Dokonalý svět - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

„Láska nespočívá v tom, že se díváme jeden na druhého, ale v tom, že se díváme stejným směrem ven.“ -Saint Antoine De Exupéry

06.10.2015 (10:00) • daninka2212 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 573×

„Tak kam jedeme?“ Tobyho nadšení, když ve tři odpoledne nasedl do mého auta, bylo skoro nakažlivé. Ďábelsky jsem se na něho usmála.

„Zítra má tvoje máma vernisáž a já potřebuju nové šaty. A jako odborníka na moje nohy jsem tě vzala s sebou.“ Prvně se ušklíbnul, ale na tváři mu pořád hrál úsměv. Ten jeho úsměv. Sladký, nevinný Toby.

„Tak dobře,“ přikývnul nakonec. „Ale půjdeme na večeři. A jelikož máme výročí, zvu tě.“ Naklonila jsem se k němu pro polibek a nastartovala auto.

„Platí.“

V L.A. jsme byli za hodinku. Povídali jsme si celou cestu a vzpomínali na naše první rande. Bylo to na pláži, udělali jsme si piknik. Toby nevěděl, že jsem alergická na avokádo, a já celá otekla. Nakonec mě musel odvézt do nemocnice na injekci. Ale stejně to bylo kouzelné.

Také jsme vzpomínali na to, jak jsme se poprvé potkali. Bylo to v obchodě, kde oba pracujeme. On už tam dělal nějakou chvíli, ale já byla nová. Potajmu jsem po něm pokukovala už dřív, ale netušila jsem, že to bude můj spolupracovník. No, a když jsem tam přišla, tak se na mě usmál tím jeho kouzelným úsměvem, a já věděla, že tohle je člověk, kterého nenechám jen tak jít. Povídali jsme si celou směnu a pak mě pozval na rande.

„Do kterého obchoďáku vlastně jedeme?“ Toby mě vytrhl z proudu mých myšlenek a já se rozhlédla. Zastavila jsem u toho nejbližšího. Zaplatila jsem parkování a vydali jsme se nahoru.

Asi bych měla objasnit, proč vlastně jedeme do Los Angeles. Mám tu kamarádku, která odjíždí na víkend pryč a nabídla mi, že mi byt půjčí. Kelsey tam odpoledne dojela a vyzdobila to tam. Srdíčka, svíčky a tak. Až budeme vyjíždět, napíšu jí, aby svíčky zapálila a vypadla. A musím počkat, až se setmí, protože jinak můj plán na romantiku nebude úplný.

Šaty jsem si vybrala v podstatě hned, když jsme vešli do prvního obchodu a já se do nich okamžitě zamilovala. I Tobymu se moc líbily a schválil mi je. Jsou rudé, do A střihu, na tlustší ramínka, asi ke kolenům. Jsou decentní, elegantní, ale zároveň neskutečně sexy. To bude možná výstřihem. Každopádně – nikoho neurazí.

Pak jsme se ještě asi hodinku courali po obchodním domě, Toby si koupil košili a já pár triček. Nakonec mě Toby přemluvil, abych ho nechala řídit, a dovezl nás do nějaké restaurace. Abych byla upřímná, čekala jsem větší luxus. Bylo to spíš takové bistro, ale nevadilo mi to.

„Vzpomínáš, jak jsem tě přesně před rokem poprvé políbil?“ zeptal se mě, když jsme oba dojedli. Přikývla jsem.

„Jasně, že si to pamatuju. Já jsem na tyhle okamžiky jako kronika. Bylo to u tebe v pokoji, když jsme přišli z kina. Byli jsme na X-Menech a mě to nezajímalo, ale ty jsi byl z toho tak nadšený…“ zasmála jsem se, když jsem si na tu situaci vzpomněla.

„A já se pak k tobě naklonil a zeptal se tě, jaká je tvá oblíbená barva. A ty jsi řekla…“

„Barva tvých očí. A pak jsi mě políbil a dali jsme se dohromady.“ Když jsme dokončili naše vyprávění, políbil mě a já to cítila přesně tak, jako před rokem. Pak se ale Toby zvedl a zamířil k improvizovanému pódiu. Vzal do ruky mikrofon a já se musela podívat na zem, jestli mi neupadla brada. Toby nikdy nemluví dobrovolně před lidmi.

„Ahoj, já jsem Toby a dneska mám se svou holkou Scarlett výročí. A na tu počest bych si s ní rád zazpíval jednu písničku. Sky, doufám, že mě v tom nenecháš.“ Nemohla jsem uvěřit svým uším. Z repráků se ozvaly první tóny skladby Something stupid, protože Toby moc dobře ví, jak tu skladbu zbožňuju. Na nic jsem nečekala a šla za ním.

Vždycky, VŽDYCKY – jsem si chtěla se svým klukem zazpívat duet. A tohle byla přesně ta správná chvíle. Byla jsem z toho super naměkko, že jsem musela slzy potlačovat skoro násilím. Já nepotřebuju hmotné dárky, mně stačí ty duševní. To, co mi dneska Toby dal, bylo to nejlepší. Když píseň skončila, vrátili jsme se ke stolu. Tam ležely položené kosatce a kopretiny, dvě moje nejoblíbenější květiny.

„Šťastné výročí,“ řekl a objal mě. Vydrž to, vydrž to. Slzy naštěstí nepřetekly, a než si jich Toby mohl všimnout, zalezly zase zpět.

„Tohle je to nejkrásnější, co jsi mi mohl dát,“ řekla jsem tiše, aby se mi nezlomil hlas. Toby se jenom usmál a zaplatil. Teď jsem na řadě já. Dojeli jsme na pláž, kde jsme si dali romantickou procházku, a pak jsem napsala Kels. Dovezla jsem ho k bytu a on se jen zmateně rozhlížel.

„Kam jedeme?“ Vzala jsem ho za ruku.

„Zavři oči.“ Bez dalšího mluvení mě poslechl a já ho vedla až k bytu. Kelsey zrovna vycházela, tak jsem jí jenom zamávala a pantomimou naznačila, jak moc jsem jí vděčná. Kelsey jenom mávla rukou, nasedla do auta a odjela pryč. Já Tobyho dovedla až ke dveřím do bytu a tiše odemkla.

Kelsey se překonala. Bylo to dokonalé. „Můžeš.“ Toby otevřel oči a údivem vydechl. Naklonila jsem se těsně k jeho uchu a šeptla: „Přeci si nemyslíš, že bych tě vytáhla nakupovat jen tak.“ Toby mě popadl do náruče a zuřivě mě políbil. On je romantik, jenom si to nechce přiznat. Ale já to vím. Na sedačce ležel skateboard ode mě převázaný velkou modrou mašlí.

„Šťastné výročí,“ oplatila jsem mu a nedokážu ani slovy popsat, jak jsem se cítila. Toby skoro brečel, já taky, ale já se umím ovládat. Toby mě viděl plakat jenom dvakrát – když jsem si zlomila ruku a když táta na Vánoce řekl, že se nevrátí domů. Nikdy jindy mě neviděl. Já moc nebrečím, jenom když mě něco hodně překvapí, nebo jsem smutná. No, a bolestí.

Toby mě postavil na zem a šel si prohlédnout skateboard. Potom si mě přitáhl na sedačku a na nic nečekal. Chtěla jsem být trpělivá a trochu ho poškádlit na začátek, ale nějak na předehru ani nedošlo. Stala se z nás jedna osoba a já nemohla být šťastnější.

„Miluju tě,“ pošeptal mi Toby do vlasů. Přitulila jsem se k němu a vzala telefon. Vyfotila jsem si ho, s překvapeným výrazem na tváři, rozcuchanými vlasy a jiskrou v oku.

„Takhle si tě chci pamatovat. Ať se s námi stane cokoli, chci si tě pamatovat přesně tak, jak jsi teď,“ vydechla jsem a hluboce ho políbila. Někdy máte pocit, že váš vlak vyjíždí z kolejí. Toby je pro mě ten, který mě vždy vrátí na správnou cestu. Od té doby, co jsem s ním, zažívám ráj na zemi.

„Sky.“ To bylo jediné, co Toby řekl, ale v těch třech písmenech byl celý vesmír. Toby a Sky. Navěky.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: daninka2212, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction