OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » City of Angels 5

12.01.2014 (10:00) • Mara • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 579×

Nedávno jsem jí dal klíče! Nechtěl jsem, aby se to dozvěděla takhle.

„Suzan!“ snažil jsem to ještě zachránit.

„Nekřičte,“ přerušila nás rozespale Agatha.

„Sklapni, couro,“ obořila se na ni hned Suzan.

„Říkali mi v minulosti i hůř. Nespala jsem s ním. Jestli se bojíš, že ti to udělá, zamysli se. Podvedl nějakou holku s tebou?“ zamířila na ni ledově zelené oči. Suzan přikývla. Pamatuji si ještě moc dobře to, jak jsme spolu začínali.

„Udělal to nějaké s tebou, udělá to zas,“ otočila se k Suzan zády a ke mně čelem.

„Starého psa novým kouskům nenaučíš,“ vydechla a zase spokojeně zavřela oči. Vůbec ji nezajímalo, že je tady moje přítelkyně. Měla to totálně na háku.

„A ty budeš další,“ odtušila.

„Já jsem stejná jako on, takže to řešit nemusíš,“ zabručela.

„Jsi hovado, Shannone! Doufala jsem, že ses změnil!“ křičela na mě a v očích měla slzy. Došla do šatníku, kde si vzala svoje věci, co tu měla, a utekla. Chtěl jsem jít za ní, ale pak mi došlo, že je to už zbytečné. Bolelo mě to. Raději jsem k sobě přitáhnul Agathu a poslouchal jsem zvuky dole běsnící Suzan. Najednou Agathina ruka pohladila tu mou.

„Netrap se,“ šeptala.

Znělo to, jako by o mě měla starost. Skenovala mě tak soucitným pohledem. Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo. Položil jsem si hlavu na její rameno a povzdechnul si.

„Nechtěl jsem jí takhle ublížit,“ přiznal jsem. Vlastně jsem nevěděl, co v tu chvíli chci.

„Pomůžu ti jí dostat zpět. Ale teď ji nech vychladnout,“ nabídla se laskavě. Agi, ty to nechápeš. Chci tebe, ale ji jsem nechtěl takhle chladnokrevně shodit.

„Je to od tebe milé, ale ne, Agi. Asi to tak mělo být. Nerozuměla naší hudbě,“ vysadil jsem si ji na klín. Byla nádherná i takhle po ránu.

„Jak myslíš,“ nahnula se nade mne a políbila. Přitáhnul jsem ji k sobě. Její smyslnost a živočišnost mě doháněla k šílenství. Chtěl jsem ji hned teď. Vysvléknul jsem ji z trika a vtiskl jí polibek na levé ňadro.

„Kurva, Shannone, tohle mi nedělej!“ Musel jsem se pousmát. Její oči zářily touhou.

„Je úžasný, jak dokážeš být sprostá,“ zavrněl jsem jí u ucha. Na krku jí naskočila husí kůže.

„Buď zticha a líbej mě,“ kousla mě do ušního lalůčku. Cítil jsem její ruce, jak putují po mém hrudníku. Stáhl jsem ze sebe triko a z ní podprsenku. Měla neskutečně nádherné pružné tělo.

„Tělo jako pornoherečka,“ mlasknul jsem.

„Nezáviď.“ V jejích očích byly plamínky vášně. 

Sex s ní byl nepředstavitelný. Padnul jsem s ní do peřin a hladil ji po vlasech. Rychle oddechovala. Cítil jsem se uvolněně. Alespoň na chvíli jsem zapomněl na to, co se ráno stalo.

„Brácha?!“ rozezněl se dole Jaredův hlas. Co tady zase dělá?! Neměl tady vůbec být. Sice je to můj bratr, ale nemusel bych ho mít každou chvíli za zadkem. Ještěže Agatha odešla před hodinou. Domluvil jsem se s ní na středu. Sešel jsem dolů. Jared už seděl na gauči, ale nebyl sám. Vedle něj tam seděla Suzan. Doprdele, to jsem zrovna nepotřeboval vidět.

„Co tady zase dělala ta...“ nedokázal ji patřičně nazvat.

„Agatha,“ doplnil jsem ho a nespouštěl jsem oči ze Suzi. Její oči byly tak uplakané. Bylo mi jí tak líto. Teď bych tady potřeboval sprostou a citově obhroublou Agathu, kterou nic nezajímá.

„Do toho ti nic není, bráško,“ sednul jsem si naproti nim. „Jestli jsi sem přišel kvůli tomuhle, tak tě musím zklamat. Tohle není tvoje věc. A pokud si myslíš, že když sem dotáhneš Suzi, že zvítězíš, tak jsi na obrovském omylu. Chudák mě nemůže ani cítit a ty ji sem vláčíš kvůli vlastnímu vítězství. Netrap ji, sobče.“ Měl jsem pravdu. Myslím, že takhle by to definovala i Agatha. Zahleděl jsem se na Suzan. Obdivně se na mě dívala.

„Postavil ses před věc jako chlap. Čekala jsem, že mě z toho všeho ještě obviníš,“ pípnula. Šokovaně jsem na ni zíral. Čekal jsem spíš, že mě Jared chytí, aby mě mohla nakopat do rozkroku, ale ona udělala tohle.

„Zapomeň na mě, Suzi. Ty jsi strašně fajn holka, jsi mladá, krásná, chytrá. Takovou by si přál snad každý. Ale jak řekla ráno Agatha, jsem bídák a akorát bych ti jednou ublížil, protože to mám v povaze.“

„Pro mě stejně zůstaneš chlapák. Vždycky tě budu mít ráda,“ vstala a objala mě. Silně jsem ji stisknul v náruči.

„Jsi skvělá,“ políbil jsem ji naposledy na čelo.

„Měj se krásně, Shannone,“ rozloučila se a odešla.

„A ty tady taky nejsi bezdůvodně, tak o co jde?“ podíval jsem se na něj vcelku naštvaně.

„Ta pijavice je naše tour manažerka?!“ praštil pěstí do stolu.

„Co ti na tom vadí?“ zvednul jsem obočí a zapálil si. 

„Dohodil jsi jí to.“ Vyprsknul jsem smíchy. Jeho paranoia byla občas nedosažitelná.

„Jasně, před čtvrt rokem jsem ji určitě znal a tím, jak byla dobrá v posteli, že jsem jí dohodil takhle skvělý flek! Vrať se na zem, bráško,“ potáhl jsem z cigarety a sledoval jsem, jak rozdýchával mou ironickou narážku. Byl jsem na koni. Po dnešním rozptýlení s Agathou jsem měl moc dobrou náladu. Ještě chvíli jsem se s Jaredem dohadovali, který pak vypadl a já zavolal kamarádům. Šli jsme pít.

Moje hlava! Zašátral jsem po budíku. Ani nevím, jak jsem se dostal domů. Je mi špatně! Vyštrachal jsem se z postele a doplazil se do koupelny. Ze skřínky jsem vyndal prášky a zalezl jsem zase do postele. Měl jsem kocovinu jako hovado. Musel jsem to asi hodně přehnat. Do hrsti jsem si nasypal prášky s doufáním, že to zabere.

Půlhodina a stále nic. Jen se mi více točila hlava. Chtěl jsem vstát, ale udělalo se mi černo před očima.

„Shannone, Shannone,“ slyšel jsem z dálky jakýsi hlas. Líně jsem otevřel jedno oko a hned za ním i to druhé. Hurá! Sice mě bolí celé tělo, jako by mě přejel parní válec, ale alespoň mě už nebolí hlava. Počkat! Tohle není moje ložnice! A co to ze mě čumí za hadičky?!

„Ty kreténe,“ ulevil si zase ten hlas. Poznal jsem bráchu. Zamžoural jsem jeho směrem. Jeho obličej byl tak ustaraný.

„Ty ses chtěl zabít?“ vystřelil na mě další hlas. Byla to moje máma.

„Ježiši! Já jsem idiot. Měl jsem kocovinu a chtěl jsem, aby mi povolila hlava,“ omluvně jsem se na ně podíval.

„Hlavně že jsi v pořádku, zlatíčko. Ještě si tě tady pár dní nechají. Opravdu nemáš nějaké problémy?“ políbila mě na čelo. Miluji mámu!

„Možná tak s chlastem,“ ušklíbl se Jared. Mamka ho sjela hodně hnusným pohledem, ale já se ho musel zastat.

„Vždyť má pravdu, mami. Nezvládl jsem mejdan.“

Seděli tam u mě oba dva až do večera. Takhle hezky jsem si s nimi dlouho nepopovídal. Dozvěděl jsem se, že jsem prospal dva dny. Na mě je to docela slušné, musím se pochválit. Musím napsat Agi, že zítřejší schůzka padá. Nevěděl jsem, jestli jí mám přiznat barvu, ale nakonec jsem si řekl, že by to mohlo být ode mne docela nefér, zatajit jí to. Napsal jsem jí tedy, jak se věci mají. Vzápětí mi přišla odpověď.

„Našel tě Jared a volal mi, idiote. Jsi jak neřízená střela, která zničí tak akorát sama sebe. Chovej se, prosím tě, tak, abych o tebe nemusela mít starosti, Shannone. Jared na mě uvalil embrago, tak se mi ozvi, až vylezeš ven.“

Ach jo, bráško, co mi to děláš? Já bych ji potřeboval vidět.

Zastavila se za mnou i Suzan. I ta za tím hledala nějaký hlubší význam. Už jsem měl dost všech těch návštěv. Poslal jsem ji jednoduše do prdele. Přál jsem si JI mít vedle sebe.

Když jsem konečně opustil budovu léčebny, bylo tam hned několik novinářů. K čertu, tohle mi fakt chybělo!

Beze slova jsem okolo nich prošel a nastoupil k mámě do auta. Byl jsem rád, že pro mě přijela ona a ne někdo jiný.

„Jak je ti, broučku?“ podívala se na mě a mířila k mému domu. Myslel jsem si vždycky, že má bráchu radši, protože je mladší, ale milovala nás oba dva bez rozdílu věku. Políbil jsem ji na tvář, poděkoval a schoval se do domu, protože okolo brány čekala další skupina paparazzi.

Pokoušel jsem se Agi dovolat, ale nebrala telefon. Nechal jsem jí několik vzkazů. Doufal jsem, že alespoň na jeden z nich odpoví.

Druhý den ráno jsem hned zkontroloval přijaté zprávy. Moje schránka jimi byla zavalená, ale ta správná tam nebyla. Začínal jsem být rozpačitý. Asi byla opravdu naštvaná. Jak musela vypadat, když je vzteklá. Má určitě tu roztomilou vrásku na čele a zakaboněné obočí.

Celé tři týdny se mi neozvala. Opět jsem se octnul v práci. Dneska tam ale bylo nějak rušno. Asistentka mě nasměrovala do konferenčního sálu. Byl plný. Všude byli lidé, co pracovali na našem posledním turné, ale byly mezi nimi i nové tváře. Posadil jsem se vedle Toma s bráchou. Kývnutím mě pozdravili a Jared mi podal kafe. Světla se zhasla. V sále se najednou roznesly hlasy štěbetajících lidí, kteří byli zmateni nastalou situací. 

„Ráda bych vás poprosila a chvilku pozornosti,“ rozezněl se místností hlas. Konečně. Před námi se rozzářilo plátno s obrovskou prezentací. V rohu jsem zahlédl její postavu.

„Tak si pospěš. Nemám náladu ani čas na tvoje kecy,“ zabručel Jared. Potichu jsem ho okřikl. Zapíchnul do mě své ledově modré oči.

„Spousta z vás se podílela i na poslední koncertní šňůře. Cením si vaší práce, podali jste dokonalé výkony. Přesto jsem musela několik lidí vyměnit. Turné nebylo skoro vůbec výdělečné a to se těm nade mnou nelíbilo.“ Zaposlouchal jsem se do jejího hlasu. Byla tak nádherně klidná a bylo vidět, že upoutala pozornost celého sálu. Jen Jared byl otrávený jak jed na krysy.

„A to je zatím vše, co jste pro nás udělala?“ Cítil jsem na naší skupině pohledy všech přítomných v sále. Zdálo se, že jí fandili a tato Jaredova poznámka jim přišla vcelku nevhodná.

„Vlastně ano. Jen se tady už o tour nebavíme jako o teoretické věci. Vše je z devadesáti procent zařízené. Stačí už pouze doladit detaily. Vím, že toho není moc,“ poškrábala se na hlavě a dala si opravdu záležet na tom, aby ta poslední věta vyzněla se silnou dávkou uštěpačnosti. Nic jí na to neřekl, protože vlastně neměl co. To ona tady byla na koni. Všem podala přesné informace, co potřebovali vědět. Když zasedání skončilo, musel jsem si ji odchytit. Nikde jsem ji nemohl najít. Bloudil jsem tou odporně obrovskou budovou, ale nikde nebyla. Napadlo mě se dole na recepci zeptat, jestli tady nemá kancelář. Jsem idiot, tohle jsem měl udělat jako první věc, než jsem tady začínal zběsile běhat a nahánět ji, protože v křesle před jejím stolem se už povaloval Tomo. Milým pohledem mi pokynula, abych se taky posadil. Jared se prý omluvil, že už něco má. Super.

„Co vás sem přivádí, pánové? Můžu něco nabídnout?“ zdvořile se na nás usmála. Nevěděl jsem, jestli to na nás jenom hraje, a nebo se mě raději pokusila odsunout na druhou kolej.

Zavrtěli jsme naráz hlavou a na oplátku jsme dostali stoh papírů, které bychom měli prozkoumat, a veškeré připomínky ohledně tour bychom měli směřovat na její hlavu. Tomo se po nějaké době zvednul, že už půjde. Všimnul jsem si pohledu, kterým probodnul nejdříve Agathu a později i mě.

„Co máš ještě na srdci, Shannone?“ Otevřela si notebook a zahleděla se do něj. Zase jsem jí ho zaklapnul. Její pohled byl takový svým způsobem nasupený.

„Proč ses mi neozvala?“ naléhal jsem na ni a bylo vidět, že se o tom moc nechce bavit.

„Neměla jsem důvod,“ odpověděla chladně. To neví, jak mi tím ubližuje?

„Lžeš,“ chytil jsem ji za ruku. Hbitě se mi vyškubla. Proč je najednou taková? Posledně, když jsme se spolu viděli, vášnivě po mně vyjela a taky se vyspala se mnou.

„Nemám důvod. Jsi můj klient.“

„Doprdele, k čertu s nějakým klientem. Jsem tvůj kamarád.“ Nevydržel jsem to a vytáhnul jsem ji za židle. Přitiskl jsem ji k sobě a silně ji objal. Chtěla se mi vytrhnout, ale nenechal jsem ji. Poddala se. Ovinula mi ruce okolo pasu a hlavu si položila na moje rameno.

Uvolnila se. Cítil jsem, jak se mi její dech odráží na šíji. Voněla po kokosu. Mezi prsty si pohrávala s mou košilí. Položila si ruce na má bedra a povzdechla si.

„Když se budu od tebe držet dál od tebe, je menší pravděpodobnost, že mě Jared vyhodí. Neboj, vyhrožuje mi tím od doby, co zjistil, že dělám pro vás.“

„On se dá dohromady. Promiň, že je takový idiot. Mrzí mě to, holčičko,“ hladil jsem ji po vlasech. Konečně jsem ji držel v náruči. Byla tak drobná.

„Agi?“ Vzhlédla ke mně. Vzal jsem její hlavu do dlaní a políbil ji. Tiskla se ke mně. Prsty mi pročesávala vlasy, ale pak najednou ztuhnula a odtáhla se.

„Takhle to nejde.“

„Agatho, to přeci nemůžeš. Ty nechápeš, jak jsi mi chyběla,“ hladil jsem ji po tváři. Viděl jsem, jak se chtěla opřít do dotyku, ale něco jí bránilo.

„Právě tohle celé je špatně. Ty ke mně nesmíš nic cítit, Shannone,“ podívala se na mě opět tím chladným pohledem.

„Já tě mám moc rád, Agi. Nechci, aby ses mi vyhýbala. Zastanu se tě před Jaredem,“ zkoušel jsem to na ni dál.

„Je to neprofesionální. Měl bys jít.“ Její slova byla jako jehličky zapichující se mi do kůže. Pustil jsem ji a přešel na druhou stranu stolu, kde jsem se o něj opřel.

„Na tom mi nesejde! Nechci s tebou nic mít! Jako chlap jsi moc přitažlivý, ale uvnitř jsi naprostý hajzl, který kvůli nějaký holce opustil ženu, kterou měl opravdu rád. Táhni k čertu, Shannone! Jsi jako puberťák!“ uhodila pěstí do stolu, až se na něm rozsypalo sklo. To mě ale vůbec nezajímalo. Chmátl jsem přes stůl a chytil ji pod krkem.

„Nic o mně nevíš! Já to myslel s tebou vážně!“ odhodil jsem ji a odešel jsem. Zklamala mě. Chci na ni přestat myslet, ale nejde to. Všude vidím ty její nádherný zelený oči!

Omlouvám se, ale posledních několik dní bylo doopravdy hektických. Doufám, že se čtení líbilo. :)

Autor: Mara, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek City of Angels 5: