OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dvojitá zrada - prolog

15.05.2011 (19:00) • FailleDraco • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1012×

Prolog - Bloody Promise

Mahtion se otřásl opět zimou. Ještě blíž jsem si ho přitáhla k tělu, ale i tak se pořád třásl. Lehce jsem ho do sebe odtáhla. Mahtion otevřel oči a nechápavě se na mě podíval. Přiložila jsem si prst na ústa ve znamení mlčení, vysvlékla jsem se z černého pláště a Mahtiona do něj zabalila. Přitáhla jsem si ho k sobě a objala jeho drobné tělo. Nyní nevadilo, že mám odkryté znamení, skrývala nás rouška tmy, která nikomu nedovolovala vidět. Tedy skoro nikomu.

Bráška se na mě podíval a potichu zašeptal: „Proč? Proč se to všechno stalo, Elenë?“ Odhodlala jsem se podívat do jeho očí a uviděla v nich tolik bolesti a smutku nad ztrátou rodičů i přátel, ale také zuřivost a touhu po pomstě. Ano, i já to tak cítila. Povinnost pomstít smrt svoji rodiny i lidu. Vyhrát bitvu s Královstvím a nastolit opět dobu draků.

„Já nevím vše, Mahtione. Pouze jediné. Galbatorix se svými poskoky se nezastaví před ničím v jejich cestě za získáním moci.“ Nechtěla jsem mu dávat plané naděje, nebo mu něco nalhávat. Nebylo by to vůči němu fér. „A nám nezbývá nic jiného, než pokračovat v údělu našich předků. Chránit vejce, které nám bylo před desetiletími svěřeno draky.“

Oba dva jsme teď seděli a dívali si zpříma do očí. Bráška se najednou rozvzlykal a pevně mě objal kolem pasu. Jeho slané slzy mi máčely šněrovačku, ale nechala jsem ho vyplakat se. Někdy to je to nejlepší, co se dá v takové chvíli udělat. Jednou rukou jsem ho objímala a tou druhou jsem mu čechrala delší vlasy. Vtiskla jsem mu do nich několik něžných polibků. Jenom jsem ho tam tak konejšila. Nepotřebovala jsem slova. Slova by byla přebytečná.

The never-fading rain in your heart.

The tears of snow-white sorrow.

Mahtion vyčerpáním usnul stočený v mém náručí. Bylo mi ho líto. Tolik se klepal zimou, ale já oheň rozdělat nemohla. Zářící plamen ohně by mohl v temném lese přilákat pozornost. Uložila jsem bratrovu hlavu do mechu. Vzala jsem si do ruky meč a popošla blíž k útesům. Posadila jsem se na jejich okraj a ve svitu měsíce jsem si meč pozorně prohlížela.

Promnula jsem si kořen nosu a na chvíli zavřela oči. Připadala jsem si jako malá holka. Tak bezradná a bezbranná.

Bratrův tlukot srdce se zrychlil. Potichu ke mně přišel a sedl si vedle mne. Jenom tak jsme seděli vedle sebe a hleděli na měsíc. Každý z nás se utápěl ve svých myšlenkách.

„Elenë, co budeme dělat?“ zeptal se potichu Mahtion a podíval se mi do očí.

„Mimo toho, že budeme chránit vejce, tak se chci pomstít,“ odpověděla jsem potichu, ale po chvíli jsem pokračovala dál. „I kdyby mě to mělo stát život.“ Mahtion pouze přikývl a mlčel. Měsíc se skláněl ke konci své pouti, když mi bráška položil hlavu na rameno a potichu ke mně začal rozmlouvat.

„Stejně ti závidím. Můžeš jediným kouzlem ochromit půlku Galbatorixovy armády. Můžeš ho zničit. A nikdy ti není zima. Chci být dospělý!“

„Mahtione,“ prohrábla jsem mu vlasy, „to že ovládám magii, neznamená, že ji zneužiji. Navíc, k ovládnutí magie potřebuješ čas, není to tím, že vyrosteš nebo zestárneš. Musíš cvičit a naslouchat svému nitru, naleznout rovnováhu. Magie se nedá naučit, máme ji v žilách. Musíš se ji jenom naučit ovládat.“

„Dobře, budu trénovat při každé příležitosti,“ na chvíli se odmlčel, „Elenë, slib mi, že se pomstíme. Společně.“ Otočil se ke mně čelem a hleděl mi zpříma do očí.

„Slibuji, ale předpokládám, že tohle ti stačit nebude,“ sáhla jsem pro dýku za opaskem. Čepel se zaleskla ve svitu měsíce. Bratr i já jsme přiložili ruce, zápěstím nahoru, k sobě. Jedním tahem jsem rozřízla naše předloktí. Vytvořené rány jsme posléze přitiskli k sobě.

„Sänin'e mënto,“ zašeptali jsme oba jednohlasně. Odtáhli jsme od sebe zápěstí. Naše krvavé rány se pomalu zacelovaly. Několik kapek krve spadlo na vlhkou trávu. Lehce jsem přejela konečky prstů konce stébel trávy, které spálil krutý mráz. Musela jsem zahladit stopy po našem pobytu, ale i tohle by mohlo Království přivést na naši stopu. Odmetla jsem jemný popílek hřbetem dlaně a odhalila novou trávu.

Všimla jsem si, jak Mahtion nehybně pozoruje moje znamení. Lehce jsem pootočila hlavu a také se na něj podívala. Přes lehkou látku zářilo moje znamení zlatou barvou na všechny strany. Zlatavé světlo ozařovalo naše tváře a odráželo se v našich očích. Měla jsem pocit, že by ho zahlédl i slepec. Něco jsem zaslechla. Oba dva jsme se podívali, já a bratr, na vak s dračím vejcem. Mahtion pro vak ihned doběhl. Vytáhla jsem dračí vejce ven a oněměla úžasem. Celé dračí vejce zářilo zlatou barvou. Naprosto stejnou jako moje znamení.

Sänin'e mënto - Krevní přísaha

Autor: FailleDraco (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Dvojitá zrada - prolog: