OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dračí princezny - 3. kapitola

04.07.2011 (20:00) • FailleDraco • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 1359×

2. kapitola - Další uprchlík z ČR

Pohled Naill

Opatrně jsem se posadila a rozhlédla se kolem sebe. Všude byly stromy. Nic jsem si nepamatovala. Schoulila jsem se u stromu a snažila si vzpomenout. Jediný, co jsi pamatuji, je, jak sedím na posteli v nějakém pokoji a pláču. Bylo to zvláštní. Věděla jsem, že tady nemůžu zůstat.

Opatrně jsem se zvedla na nohy a snažila se vymotávat z lesa. Přišla jsem na polní cestu. Vlastně to byla taková ta cesta, která byla vyšlapaná v trávě. V dálce jsem viděla jezdce na koni. Skryla jsem se za jeden strom. Když byl blíže, poznala jsem v jezdci dívku. V sedle seděla rovně ale zároveň ladně. Schovala jsem se ještě víc do větví. Ale i přes to si mě ta dívka všimla. Dívala se mým směrem.

„Jak se jmenuješ?“ Když už mě našla, tak mi třeba řekne, kde jsem. Snažila jsem se jí odpovědět, ale nešlo to. Nepamatovala jsem si ani své jméno. Nepamatovala jsem si nic. Jenom tu vzpomínku, kde sedím samotná v pokoji. Cítila jsem se bezradně. Co se mi to stalo? Proč se mi to stalo? Spousta otázek, žádné odpovědi.

„Já nevím. Nepamatuji si ho,“ zašeptala jsem, ale ona mě nejspíše slyšela. Vyšla jsem zpoza stromů. Podívala jsem se do její tváře. Nevím proč, ale nedůvěřovala jsem jí. Ale proč? Proč mi naháněla husí kůži? Vyzařovala z ní jakási tajemná energie. Velice silná. Seskočila z koně a vydala se ke mně. Stála jsem nehnutě na místě, jako přikovaná. Ale chtěla jsem utéct. Ta dívka přistoupila až ke mně a uchopila stříbrný řetízek na mém krku. Vytáhla ven medailonek. Podržela si ho na dlani. Pozorně si mě prohlížela. Jakoby se snažila v mojí tváři něco nalézt.

„Ty jsi Naill?“ Naill, Naill. Něco mi to jméno říkalo. Ale nevěděla jsem, jestli je moje. Mohla bych říct, že patří mně, ale stejně tak, že patří třeba mojí mamce. Ta dívka na mě hleděla se zvědavě povytaženým obočím a upřeným pohledem.

„Já nevím a ty jsi?“

„Odkud máš ten medailonek?“ Proč ignorovala moji otázku? Proč mi neodpověděla? Snažila jsem se vzpomenout, ale nešlo to. Byla tam veliká tlustá zeď. Jakási bariéra. Měla jsem neurčitý tísnivý pocit. Jakoby na mých vzpomínkách záleželo, jakoby byly životně důležité.

„Já... Myslím, že odjakživa. Ale nic si nepamatuji. Své jméno, místo kde jsem žila, ani svoji rodinu.“

„Dobře, chápu. Ale teď pojedeš se mnou.“ Ta zvláštní dívka mě pevně chytla za zápěstí a doslova odvlekla ke koni. Nechtěla jsem s ní jet. Nedůvěřovala jsem jí. Byla divná. Vyhoupla se do sedla. Vytáhla mě nahoru k sobě. Přímo před sebe. Otočila koně a pobídla ho k ostrému cvalu.

„Jak se jmenuješ?“ Třeba mě teď neodbyde.

„Irith.“ Přijížděli jsme k nějaké divné vesnici. Sice jsem si nic nepamatovala, ale tady ani na nějakém podobném místě jsem rozhodně nebydlela. Tohle místo na mě však působilo uklidňujícím způsobem. Jako bych sem patřila. Vlastně na mě takhle působilo vše tady. Až na Irith.

Projížděla odlehlejšími uličkami. Nedokázala jsem říct, jestli to bylo tím, že bydlí bokem od vesnice, nebo jestli tak jela záměrně. Přijela k jednomu domu a ladně seskočila z koně. Pomohla mi dolů. Vedla mě k domu, který sice vypadal naprosto stejně jako ostatní, ale byla z něj cítit jakási příjemná energie. Irith mě strčila dovnitř a dostrkala mě až k jedněm dveřím, které potichu otevřela a nakoukla. Poté dveře otevřela dokořán a strčila mě dovnitř.

„Ahoj, strýčku. Eragone, jsem ráda, že tě opět vidím. Tohle je moje kamarádka Naill, známe se ze studií. Přijela mě navštívit. Naill, tohle je můj strýc Brom a tamto je Eragon.“

„Jsem rád, že vás poznávám,“ řekl postarší muž, Brom, jak jsem pochopila. Nevěděla jsem o co jde. Co po mě chtějí? My se s Irith známe?

„Asi bych měl jít,“ ozval se plavovlasý chlapec, Eragon.

„Ale prosím tě, Eragone. Sedni si. Naill je jistě unavená po cestě a taky si musí vybalit věci.“ Irith mě chytla za ruku a měřila si mě takovým pohledem, jehož význam jsem nechápala. Odvedla mě pomalu po schodech nahoru do nějakého pokoje. Zavřela za námi rychle dveře. Přišlo mi to... divné. Jakýsi pocit mi říkal, že tam dole Irith lhala. Irith se vynořila ze skříně a podala mi jedny šaty.

„Oblékni si je.“

„Co je na mém oblečení špatného?“

„Je příliš nápadné.“ Zavrtěla jsem záporně hlavou a začala hledat únikový východ. Tahle situace se mi nelíbila. Ta strašlivá nevědomost. Ničím jsem si nebyla jistá. Irith přešla k oknu a zadívala se na nebe. Zdálo se, jako by přemýšlela. Otočila jsem se k východu, ale než jsem stačila udělat jediný krok ke dveřím, tak už mě Irith táhla ze schodů. Nechápala jsem naprosto nic. Dostrkala mě až ke křeslu u ohně a zatlačila mě do něj.

„Tati, našla jsem ji v lese. Ale nic si nepamatuje.“ Tak počkat. Vždyť říkala, že to je její strýc a teď zase, že to je její otec? Byla jsem zmatená. Moje úvahy mi v hlavě vířily jako na kolotoči. Motala se mi hlava. Všechno se se mnou točilo. Nyní jsem byla ráda, že sedím. Ale nevolnost a pocit na omdlení neustával. Do popředí mysli mi vystoupalo jediné - Lžou. Zhluboka jsem se nadechla. Potřebovala jsem začít racionálně uvažovat. Rozhlédla jsem se kolem. Brom o něčem mluvil s Irith a oba přitom divoce gestikulovali rukama. Tohle byla moje chvíle. Zvedla jsem se z křesla a utíkala ke dveřím.

Chcete se dozvědět více ze života Irith? Napište do komentářů.

Autor: FailleDraco (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí princezny - 3. kapitola: