OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Deník Bradavického študenta - Kapitola čtvrtá

01.09.2011 (17:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 925×

31. srpna 2010

11:30
Vlak do Bradavic, chodba

Nechte mě vydechnout! Uff, ufff. Kde mám nouzový pytlík?? Kde mám ten zasra -  jo, tady je! Uff, uff. Dýchej, v klidu, buď v klidu! Kristovanoho! To je totálně ujetý! Ujetý! Pořád nechápu, jak mi to naši mohli udělat! Celé dva týdny mlčí o všem, čím ještě budu muset projít, ale když se zeptám „Čím ještě budu muset projít“, sarkasticky zamručí: „Jenom zdí na nástupišti devět a tři čtvrtě“, ale zapomenou se zmínit, že nekecaj! No vážně! Právě jsem prošla zdí na vlak do Bradavic! Panebože!!!

11:10
prázdné kupé

Okamžitě jsem šla hledat prázdné kupé. Pořád jsem ještě vyklepaná! Tohle našim prostě neodpustím!

11:11

I když na mě mávají venku.

11:12

Taky jsem jim zamávala, ale mračila jsem se na ně, takže jim snad došlo, že jsem naštvaná. Máma se zatvářila ustaraně.

11:20

Panebože, právě si ke mně přisedli čtyři další lidi, asi v mém věku, možná starší!! Tři kluci a jedna holka, co má vlasy střihnuté nejspíš podle hrnce.

11:20 a půl

Dýchej, Brownová, dýchej.

11:21

Všichni mají na hábitu hada.

11:22

Kdybych tak věděla, co to znamená.

11:25

Všechny knihy jsem totiž narvala pod postel a pak rovnou do kufru. Komu by se takové bichle chtěli číst??

11:25 a půl

A skoro všechno se mi vypařilo z hlavy, protože jsem právě prošla zdí!

11:26

Třeba jsou v nějaké tajné sektě, co já vím.

11:27

Tvař se mile. Hlavně se tvař mile.

11:30

Panebože!!! Ten, co si snad hlavu polil peroxidem, si mě prohlíží, ale já dělám, že něco píšu!! Co mám dělat?

11:30 a čtvrt

Co mám dělat??

11:30 a půl

Co mám -

11:35

Ten s tím peroxidem na hlavě se mě právě zeptal, co píšu. Tak jsem mu řekla, že mu do toho nic není.

11:36

Což byl podle mě dost odvážný čin.

11:36 a půl

Jen zvedl obočí, podíval se na můj hábit a pak začal mluvit naprostý ujetý věci jako můj otec, když se nechá unést a začne mi vykládat něco o nějakým funerálu a nějakém neviditelném míči s křídly.

13:25

Panebože, sedím ve vlaku sotva dvě hodiny a už se v tom světě úplně ztrácím.

13:30

Jak to tak vidím, tak za chvilku to bude můj funerál.

14:00
pořád v kupé s těma magorama

Pořád tady mezi nimi sedím a snažím se vzpamatovat z těch věcí, co se právě odehrávaj!

Pět věcí, které mě budou strašit v mých snech:

5. Skřeti z Gruntovej (?) banky. Mají příšerné ruce, fuj. Nechápu, jak se s těmi drápy můžou vůbec ukazovat na veřejnosti!! Francouzská manikúra jim nic neříká? Táta říkal, že se na ně nemám moc dívat, ale jak se nemůžu dívat na někoho, jehož uši vypadaj jak připlácnuté žehličkou??

4. Peroxidový maník a jeho zhnusený pohled. Mimochodem, ty jeho vlasy jsou vážně hrozný. Zajímalo by mě, jakou značku barvy používá. Loreal s odleskem od Gandalfa?

3. Že zapomenu svou sovu. Naši mi ji koupili, když jsme byli v Příčné ulici. Je taková úplně drobounká, celá hnědá a pořád mě klove, ale docela jsem si ji oblíbila. Hlavně kvůli tomu, že teď ty magory klove. Hahaha.

2. Že si někdo přečte můj takzvanej mrdlovskej deník.

1. Zdi.

14:30

Jé, přijela jakási paní s vozíkem plných sladkostí!!! Umírám hlady.

14:50

Pět důvodů proč nekupovat kouzelnické sladkosti:

5. Když napíšou Bartíkovi fazolky tisíckrát jinak, opravdu mají na mysli, že chutnají tisíckrát jinak, takže můžou skončit spolužákovi, který sedí naproti vám, na hlavě.

4. Když otevíráte další cukrovinku, ze které vám vyskočí čokoládová žába, můžete začít křičet, protože vás nenapadne, že by ta žába mohla být skutečně živá, a honit ji po celém kupé, dokud na ni nešlápnete a ona se rozplácne na zemi jako čokoláda.

3. Když uvidíte svého strýce-nejspíš-přes-sto-dvacáté-koleno na kartičce, nemusíte ji hned všem ukazovat, a poté, co zjistíte, že váš strýc z kartičky prostě zmizel, běsnit, že jste ho pravděpodobně zabila tím, jak jste kartičku mačkala radostí.

2. Když ochutnáte drcené šváby, nezačnete vřískat jako šílenec, a dokola opakovat, že jste ještě nikdy neochutnala tak příšernou křoupavou čokoládu.

1. A nejhorší – nevyznám se v penězích. Když po mě ta paní chtěla peníze, vysypala jsem jí všechno, co jsem měla v tašce a řekla, ať si to vybere. Myslím, že je ještě traumatizovaná doteď, když viděla ty nerozměněné libry.

15:30
Panebože, jak dlouho tam ještě pojedeme?

16:00

Jak?

16:10

Dlouho?

16:20

Ještě?

16:30

Pojedeme?

16:40

Do?

17:00

Bradavic?

17:30
Na místě

Je tma jak v pytli. Sakra nic nevi-

17:50
V loďce s prvňáky

Nic nevidím. Nic nevidím!!!

17:55

Kolem Bradavic musí být nějaké temné čáry, protože moje propiska přestala na chvilku fungovat!!!

17:56

Věci, které nevřískat za přítomnosti prváků, když zjistíte, že vaše propiska na chvíli přestala psát:

1. „Panebože!!! Voldy se vrátil!!!“

17:57

Všude je tma jak v pytli – a, bacha, už něco vidím.

17:58

A doprdele.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Deník Bradavického študenta - Kapitola čtvrtá: