Dream comes true - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Charlie se doví původ tajemného klíčku, ale ani tak nezíská žádné vodítko k Damyrovi. I když se rozhodla, že najde svou pomoc, musí si to promyslet. Proto se jako každý normální ráno vydá do školy. Ale tohle není normální ráno. Její Stínový muž jí nechce dát pokoj.

13.09.2013 (17:00) • ForbiddenRose • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 407×

Byly pro ni těžké a skoro nesplnitelné i obyčejné činnosti, jako je čištění zubů. Sehnula se k umyvadlu, aby si opláchla tvář. Jen co se narovnala, uviděla v zrcadle temného chlapíka v černém kabátu, postávajícího za ní. Srdeční puls okamžitě vystřelil nahoru. Přibližoval se k ní, děsivý usměv na rtech, kuchyňský nůž v ruce, Charlie se strachem nemohla ani pohnout, natož vykřiknout.

Ozvalo se zabušení na dveře. „Tak sakra, Charlotto, nemáš tu koupelnu sama pro sebe!“ Charlie leknutím nadskočila a shodila kelímek s kartáčky na zem. Přízrak za ní zmizel ve chvíli, kdy její sestra promluvila. „Hej, seš v pohodě?“ starala se, jakmile uslyšela něco spadnout. Otevřela dveře.

„Jasně, že jo,“ vyhrkla hned, co viděla ospalý obličej mladší sestry. Dnešek byl prvním dnem, kdy ji nevadilo Scarletino oslovení celým jménem, což normálně nesnáší.

„Nevypadáš tak,“ povytáhla nedůvěřivě dokonalé hnědé obočí.

„Uklouzla jsem. Myslela jsem, že spadnu, tak jsem se trochu lekla, no.“ Hmátla po kohoutku, ze kterého celou dobu tekla voda proudem. Poslední pohled věnovala místu, kde stál on.

„Nešiko,“ ušklíbla se a pohodila snad metrovými kaštanovými vlasy. „Hej, mohlas posbírat ty kartáčky!“ zakřičela na Charlie, když jí přenechala koupelnu.

Černovláska neměla sílu se vracet ani odpovědět nazpět. Nikdy nezažila tak živej sen. Vrátila se do pokoje pro oblečení. Právě si mnula levý oko, když pravý zaznamenalo Stín u nočního stolku. Prostor mezi dveřmi a ním rozdělovala postel. A chlapík ze snu a koupelny něco horlivě hledal.

Ten klíč! problesklo ji hlavou, ani nevěděla jak. Jako by to nebyla ona, kdo ovládá svý tělo, udělala rychlý krok k posteli, hmátla pod neustlanou peřinu, kde věděla, že klíč nechala. Ulevilo se jí, když studený kov ucítila v prstech. Stín si jí už všiml, Charlie couvla ke dveřím.

„Chceš tohle?“ natáhla ruku s klíčkem. Temná mlha, která ho obklopovala, se natáhla k její sevřené dlani. „Tak si to pojď vzít.“

Prošel postelí! Charlie valila oči na to, že postelí prošel jako duch. Byl blízko, výkřik plný hrůzy z hlasivek mladé černovlásky proťal tichý pokoj. Stačilo jedno mrknutí, jedno otevření jejích modrých očí, aby se Stín rozplynul jako sen.

Druhý výkřik vydala, když jí někdo zezadu chytil za ramena.

„Mami,“ vzlykla a objala ji. Neměla sílu slzy dál držet. Všechny tři, Charlie, Scar i máma, si prožívaly jedno z nejtěžších období. Před třemi týdny jejich otec a manžel záhadně zemřel a ona má teď i živý noční můry.

„Charlie, co se děje?“ ptala se jí jemně máma.

Scar vystrčila hlavu zpoza dveří koupelny. „Viděla pavouka?“ Tahle poznámka výjimečně nebyla posměšná, ale jenom informativní. Ona sama se bála jen těch nohatých záchoďáků, který musela Charlie i přes svou nechuť k osminohým stvořením zabíjet.

„Ne, žádnej pavouk… Mami, chybí mi táta,“ fňukla.

Máma ji sevřela pevněji. „Mně taky.“

„To nám všem,“ přidala se Scar. Přibraly ji do ubrečenýho kroužku a chvíli si navzájem brečely na ramenou.

„Konec slzavýho údolí,“ zavelela mamka, otírajíc si oči.

„Jo, musím se nalíčit, ať se mě ve škole neleknou,“ souhlasila Scar a odvlnila se zpátky do koupelny. „Sakra! Moje řasenka!“ slyšely pak. Krasavice nejspíš zapomněla, že není voděodolná.

Charlie usoudila, že převlečení se může počkat, měla otázku, na kterou se chtěla zeptat bez sestry za zadkem. Nepotřebovala slyšet její poznámky. Dveře od pokoje otevřela dokořán, aby, až se bude vracet, viděla, jestli tam zase nestojí, a vešla do kuchyně, kde máma vařila kafe. Na otázku, jestli si dá taky, přikývla. Potřebuje trochu nakopnout. Sedla si na židli a přemýšlela, jak se zeptat.

Nakonec se rozhodla pro obyčejnou otázku. „Mamko, nevíš, odkud je?“ Klíček v dlani byl zase zahřátý.

Máma si ho vzala z natažené dlaně a prohlédla si ho. „To nevím…“ pokrčila rameny.

To ji moc nepotěšilo. Charlie si na lince všimla nože, který byl bezdůvodně vytažený ze šuplíku. A co je horší, přesně ten nůž měl v ruce Stín. Copak může chodit po domě a brát si věci? Tohle by vyděsilo i toho největšího nebojsu, a Charlie nemá ráda ani horory, natož přízraky ve svým pokoji.

„Počkej, jasně, že vím. Je to hrozně dávno, co jsme ho hledali. Mysleli jsme, že jsi ho někde ztratila. Kde byl?“ pousmála se asi nad hezkou vzpomínkou.

Charlie byla překvapená, že ho mamka poznala. Věřila by, že bude mnohem těžší zjistit, k čemu patří.

„Co odemyká?“ přebila její otázku svou. Naléhala, musela to vědět.

„Hned jsem zpátky,“ usmála se na ni a odešla z kuchyně. Charlie zůstala sedět s otevřenou pusou. „Mami.“ Hlas si stěžoval, že odešla bez odpovědi. Povzdychla si a položila tvář do dlaní.

„Jako malá jsi měla hrozně ráda tu písničku.“ Vzhlédla k vracející se milované osobě a malé skříňce v jejích rukou.

„To je ta šperkovnice po babičce, co máš v ložnici?“ Líbila se jí už jen tím vyřezávaným vzorem, i když byla věčně zamčená, tudíž nepoužitelná.

„Přesně ta,“ souhlasila. Vzala klíček a vsunula ho do zámku. Jasně, že nemohl otvírat žádný dveře, na to byl docela malý, ale pro šperkovnici tak akorát. Horní víko skříňky samo vyletělo vzhůru a pár pozlacených koleček se rozpohybovalo. Kuchyň zaplnila krásná melodie. „Nemyslím si, že si ji budeš pamatovat.“

Ale Charlie byla ta melodie víc než jen povědomá. Často si ji i broukala. „Znám ji,“ zašeptala. Prsty přejela po dřevě skříňky. „Můžu si ji nechat v pokoji?“

„Ale nerozbij ji, je po prababičce,“ varovala ji.

„Jasně,“ kývla.

„Jak to, že ona může mít všechno?“ přiřítila se k nim stěžující se Scar. Charlie si neodpustila svůj pohled: „vážně?“

„Protože kvůli tobě ta skříňka byla nejednou v opravně. Co si dáte k snídani?“

„Müsli,“ odpověděly jednohlasně.

„Hele, to je hezký, můžeš ho nosit na krku.“

„To je dobrý nápad, třeba ho zase neztratíš,“ zasmála se máma od lednice.

„Mám k tomu i řetízek, jestli ho najdu…“ S těmi slovy odešla k sobě do pokoje. Vrátila se s úplně obyčejným řetízkem z kdejakýho časopisu, typická Scar. Udělala z klíčku od šperkovnice přívěšek. „Zvedni si vlasy,“ přikázala. Charlie si posbírala vlasy a Scar jí ho zapla na krk.

„To je moc nízko,“ ukázala si na hruď. Klíček končil až mezi prsy.

„Není. Je to sexy, sestřičko. Nech si to!“ varovně zvedla ukazováček, a jakmile viděla, že Charlie rezignuje, potěšeně se uculila. Přihrála jí misku a pustily se do jídla.

Scar už byla oblečená, džíny a zářivé žluté tričko se zipem na zádech. Charlie si vybrala světlé džíny, bílé tílko a zeleno-bílý proužkovaný svetřík s výstřihem do V a zapínáním na knoflíčky. Každá vypadala dobře v úplně jiným typu oblečení. Každá byla úplně jiná.

Při cestě na zastávku se rozpršelo a ani jedna neměla deštník, takže byly zmoklý jako slepice.

„Do háje! Zvlnily se mi vlasy!“ stěžovala si Scar pod stříškou zastávky. Charlie se jí musela zasmát.

„Přijď před vyučováním k nám do třídy. Vsadím se, že Darla má zase žehličku s sebou.“

„To je nápad, nosit si ji do školy,“ protočila oči nad spolužačkou Charlie. „Ale přijdu,“ dodala se zazubením a začala lovit kartičku s jízdenkou.

V autobuse Scarlett zaplula do hlučné zadní části, kde byla mezi svejma. Charlie držela místo kamarádka Andy. „Ježíš, ty zase vypadáš. Probrečená noc?“ ptala se hned, co ji viděla, a sundávala nohy z druhýho sedadla pro Charlie.

„Ne, noční můra. Je to moc zlý?“ Byla ráno tak mimo, vlastně pořád je ze Stína mimo, že se úplně zapomněla nalíčit, zakrýt kruhy pod očima. Hlavně, že má klíček mezi prsama, kterej nejde pod svetříkem vidět, ale je to sexy…

„Hlásím tě na konkurz pro zombie.“ Někdy bývala až nechutně upřímná, ale to byla právě ta vlastnost, kterou na ní měla Charlie ráda. Vytáhla mobil z kapsy, najela na zprávy a začala na dotykové klávesnici ťukat. Při tom říkala, co píše.

„Potřebujeme pomoc. Nikdy v životě bych nevěřila, že to řeknu, ale musíme zajít k Darle a… ta těžší část, pučit si tu nechutně obří kosmetickou taštičk- vlastně kufr.“ Klikla na odeslat a Charlie za chvilinku vrněla noha a nebylo to od toho, jak se smála nad xichtíky Andy. Němě jí řekla díky a schovala si tvář do dlaní.

„Na to už je pozdě, milá zlatá, už jsem tě viděla a teď budu mít noční můry já,“ šťouchla ji do ramene.

Skrs prsty se na ni podívala, ale díky ofině toho ani tak moc neviděla. Spíš si všimla otevřenýho skicáku v jejím klíně. „Páni, zase kreslíš, co to bude, až to bude?“

„No… drak,“ pousmála se.

Charlie naklonila hlavu na stranu. „Vypadá to spíš jako had.“

„Je to čínskej drak, ty neznalče,“ zasmála se blondýnka.

„Jo ták. Stejně nechápu, jak můžeš kreslit při jízdě na koleni. Mně to nejde ani při výtvarce na stole.“

„Proto ti na výtvarku pomáhám,“ mrkla na ni. Charlie jí zase pomáhá se slohem. Umí skvěle psát, poutavě a napínavě, to zase nejde Andy. A tak si tyhle dvě pomáhají, dokonce i při písemce z matiky, kdy sedí dvě lavice za sebou a ne spolu.

Dojely ke škole a drak vypadal jako přerostlej had. „V zemáku ho dokreslím,“ zazubila se Andy.

„A já ti zase budu dávat opsat poznámky,“ povzdechla si Charlie. Už pomalu zapomínala, jak její sešity vypadají, když je pořád půjčuje Andy, protože ta místo aby se učila a měla bobky z nadcházející maturity, dělá v hodinách všechno možný, jen nedává pozor. Charlie je z těch dvou ta pilnější.

Už v šatně se srazily s Darlou. Seděla na lavičce před skříňkami, s tou obrovskou šminkovnicí na nohou, a kontrolovala si make-up.

„Jé, ahojky, můžu si tenhle tvůj poklad pučit?“ zamrkala na ni Andy svejma černejma, krapet slepenejma řasama, jako kdyby to mělo na holku působit.

„Mám spočítaný všechny štětečky, řasenky, lesky na rty i jednotlivý třpytky, ne že něco šlohneš,“ varovala jí z ostra, ale nakonec se rudý tašky na zip vzdala.

„Díky,“ poděkovala jí Charlie.

Darla vstala a povýšenecky se na ni podívala. Zašklebila se. „To je pro tebe? Za to chci, abys mi napsala ten úkol ze slohu,“ začala ji vydírat.

„Myslíš, že to učitelka nepozná?“

„To je mi jedno. Budu to mít napsaný, nebo si dneska choď takhle,“ poplácala Charlie po tváři.

„Přece nemůžeš být taková mrcha!“ vyjela na ni Andy s pohledem: už nikdy ti nedám kousnout z mý svačiny!

„Píše i tobě, ne? Tak jí to může bejt jedno,“ nadzvedla obočí. Andy se chystala. Že jí vrazí pěstí, a Charlie to věděla, proto si vzala za ruku dřív, než to stihla udělat.

Nezbývalo jí nic jinýho, než souhlasit. Věděla, že s kruhama pod očima a bledá jako stěna vypadá vážně děsivě, nemohla by celej den zvednout hlavu, a to ji nestojí za hodinu času zabitou psaním úkolu pro Darlu. „V pohodě. Po víkendu to máš.“

„Supr.“ A se slaďoučkým úsměvem na rtech odkráčela.

Andy na ni vyvalila oči. „Proč si jí to slíbila?“

„Řekla by, že podvádíš, a Zeyner by tě při matuře potopil,“ prohlásila vážně. Chvíli myslela, že bude muset chytat oči kamarádky, protože je vykulila ještě víc. Otevřela pusu v nevyřčené otázce: jak? „Tos jí mohla vidět na očích, pojď.“

Charlie celou dobu chodbama procházela se skloněnou hlavou a vlasama spadenýma do tváře. Skoro si hrála na slepce a Andy ji vedla. Na záchodech se pustily do rychlý operace. I samotná Charlie se bála odrazu v zrcadle, ale po zákroku šikovný Andy vypadala zase normálně, dokonce líp, než kdy dřív, protože hojně využily serepetiček Darly.

„O, tak tohle chci já,“ prohlásila, když narazila na tyrkysový stíny, který jí ladily k tričku.

Mezitímco Andy ukrášlila sebe, Charlie tupě koukala z okna. Viděla na plac trávy, kterej služil jako zahrada. Šest laviček v kroužku uprostřed, několik stromů, a plot byl schován za živým plotem z keřů. Ke konci roku studenti vždycky ukecávají učitele, aby tam mohli jít, protože je to lepší než ve vypečené třídě.

Teď byla hlína rozmoklá z deště, co ustal, ale přesto na trávníku v blízkosti keřů někdo stál. Charlie okamžitě zbystřila. Stín. Copak mi nedá nikdy pokoj? pomyslela si. Ale muž v černém kabátu s delšími tmavými vlasy se nedíval na ni, jak by si mohl někdo myslet. Koukal před sebe na…

Autor: ForbiddenRose, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction