OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dreams can come true 10. kapitola

17.05.2016 (13:00) • shafelina • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1226×

PIXIE

Čtvrteční den strávíme s klukama u Constance, vyslovila prý přání mě vidět, což mě neskutečně potěšilo, a den v rodinném kruhu Letových mě skutečně nabíjí energií. Jediné, co mě trošku znervózňuje, je obskakování od Jareda a Shanna. Dobře, uznávám, že jsou věci, se kterými s ohledem na sádru potřebuji pomoct, jako krájení, otevření lahve a podobně, ale požádala bych je radši o pomoc, buď jednoho, nebo druhého, než být vystavena tomu, že se ke mně zvedají oba dva a tím způsobují pohledy s pozdviženým obočím od Constance. Nepředpokládám, že jí řekli o naší dohodě, a nerada bych, aby mě podezírala z toho, že mám něco s nimi oběma, stačí, že se se mnou posledně předvedl Shann. Constance každopádně buďto nic netuší, a nebo tohle všechno prostě jen přehlíží, za což jsem jí vděčná. Od Constance nakonec odjíždíme něco málo po sedmé hodině večer a doma u kluků jsme kolem osmé.

„Dojdu si nahoru pro laptop, potřebuju zkontrolovat mail. Dneska ráno jsem poslala hafo životopisů, tak chci vidět, zda se někdo ozval,“ omluvím se klukům a pomalu se odebírám nahoru do Shannova pokoje. Cestou nahoru přemýšlím nad tím, že vlastně spím v Shannově pokoji a přijde mi to v rámci dohody trošku nespravedlivé vůči Jaredovi. Rozhodnu se, že dole jim navrhnu, že dnes buďto budu spát někde sama, a nebo v Jaredově pokoji, aniž bych měla jakýkoli vedlejší úmysl.

„Sakra,“ zakleji při pohledu na prázdnou složku přijatých e-mailů. Nepřišla mi ani jedna jediná odpověď, ať už kladná či záporná, prostě žádná. To je vcelku frustrující, protože to může mít dvě vysvětlení – buďto mé e-maily ještě nečetli, a nebo četli a prostě je jen smazali. Trošku naštvaně zaklapnu laptop a doufám, že zítra se někdo už konečně ozve. Vím, že je brzy na to čekat odpověď, ale já ji čekám, jsem netrpělivá, jsem tu čtrnáct dní a mám pocit, že tady akorát využívám Phillipa a kluky. Vím, že je vlastně brzy na to, abych už měla práci, nejde to tak rychle, ale nerada jsem někomu dlužná a na někom tak závislá.

Když se vrátím dolů, kluci jsou zapředeni v hovoru a každý k tomu má další aktivitu. A pak že chlapi neumí dělat dvě věci najednou. Shann sedí na gauči, s nohama v tureckém sedu. Dlaněmi bije na bubínek, který má na nohách položený, nikoliv bongo, ale nevím, jak se to přesně jmenuje, ale vydává to moc příjemný zvuk. Jared sedí naproti němu na zemi a na papíře tvoří nové Creeps (pro nezasvěcené – Jared není jenom zpěvák, herec, muzikant, režisér, ale také kreslí a to konkrétně tzv. Creeps postavičky, jsou to takové příšerky – více info creepsbycubbins.com).

„Tak co?“ ptá se mě zvědavě Shann.

„Ani jeden e-mail,“ přiznám zklamaně.

„Neboj, on se někdo ozve. Vlastně bych se i divil, kdyby někdo reagoval tak rychle,“ snaží se mě Jared povzbudit, s hlavou stále skloněnou k papíru. Nechce se mi o tom moc mluvit, takže měním téma.

„Hele, kluci, s ohledem na naši dohodu jsem si říkala, že bych mohla spát dneska sama, aby to bylo trošku fér.“

To je zaujme, protože oba zvednou hlavy od toho, co dělají. Jsou s tím hotoví ovšem dříve, než bych čekala. Podívají se nejdřív na sebe, potom na mě.

„Tak budeš dneska spát u mě,“ pronese Jared prostě. Překvapí mě svou přímočarostí, takže nestačím moc protestovat.

„Dobře, vezmu si k tobě nějaké věci na spaní. Ráda bych se taky umyla,“ otáčím se k Shannovi, protože jsem ho chtěla požádat o pomoc. S ohledem na sádru a kotník v ortéze, kterou když sundám, tak jen tak stát nezvládnu, potřebuji, aby mě někdo podpíral a pomohl mi s umytím. Shann se ovšem už mně nevěnuje, protože se Jared zvedl, aby šel se mnou a ukázal mi, kde má své království.

„To zvládneme, neboj,“ mrkne na mě a mně okamžitě vysychá v krku.

Než dojdeme k Shannovi do pokoje, Jared se mě zeptá, co bych chtěla večer dělat. Vlastně bych se jela někam podívat, pořádně jsem z LA ještě nic neviděla, ale než se někam dopajdám, je to doba, a navíc prší, což by s mým zraněným kotníkem bylo o další úraz. Nakonec mi v hlavě vyvstane myšlenka.

„Jednou jsi u Ellen (pro nezasvěcené – Ellen DeGeneres – nejvíc nejúžasnější ženská, která má tu nejvíc nejlepší talkshow) říkal, že jsi ještě neviděl Dallas Buyers Club. Zvládnul ses na to už podívat, nebo ještě ne?“ vyzvídám na něm.

„Ne, ještě ne. Chceš, abych se na to s tebou podíval?“ zeptá se mě, když lovím věci ve své tašce v Shannově pokoji.

„Byla bych moc ráda,“ odpovím upřímně a přepadá mě nervozita, protože mám vše potřebné a přesouváme se do pokoje k Jaredovi. Ten je na druhé straně patra. Má terasu, z níž vedou schody dolů k bazénu. Pokoj je stejně prostě zařízený jako Shannův. Velká postel, všechno v bílém, na zdi televize. Jsou tu ovšem navíc všemožné vychytávky pro tvorbu hudby, obdobně jako dole v obýváku. I k Jayově pokoji přiléhá koupelna. Uvědomím si, že když si prohlížím pokoj, Jared na mě kouká a čeká, co budu dělat. Nevím, jestli se mi to zdá, ale i na něm je znát kapka nervozity. Je to ovšem „pan herec“, takže to hned zakryje.

„Takže jdeme na to, svlíkat.“ A hrne se ke mně, aby mi pomohl. Nestačím toho moc namítat, během pár okamžiků mám dole vše kromě spodního prádla. Nemluvím, jen se snažím pravidelně dýchat a nepodléhat těm elektrickým jiskrám lítajícím mezi námi. Jsem jak omámená, takže když mi přikáže, abych si sednula, tak na něj civím a netuším, co vlastně chce.

„Sedni si, sundám ti ortézu z kotníku a pak tě vezmu do koupelny,“ vysvětlí mému pomaleji chápajícímu mozku. Když mi sundá ortézu, mám po dlouhé době možnost si prohlédnout svůj kotník. Hraje všemi možnými barvami, od fialové, přes modrou až ke žluté. Obdobné modřiny mám na celé levé noze, vypadá to hrozně, ale jsem vděčná, že kotník byl jen vykloubený a ne zlomený, protože to bych byla totálně nemohoucí. Po prohlídce kotníku se vrátím pohledem k Jaredovi, který se taky odstrojil, ne ovšem úplně. Shodil pouze ponožky s bačkorama a mikinu. Vidí, jak si ho prohlížím.

„No, přece nebudu stát ve sprše v bačkorách, abych si ty fešandy zničil,“ zazubí se a já se musím smát. Všichni víme, jak je na ně zatíženej. Trošku odlehčí to napětí, který v pokoji vzniklo. A vnímá ho vůbec? Těžko říct, protože na to rozhodně nevypadá.

„Chtěla bych zkusit, jak na ten kotník zvládnu došlápnout,“ a požádám ho, aby mi pomohl se zvednout a jen mě podepřel. Jen co se ovšem do kotníku trochu opřu, kácím se k zemi. Jared mě ovšem chytá, než stačím spadnout jak suchá hruška a do koupelny mě nakonec odnese v náručí. Díky tomu zjistím, že i pro něj tahle situaci není lehká, srdce mu bije jako o život a přerývaně dýchá. Jo, jsme na tom stejně. Do sprchy se v pořádku vlezeme oba. Je totiž tvořená z půlky koupelny, která je předělená skleněnou stěnou. Na zdi je připevněná jedna hlavice od sprchy, druhá sprcha o kousek vedle na hadici. Jared mě postaví k té druhé, a aniž by se mě ptal, sundá mi podprsenku i kalhotky. Bránit se nezvládnu a slovně též nic nenamítám, protože vidím jeho pohled. Je to uznalý pohled, když mě vidí v celé mé kráse a já tedy přemůžu nutkání zakrýt se. Stejně by se mi to nepovedlo, protože svou jedinou použitelnou rukou se opírám o stěnu, jinak bych totiž na jedné noze spadla. Tu se zraněným kotníkem mám sice na zemi, ale nestojím na ní, protože bych sebou práskla o zem.

„Vidím, že se ti výhled líbí, což mě samozřejmě těší, ale můžeme, prosím tě, začít? Dlouho se totiž na jedné noze jen s podporou zdi neudržím,“ žádám ho, aby na mě přestal zírat. Vezme tedy sprchu do ruky a namočí mě od hlavy k patě. Ruka, kterou držím v sádře nad hlavou, mě už začíná dřevěnět. Povolím ji dolů a Jared vypne vodu, chopí se sprchového gelu a začne mě mydlit. Tohle opravdu těžko rozdýchávám a i na něm vidím, že má co dělat. Stojí naproti mně a zdržuje se u mého hrudníku a břicha, pak se mi podívá do očí a já nepatrně přikývnu na souhlas k pokračování dolů. Rukama sjede dozadu na můj zadeček, potom pomalu dopředu, sedá si do dřepu a namydlí mou pravou nohu. Potom se opatrně věnuje i té pohmožděné levé. Trošku se mi uleví, že mě nyní opláchne, umyje mi hlavu a tomuhle eroticky nabitému mučení bude konec. To jsem se ovšem spletla, protože Jared mi svou namydlenou rukou vjede mezi nohy. Musím se hodně držet, abych nespadla. Vzdychnu slastí a slyším, jak se dole spokojeně usměje. Asi by pokračoval dál, jenže se mi třesou nejen nohy, ale i ruka, kterou se přidržuji.

„Jayi, já..., já spadnu. Už se nemůžu udržet.“

Všimne si, že se opravdu třesu, takže se v mžiku postaví a obejmě mě rukou kolem pasu, druhou rukou pustí vodu a tentokrát nás namočí oba. Ze mě smyje pěnu, sobě smáčí celé oblečení. Všimnu si, že stojí nejen on, ale i jeho kámoš v kalhotách. Nemám moc odhad, co se velkosti týká, ale tohle je minimálně dvacet cm. Blýskne mi v očích a jemu při pohledu na mě dojde, jakým směrem se moje myšlenky ubírají. Držím se ho rukou kolem krku, takže povolí objetí kolem mého pasu a umyje mi rychle i hlavu. Když je hotov, otočí se ke mně zády, svleče se a prostě řekne: „Jdu pro osušku.“

Sáhne do skříně pod umyvadlem a já se můžu těšit pohledem na jeho sice hubené, ale pevné a vypracované tělo. Dlouhé ombré vlasy mu splývají v pramíncích přes tetování na zádech, má perfektní malý kulatý vypracovaný zadek a na lýtkách mé oblíbené tetování ve tvaru šipek směřujících vzhůru. Pohled na jeho tělo zezadu ovšem není tak opojný jako zepředu. Už na fotkách jsem milovala čáru, kterou má díky vypracovaným svalům vedoucí od prsou k pupíku. Můj pohled ovšem směřuje k jeho rozkroku. Nemůžu se od něj odtrhnout. Tohle jsem nikdy neviděla a už asi nikde jinde neuvidím. Můj údiv, obdiv, překvapení a radost, že si s „tím“ budu moct pohrát, vyjádřím prostým slovním spojením.

„Holy shit!“

Jared se na mě podívá se zdvihnutým obočím. „Ale no tak,“ krotí mě, i když se ďábelsky usmívá. Cestou ke mně osuší sebe. Ve sprše potom mně vysuší vlasy, zabalí mě a odnese mě do pokoje. Jsem už beztak skoro suchá, protože jsem stála nějakou chvíli v té sprše.

Posadí mě na postel a setře ze mě poslední kapky vody. Nandá mi ortézu, což docela bolí, takže sykám tentokrát bolestí.

„Chtělo by to ledovat. Brácha ti na to včera nic nedal?“ táže se mě starostlivě. Tak on se stará o moji nohu a já mám co dělat, abych rozdýchala události ze sprchy a to, že si tu jen tak v klidu a nahý konverzujeme.

„Ne, ta noha v klidu vlastně ani moc nebolí, stejně tak ruka. Největší bolesti jsem měla první dny v nemocnici,“ snažím se ho ujistit, že to není tak strašné, jak se může zdát.

„Dej mi chvilku,“ nedá si to vymluvit, hodí na sebe první tepláky, co mu přijdou pod ruku a jen v nich zmizí v domě. Po pár minutách se vrací zpět. Já jsem si mezitím zvládla obléct kalhotky a tričko. Dá to více práce, než by jeden řekl.

„Zalez si do postele, pustím film a dám ti na tu nohu led,“ mává mi před očima sáčkem nacpaným ledem. Zařídím se tedy podle jeho příkazu a během chvilky sedím na posteli, opřená do polštářů, tak pohodlně, jak jen to jde. Jared zapne film, k noze mi přiloží ledový sáček a skočí ke mně do postele. Mé pohodlí je rázem pryč. Ne, že by se mi vedle něj nelíbilo, ale jakmile si mě k sobě přivine, mám co dělat, abych se ovládala a nevrhla jsem se na něj.

Po tomhle jsem toužila, být s ním, cítit jeho vůni, jeho přítomnost, jeho objetí. Tahle naše trojka bude mít asi kratší trvání, než bych si chtěla připustit. Než se ovšem rozhodnu cokoliv dělat, musím si ujasnit, jak to mám já a jak to mají kluci. Tyhle myšlenky mě dostanou do normálu, takže se soustředím na film, jak jen to jde. Viděla jsem ho už tisíckrát, ale Jared tohle absolvuje poprvé a já bych hrozně ráda viděla, jak se tváří. Cítím, že je trošku napjatý. Nejdřív myslím, že to je kvůli naší blízkosti, ale jakmile se jeho postava objeví na scéně, vím, že se jednalo o trochu nervozity z toho, až se na obrazovce uvidí on sám. Bez jediného slova sledujeme film až do konce a nebýt mého pláče, který začne v momentě, kdy se na kost vyhublý Jared, ve třikrát větším obleku, na smrt nemocný, objeví před svým filmovým otcem a žádá jej o pomoc, film bychom dokoukali naprosto bezhlesně.

„Kolikrát jsi ten film už viděla?“ ptá se mě Jared při závěrečných titulcích.

„Hodněkrát,“ přiznávám barvu.

„Ostatně jako skoro každý tvůj film,“ usměji se nevinně. „Jayi, je mi čtyřiadvacet, už deset let poslouchám vaši hudbu. Přiznávám, že první album šlo ve své době mimo mě. Ale nikdy nezapomenu na to, jak jsem jako bláznivá puberťačka sledovala v televizi na MTV klipy a mezi nimi se objevilo vaše From Yesterday. Hudba mě provázela už od malička. Taťka miloval Queen a Pink Floyd, na tom jsem vyrostla, takže se dalo čekat, jakým směrem půjde můj hudební vkus. První jsem propadla Linkin Park. Oni jsou neskutečné hudební spojení, je to x věcí dohromady, které by mě nikdy dohromady nenapadlo dát. Ještě nikdy jsem je neviděla naživo, což mě doteď hrozně žere a doufám, že budu mít tu příležitost. Abych se ale vrátila k tématu, od chvíle, co jsem tě uviděla ve From Yesterday klipu a kdy jsem slyšela tu písničku, věděla jsem, že tohle je hudba mého života, hudba mého srdce. Tím pádem jsem se zajímala nejen o hudbu, ale i o to, co dál děláte, takže jsem viděla i většinu tvých filmů. Lhala bych, kdybych řekla, že jedním z oblíbených není Poslední ze slavných králů, protože je o Irsku, ale já zbožňuju všechny tvoje filmy. Takových pět let zpět to bylo ještě jen kvůli tobě, pak už jsem v tom začala hledat další věci a nechodila jsem do kina jen kvůli tomu, že ve filmu hrál Brad Pitt, Johnny Depp nebo Jared Leto,“ shrnu s usměvem na rtech a vidím, že se i on usmívá.

„Tys nekecala. Ty jsi vážně echelon jak poleno,“ uchechtne se. Na posteli teď sedíme naproti sobě, prohlížím si ho a čekám, co dál řekne, protože já nějak nevím, co mám říct. Dívám se mu do očí a snažím se vypadat co nejvyrovnaněji, ale pohledem nakonec stejně uhnu. Natáhne ke mně ruku, zvedne mi hlavu a nahne se ke mně, aby mě políbil. Tohle je náš už třetí polibek, pro mě je ovšem tenhle polibek prakticky úplně první. Můžu si ho naplno vychutnat, aniž by mi v hlavě blikal Shannův obličej a pocit viny. Nedělám totiž nyní nic zakázaného. Navzájem se s Jayem ochutnáváme. Jeho vousy mě lechtají. Jared se do mě lehce opře a přinutí mě tím si lehnout. Jsem vydána napospas jeho dotekům a rtům. Jednou rukou se opírá podél mé hlavy, druhou má jemně položenou na mém krku, po němž přejíždí palcem a stále ochutnává moje rty, hraje si s mým jazykem a já se míním zbláznit. Vlasy mu spadají podél obličeje z obou stran a já dostanu chuť se mu v nich prohrábnout, vždycky jsem to chtěla udělat. Využiji tedy volnou ruku a vjedu mu rukou do vlasů. Je to pro něj asi pobídnutí, protože se ke mně o maličko víc přitiskne. Chtěla bych, abychom se dotýkali každým kouskem těla, jak jen to půjde, omotám kolem něj tedy zdravou pravou nohu a stáhnu ho k sobě úplně. V ten moment se zarazím. Ono to s ním vůbec nic nedělá, to není možný. S ohledem na moji vlažnost se nadzvedne na loktech a dívá se na mě. „Pixie, jsem chlap, ale jsem už dost velkej chlap a umím se ovládat. Momentálně se ovládám jen proto, že bych tě rád lépe poznal. Máš super vyřídilku a já se o tobě chci dozvědět, co nejvíc to půjde. Na poznávání v posteli bude čas a budeme to muset udělat naprosto důkladně,“ mrkne na mě a já si vzdychnu nahlas, což ho rozesměje. On se možná ovládat dokáže, ale já to zase musím rozdýchávat. Nejsem já trochu erotoman?

JARED

Pixiino vzdechnutí mě opravdu rozesměje. Já mám nyní ale upřímnou touhu ji poznat víc, než jak brácha. Tedy víc než v posteli. Na nic se jí neptal, ví jen to, co odtušil, to, co mu její chování a náhodné situace za posledních čtrnáct dní dovolily. I když mi to dá námahu ovládnout se, protože je hrozně sexy a naše společná sprcha moje napětí taky neuvolnila, nepoddávám se tomu. Zvednu se zpět do sedu, pomůžu do sedu i Pixie a začnu se vyptávat. Chci vědět všechno, minimálně všechno to, co je ona sama ochotna mi říct. Za chvilku se ukáže, že je ochotna říct mi toho hodně, protože kromě toho, že mi přiblíží své dětství a přežití základní školy, studium na střední a vysoké škole, tak mi ochotně vypráví i o tom, jak s tátou a segrou žili nějaký čas jen spolu, když máma potřebovala prostor sama pro sebe a odešla na nějaký čas od nich. Ona přebrala roli mámy a starala se o mladší segru. Mámu má pořád ráda, ale vztah není takový, jak by si představovala. Nade vše miluje svého otce. Od rodinných patálií a školy se přesunula k osobnímu životu, kdy mi popisuje své nijak slavné vztahy jak s muži, tak ty vztahy přátelské. Nad tím jen odfrknu, protože nechápu, že si někdo mohl nechat ujít zrovna ji jako kamarádku, natož přítelkyni. Svoje životní vyprávění zakončí tím, že se rozhodla letět sem do LA a že k rozhodnutí došla částečně kvůli mně a naší kapele. „A bylo to to nejlepší rozhodnutí, jaký jsem mohla udělat,“ řekne na závěr s tím svým nesmělým úsměvem, který jsem si všiml, že dělá vždy, když čeká na mou reakci.

Její vyprávění mě nepatrně rozněžní a i já se rozhodnu ukázat jí ze svého života více, než co se dočetla v časopisech a na internetu. Vyprávím jí o dětství ze svého pohledu, protože už si poslechla matčin, a ten bych trošku jiný, než je můj. Říkám vše, co mě napadne, melu jedno přes druhé, protože jí chci říct všemožné věci. Nakonec skončíme u historek, které se nám s Shannem a Tomem stávají na turné a společně se smějeme. Povídáme si nakonec opravdu dlouho. Ze sedu se přesuneme do lehu, kdy se Pixie schoulí ke mně a poslouchá další z mých příběhů z turné. Nezapomenu zmínit ani některé příhody z meet and greet (pro nezasvěcené – setkání s kapelou přes adventuresinwonderland.com). Když o tom mluvím, v polospánku mi řekne: „Já na jednom meetku taky byla a na soundchecku taky.“

„Fakt? A kdy a kde?“ snažím se z ní dostat, ale už marně, protože usnula. Políbím ji do vlasů, přitisknu si ji k sobě, hodím přes nás deku a chystám se taky spát. Však už je zase časné ráno.

Děkuji za přízeň. Doufám, že vás tahle kapitola potěšila, bylo fajn se k ní po té delší době vracet. Nejsem tak moc dopředu, takže budu přidávat po 14ti dnech, abych byla schopná si vytvořit nějakou rezervu, kdybych nemohla psát. Pořád ale píšu a nebojte, ještě vás několik kapitol čeká. :-) 

Autor: shafelina, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Dreams can come true 10. kapitola: