OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dexter´s daughter - Chapter one

05.01.2012 (16:00) • Ikachan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 11× • zobrazeno 1636×

Jsem Lily Anne Morganová. Na první pohled se jevím jako zcela normální dívka, které je sedmnáct let. Mám světle hnědé vlasy, které se trochu vlní a jsem hodně podobná své matce, Ritě Morganové. Která už ale bohužel nežije. Je to dva roky zpátky, co mi můj táta Dex řekl pravdu. Že moji mamku zabili.
„Lily Anne… ty divné věci co se ti dějí, mají nějaký důvod. Byl ti tenkrát rok. A já jsem zrovna chytal jednoho vraha. Ne že by to byla moje práce… ale víš… rozumíš mi, že?“ začal táta mluvit. Rozuměla jsem mu moc dobře. Můj táta není policajt, nebo tak něco. On je z laboratoře, specialista na krev. A on má svou temnou stránku. Musí zabíjet lidi. Má tak zvaného Temného společníka, který ho všude doprovází. Ale táta zabíjí lidi, kteří si smrt zaslouží.
„Rozumím, tati,“ přikývla jsem, „a… co to bylo za vraha?“
„Říkali jsme mu Trinity. Zabíjel ženy. Ve vaně. Tím to začalo,“ řekl. Možná že na mém místě by se někomu zvedl žaludek, ale se mnou to nic neudělalo. „Ale pak začal unášet děti a ty pak… vkládal do pytlů a zalíval cementem.“
„A tys ho moc chtěl, viď, tati?“ zeptala jsem se. Vím moc dobře, že ho chtěl. A moc.
„Ano, chtěl. A zapomněl jsem na rodinu. Na Ritu a na Codyho s Astor. Sblížil jsem se s ním. Hrál jsem si na jeho přítele a trvalo to hodně dlouho. Představil jsem se mu jako Kyle. Ale jednou jsme si vyměnili role. Místo toho, abych já sledoval jeho, sledoval on mne. A přišel si pro mě do práce. Zjistil tak mé jméno. A pak mé bydliště. Trvalo ještě nějakou dobu, než se našla příležitost. Byl to ten den, co jsem chtěl s Ritou a s tebou odletět pryč. Codyho a Astor si vzala babička s dědou. Ten den jsem ho zabil. Konečně. Rita s tebou měla odletět ten den večer a já druhý den ráno.“
„A co bylo dál?!“ vyhrkla jsem. Byla jsem tenkrát moc zvědavá.
„Přišel jsem domů a tam byl od tvojí maminky vzkaz na záznamníku: Ahoj Dextere, zapomněla jsem doma doklady, musím se tam vrátit, tak pa. A v tom jsem to uslyšel. Tvůj pláč. Podíval jsem se na zem, všude byla krev. Nedokážeš si to představit, jaké to bylo. Vešel jsem do koupelny a tam byla. Rita, ve vaně. Mrtvá. Všude byla krev. Na zemi, na stěnách… i na tobě. Tys tam seděla, uprostřed té kaluže a plakala jsi…“

Takhle to tedy se mnou bylo. A proto jsem taková jako můj táta. On byl svědkem smrti jeho matky. Já byla svědkem smrti své. A proto mám ten problém. Nutkání zabíjet. Temného společníka. Vždy při měsíci se ve mně to nutkání probudí a já prostě musím. Pamatuju si na svou první vraždu. Byl to pes. Se zvířaty jsem si nikdy nerozuměla, asi proto, že ze mě cítila, že nejsem člověk, ale zrůda. Ten sousedův pes pořád štěkal. Když u nás spala teta Deb, nemohla spát. Když byl táta po práci, nemohl spát. A já nemohla spát…
Zvedla jsem se z postele. Bylo to tady. Podívala jsem se na měsíc a v tu chvíli jako by mi něco našeptávalo: Tak běž, běž, Lily Anne. Ten pes je stejně všem na obtíž. Zabij ho… A já jsem šla. Sešla jsem do kuchyně a vzala si kuchyňský nuž a palici na maso. Ten pes byl střední velikosti, asi pitbul nebo staford. Přelezla jsem vrátka k sousedům a čekala, až pes přiběhne. A opravdu tady byl, přišel brzy. Rozmáchla jsem se po něm palicí na maso a pes omdlel. Odtáhla jsem ho do naší garáže. Cítila jsem to svrbění v prstech. Položila jsem psa na stůl a zabila ho. Pomalu. Uřízla jsem mu každou nohu zvlášť, i s ocasem. Poté jsem si vyndala igelitové pytlíky a jednotlivé části psa naskládala dovnitř. A v tom přišel problém – kam s tím psem? V zápalu zmatku jsem ty pytle schovala do šuplíku. Byla to hloupost, ale bylo mi tenkrát osm let.
Vše bylo v pořádku, dlouho. Až za týden si táta všimnul, že ten pes nevyje.
„Lily Anne, všimla sis, že ten pes nevyje?“ zeptal se a díval se mi do očí. On to věděl, že jsem to byla já. Věděl to moc dobře. Vždyť ve svých třech letech jsem poškrábala dítě na setkání matek s dětmi.
„Um… ani ne… mě ten pes byl ukradenej…“ zalhala jsem a dívala se tátovi upřeně do očí.
„No tak, Lily Anne, kam jsi ho schovala?“ zeptal se.
„Do garáže…“ zamumlala jsem a odešla do svého pokoje.

