OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Devil - Prolog

05.03.2011 (11:00) • Luckylike • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1939×

Devil – Prolog

Nepříjemný zvuk budíku se mi zařezával do uší. Hledala jsem pachatele a mlátila rukou kolem pelesti postele. Praštila jsem rukou do stolečku a starý, zrezavělý budík spadl na zem. Částečky se rozkutálely po zemi, až se mi ztratily z dosahu. Lehla jsem si do podušek a zavřela oči. Jak ráda bych ještě spala, ale už to nepůjde.

Nenávidím ten ranní frmol. Vstát, obléct se, umýt, vypít kávu a rychle do práce, kde se stejně neseznámím s ničím novým. Můj život je starý stereotyp, který mě už nebaví. Kdybych měla alespoň nějaké zázemí v práci, ale ani tam se mi nedaří. Tenkrát jsem měla poslechnout, když mi maminka domlouvala, že novinařina nebude nic pro mě. Měla jsem svou.

Dneska bych vyměnila cokoli za to, abych se mohla věnovat něčemu jinému. Sice mě má práce baví, ale psát bezvýznamné články o tom, jak se zvyšují důchody, hádky poslanců, nebo vysílání nudných programů, to nemá žádnou budoucnost. Chtěla bych jednou do ruky dostat nějaký pořádný drb, ze kterého by se většina osazenstva posadila na zadek. Kriminální vražda, pomyslela jsem si…

„Sáro, mohla by sis pospíšit?“ houkla na mě má spolubydlící Rachel. Zafuněla jsem na souhlas a odkopla deku. Rozlámané tělo se neslo po plovoucí podlaze jako mrtvé. Sotva jsem došla do koupelny, spatřila jsem svůj hrozný odraz v zrcadle. Sakra! Kruhy pod očima mi scházely.

„Nediv se, když děláš na článku do noci. Oči potřebují odpočinek,“ řekla Rachel a prohnala se okolo mě. Mám ji ráda, ale její rady ohledně správného života mě někdy vytáčí.

„Rachel, prosím, nech si svoje rady, já vím, co je pro mě nejlepší,“ ubezpečila jsem ji a vlezla do sprchy.

Náš byteček je sice krásný, prostorný, ale jedna věc mě na tom štve… společná koupelna. Když jsem se s Rachel seznámila na škole, skamarádily jsme se a souhlasily, že spolu v budoucnu budeme bydlet. Je to jako moje starší sestra, kterou jsem nikdy neměla.

„Víš, že se během noci stalo něco před barem Sweet?“ zeptala se nevinně. Zabručela jsem, nesnášela jsem vyrušování, když jsem se snažila uvolit pod horkou vodou.

„Prý se tam vyšetřuje nějaká vražda,“ dořekla a ztichla. Moje reakce se dala očekávat. Vypnula jsem proud vody, zabalila si hlavu do ručníku a vylezla ven. Moje zuby prosvítily celou koupelny a už jsem se hnala k telefonu, div jsem se nepřerazila. Vytočila jsem číslo mého stoletého kamaráda a doufala, že mi to zvedne.

Telefon neustále vyzváněl, ale odezva nikde.

„No tak, zvedni to, Filchi,“ úpěla jsem pro sebe. Ještě dvě zazvonění a položím to, řekla jsem si. Jedno, druhé…

„Eh…, prosím?“ zachraptěl do telefonu.

„Ahoj, Filchi,“ vypískla jsem. Rachle se potutelně usmála a poklepala si na spánek. Ignorovala jsem její zvláštní způsoby a věnovala se telefonátu.

„Ahoj, Sáro, děje se něco?“ zeptal se překvapeně. Jeho hlas byl unavený, vypadá to, že měl pernou noc. Nedivím se, policista, který se věnuje své práci naplno, není zrovna v nejlepší psychické kondici.

„Ne, jen… Slyšela jsem o tom napadení u Sweet, víš o tom něco?“ Nechtěla jsem být moc vlezlá, proto jsem se ptala velice opatrně. Zamručel do telefonu a kýchl.

„Sakra, blbá chřipka… Sáro, říkal jsem ti, že nemůžu vydávat informace dřív, než si je ověříme my sami,“ řekl mi šeptem. Hořela jsem nedočkavostí, potřebovala jsem vědět, co přesně se to děje. Moje mozkové, zvědavé buňky zápolily s těmi chytrými, nakonec jsem vymyslela rafinovanou věc.

„Filchi, nemohl bys dneska na večeři? Slibuji, že si budeme jen povídat, abychom se znovu mohli setkat, přeci jenom je to doba, co jsme se naposledy viděli.“ Slyšela jsem jeho zalapání po dechu. Je vidět, že na mou postavu a svou bývalou lásku, ještě nezapomněl. Na střední škole jsem pro něj byla bohyně, nepochybně i teď s tím bojuje.

„Sáro, já nevím…“

„Dneska kolem sedmé? Mám tě vyzvednout, nebo ti mě?“ tázala jsem se, jakoby to byla hotová věc. Filch si povzdechl a souhlasil, že pro mě přijede. S radostí jen zakvílela a telefon položila. Rachel stála u mého pravého ramene a nevěřícně kroutila hlavou.

„Víš, že toho kluka jen využíváš?“ Zazubila jsem se.

„To není využívání, je to čistě v profesionálním zájmu. On pomůže mně dostat lepší místo v redakci, já se mu odvděčím tak, že s ním půjdu na večeři. Každý z toho něco bude mít,“ řekla jsem jí, ale sama v sobě jsem cítila nával horkosti. Věděla jsem, že je to nevyvážená, ale čert to vem, když jsem byla na stopě něčeho velkého.

„Odkud víš o té vraždě?“ Rachel si usrkla kávy.

„Volal mi Mike, ptal se mě, jestli jsme o tom už slyšeli,“ vysvětlila mi. Přikývla jsem a hnala se do ložnice. Mike byl přítel Rachel, čas od času spolu randili, ale ve výjimečných případech. Byli si blízcí a vzdálení zároveň. Ať to bylo, jak chtělo, pořád se měli o koho opřít, já si už dlouhá léta musím vystačit sama. Od té doby, co mi zemřeli rodiče…

Líbilo se? Ocením všechny komentáře.

Mám na Vás jednu otázku... Chcete další kapitolu? :-) LuckyLike

» II

Autor: Luckylike (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Devil - Prolog: