Elena, přemožitelka upírů - 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Že by se konečně něco stalo mezi Damonem a Elenou? Prosím o komentáře. Tuto kapitolu dávám 15+! Prosím o komentáře, děkuji! TerryBells...

23.01.2013 (09:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1322×

13. Good or bad decision? (Dobré, nebo špatné rozhodnutí?)

Damon se ležérně opřel o lokty.

„Není, řekni mi to,“ přemlouval mě.

„Prostě… prostě bych to nedokázala, jasné?“ řekla jsem naštvaně a postavila se. Z kalhot jsem si otřepala hlínu. Damon udělal přesně to samé.

Přiblížil se blíž ke mně. Hleděla jsem mu do těch jeho modrých očí. Chyba číslo jedna, když se podíváte… Jste ztracená! Alespoň u mě to tak je!

„Nemůžu,“ špitla jsem.

„Proč ne?“ zahleděl se mi hlouběji do očí. Chtěla jsem uhnout, ale nešlo to. Ani jsem si neuvědomila, že nedýchám. Nechtěla jsem dýchat.

„Eleno,“ oslovil mě něžně. To už jsem nevydržela. Nemohla jsem tam jen tak stát. Přiblížila jsem se k němu blíž. Byla jsem upírovi blíž, jako ještě nikdy, mohli jsme se dotýkat nosy. Tak moc jsme byli blízko. Damon tuto vzdálenost překonal a něžně se dotkl mých rtů. Trošku se odtáhl, ale to jsem nechtěla! Tentokrát jsem si ho přitáhla blíž k sobě já. Uchopil mě za pas a přimáčkl si mne blíž k sobě. Mezi námi nebyla milimetrová škvírka. Zajela jsem mu rukou do havraních vlasů.

Po chvíli jsme se od sebe odtrhli. Nemohla jsem málem popadnout dech. Bylo mi jinak… Bylo mi hrozně a zároveň úžasně. Takže mi bylo hrozně úžasně. Věděla jsem, že jsem provedla hroznou věc. Jsem přemožitelka, která má být upírovi jen tehdy blízko, když mu zaráží kolík do hrudi. No, řekněme, že jsem tady tomu upírovi byla o něco blíž. Ale necítím se provinile!

„Já…“ začala jsem, „dobrou…“ vykoktala jsem. A otočila se k němu zády. Poprvé jsem se od té doby pořádně nadechla.

„Počkej,“ křikl. Zastavila jsem se v pohybu, neotočila jsem se. Vnímala jsem studený vítr, který mě šlehal do tváře.

„Já… musím si dát pár věcí dohromady,“ šeptla jsem stále otočená zády k němu. Věděla jsem, že můj hlas uslyší, i když jsem ho sotva slyšela já. Mé tělo se opět dalo do pohybu. Ale myslí jsem byla stále v objetí s Damonem. Chtěla jsem to dostat z hlavy. Začala fáze provinilosti. Kdybych nebyla přemožitelka, tak… Nemysli na to! zakázala jsem si. Nemysli, prosím! Už tak to mám až moc těžké.

Došla jsem domů. Sedla jsem si na gauč. Nohy jsem si přitáhla pod bradu. Cítila jsem, jak mi první slza začala stékat po tváři. Nechci být přemožitelka! Nikdy jsem nechtěla! Chci být normální, jak to jen jde.

Ale nejhorší na tom všem je, že chci, aby tady byl se mnou! Aby mne znovu líbal… Ale vím, že nemůžu, že je to dokonale špatné!

„Eleno,“ slyšela jsem Damonův hlas. Rychle jsem se otočila. Stál tam, neměl ten všední ironický úšklebek jako obvykle. Byl vážný.

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se nechápavě. Uvědomila jsem si, že stále brečím.

„Nikdy jsem to sice neřekl, ani jsem nemusel říct holce… Omlouvám se, že jsem tě políbil, pokud…“

„Damone!“ okřikla jsem ho. „To není tím polibkem, jsem zmatená! Chápeš, že jsem přemožitelka?“ vyjekla jsem.

Přisedl si ke mně.

„Eleno, nevím, jestli to víš, ale jsem upír, který se líbal s přemožitelkou. Kdo je na tom hůř?“ povytáhl obočí.

Rozrazily se dveře a v nich stála Jenna v objetí s Ricem! Ani si nás nevšimli a odešli nahoru. Já je jen pozorovala s otevřenou pusou.

„Kdo to byl s Jennou?“ optal se Damon.

„Můj pozorovatel,“ špitla jsem. Stále jsem nevěřila vlastním očím. Co to, sakra, bylo?

„Tak to je gól! Tvůj pozorovatel je s tvojí tetou…“

„A jeho přemožitelka v objetí s upírem!“ připomněla jsem. „Musíme zmizet!“

„Fajn, tímto tě pozívám do penzionu!“ usmál se.

Za pár chvil jsme byli u něj doma.

„Kde máš bratra?“ zeptala jsem se s úsměvem. Věděla jsem, že ho tato otázka vytočí. Měřil si mne od hlavy až k patě.

„Rozhodně není tady,“ řekl tajemně. Svou rychlostí se dostal blíž ke mně. Znovu jsme byli tak blízko, tentokrát jsem tu vzdálenost ale překonala já. Přitiskla jsem mu své rty na jeho. Své ruce jsem proplétala jeho vlasy. Silou mě přitiskl na zeď, začal mne líbat na krku. Z úst my vyšel sten. Pomalu mi začal sundávat tričko. Naschvál jsem mu pomalu, knoflíček po knoflíčku, odepínala košili. To už se naštval, roztrhl ji. Já jsem se jen smála.

„Tobě to přijde směšné?“ zeptal se s pokřiveným úsměvem. Jeho rychlostí mě položil do jeho postele. Pomalu mě obdarovával polibky. Tentokrát jsem mu rychle sundala rifle. Chvíli si se mnou jen tak hrál, zkoušel, co vydržím. Damon si to dokonale užíval. Věděl, že mě tak pobídne, abych udělala další krok já. Když chce, tak to má mít. Přetočila jsem si ho pod sebe. Začala jsem ho obdarovávat polibky, ale jen takovými jemnými, kdy jsem se sotva dotkla jeho kůže. To se mu samozřejmě nelíbilo. Věděl, že mu oplácím stejnou mincí, že ho trápím. To je varování pro příště, nemáš si hrát s přemožitelkou! Upíre.

Stáhl si mne pod sebe. Až jsem zalapala po dechu. Damon mi držel jednu ruku nad hlavou a hrubě přirážel. Normálně bych protestovala, ale s ním to bylo něco jiného… přirozenějšího. V jeho chladných rukou jsem se cítila jako hadrová panenka, se kterou si může dělat, co chce. Když jsem o tom chvíli uvažovala, tak mi to bylo jedno. Líbal mě po celém těle a jeho chladný dech mi vytvářel na celém těle husí kůži, přesto jsem se chvěla rozkoší, kterou mi jeho dotek způsoboval.

Svalili jsme se vedle sebe, ani jeden jsme nemohli popadnout dech.

„To bylo…“

„Úžasné,“ dokončila jsem za něj.