To byla moje první vražda. Táta mi pak vysvětlil, že by bylo dobré, kdybych začala raději zabíjet ty, co si to zaslouží. Ze začátku to moc nešlo, byla jsem malá, nemohla jsem zabíjet lidi. Ale v patnácti letech to byl kluk. Zabila jsem ho. Tenkrát zmizela nějaká holka od nás ze školy. Poté ji našli znásilněnou a brutálně zavražděnou. Je to docela výhoda, mít tetu policajtku, vedoucí okrsku a tátu krevního specialistu. Sama jsem nakonec přišla na to, kdo to je, a zabila ho. Táta mě naučil, jak to dělat. Hlavní byla ta pravidla jako Buď opatrná, buď připravená, nenech se chytit. Musím říct že táta mě naučil hodně. A za to mu děkuju.
Teď jsem na střední škole, a chci být policistka na oddělení vražd. Vím, že v tom bych byla dobrá. Vím to. Je to možná další postrkávání od mého Temného společníka, ale dává smysl. Vždyť Debbie je taky policistka.

Slyšela jsem, jak zazvonil telefon. Jsou prázdniny, nejsem ve škole. Táta je v práci a Deb je asi u svého přítele. Doběhla jsem k telefonu a zvedla to.
„Byt Dextera Morgana!“ zahlásila jsem do sluchátka.
„Lily Anne?“ ozvala se odpověď. Byla to Deb.
„Asi hledáš tátu, že jo?“ zeptala jsem se.
„Jasně že hledám Dextera. Kde kurva vězí?! Sakra… potřebujeme ho tady, HNED!!!“ zařvala do sluchátka.
„Jasně, Deb… kam ho mám poslat?“
„Na South Beach…“ řekla mi podrobnou adresu a já zavěsila. Zkusila jsem zavolat tátovi, ale nezvedal to. Nechala jsem to zvonit, dokud se neozvalo: Dobrý den, tady Dexter Morgan. Teď bohužel nemám čas, ale když mi necháte vzkaz, zavolám zpět hned, jak budu moct. Poté jsem to nechala udělat píííp  a řekla: „Ahoj tati, to jsem já. Volala Deb, musíš jet na South beach. Je tam nějaká vražda.“
Tak, ale teď to hlavní, musím tam být dřív, než on. Chci to vidět, musím to vidět. A Deb mě tam dostane. Koneckonců, celé oddělení mě zná od mimina. Hned jsem zavolala Maximovi, aby mě odvezl na South Beach. Maxim je můj kamarád od té doby, co jsem ho před čtrnácti lety poškrábala na tom srazu matek s dětmi. Přijel pro mě během chvilky.
„Proč zrovna na South beach?“ zeptal se a pustil rádio.
„Je tam vražda,“ odpověděla jsem.
„Aha,“ zasmál se, „ty tam jdeš zase očumovat, že jo?“
„Hele, bude to jednou moje práce, ne?“ oponovala jsem.
„Ale teď vážně, Lily Anne. Bojím se, aby tě to trochu nepoznamenalo. Koukáš na to od malinka…“ řekl starostlivě.
„Neboj, Maxime.“ Povzbudivě jsem se usmála a jelikož už jsme byli tady, líbla jsem ho na tvář a vystoupila. U pásky stála zrovna seržantka LaGuertová s Angelem Batistou ne-tím-Batisou, jak se vždy představuje. Došla jsem rovnou k nim.
„Dobrý den, seržanko LaGuertová!“ zasalutovala jsem.
„Ahoj Lily Anne, co ty tady?“ podivila se usmála se.
„Chtěla bych se podívat na ty mrtvoly,“ řekla jsem profesionálně. Angel se na mě podíval s pozdviženým obočím.
„Dobře, ale naposledy,“ usmál se. To mi říká už hodně dlouho. Vešla jsem do pokoje a naskytl se mi pohled na mistrovské dílo. Kdyby ho ovšem nekazily ty zvratky.

Kapitola 2.

Autor: Ikachan, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Dexter´s daughter - Chapter one: