno probudila. Nespouštěl jsem z ní oči. Vyděšeně sledovala moje počínání.

Stáhnul jsem jí šortky, tílko i čepici. Zmizel jsem v šatníku, kde jsem vyhrabal nějaké triko. Navlékla ho na sebe a já myslel, že se neudržím. Byla tak neuvěřitelná. Vyčkávala, co budeme dělat. Šel jsem se také převléct do něčeho pohodlnějšího a vydal se na průzkum lednice. Vytáhnul jsem z ní Coca Colu a došlo mi, že na mrazáku mám ještě nenačatou zmrzlinu. Když jsem vytáhnul ten kýbl, zjistil jsem, že má pět litrů. No nevadí. Vyběhl jsem s tím nahoru a trochu jsem musel uchechtnout. Seděla na mé posteli zahrabaná pod dekou a trpělivě vyčkávala.

„Co se bude dít?“ naklonila hlavu na stranu, jako to dělají psi, když nás poslouchají.

„Mám dobrý film. Viděla jsi Osudový dotek?“ když na to zavrtěla hlavou, byl jsem spokojený.Tomo říkal, že je to moc pěkný film. Tenkrát měl premiéru, když jsme byli na turné. Ještě jsem podal popelník i s krabičkou. Družně si se mnou zapálila. Pustil jsem film.

„Ženy nekouří,“ napomenul jsem ji.

„To jsi mě měl napomenout před více než deseti lety, tati,“ šťouchla do mě. Vzal jsem ji pod svá křídla stulila se mi na hrudník a zapichovala lžíci do kýble se zmrzlinou. Hřála mě. Nevnímal jsem ani tak ji, jako spíše její přítomnost. Při titulkách už mi spala na hrudi. Ruku měla přehozenou přes mé levé rameno. Vypnul jsem televizi a stočil se s ní, do jakého si klubíčka. Měl jsem tak nádherný pocit.

„Shannone! Co tady dělá holka v tvé posteli, v tvém triku?! Ty prase jedno nechutný!“ sotva jsem rozlepil oči, viděl jsem přes Agathina záda Suzan. 

Tak, tohle je poslední dílek tohoto roku. Tím bych Vám chtěla popřát ten nejlepší vstup do nového roku, hodně zdraví, štěstí a spokojenosti. 

Autor: Mara, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek City of Angels 4: