OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Elena, přemožitelka upírů - 15. kapitola

25.01.2013 (16:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1373×

                                                               Tady máte takový trailer, který jsem narychlo udělala.

                                                          15. kapitola - Damn it!

„Díky, že tady můžu být,“ pověděla jsem, když jsme vstoupili do obýváku. Damon na mne hodil jeden ze svých rádoby ironických úšklebků a s výdechem se posadil na gauč. Rukou poplácal na místo vedle sebe, tím mi naznačil, že si mám vedle něho sednout. Neváhala jsem a vrtkavým krokem jsem za ním přišla a sedla si.

„Jen mi vysvětli, co se děje,“ zamračil se. Chvíli jsem mlčela a snažila se to nějak srozumitelně podat.

„Víš, jak jsem ti řekla, že jsem adoptovaná?“ zeptala jsem se pro jistotu. Jen kývl, že si to matně vybavuje.

„Naši už přijeli domů, nějak dřív, nepočítala jsem s tím…“

„Zabila jsi svoji mámu!“ hádal.

„Jsi vůl… Ne, nezabila. Prostě jsem to na ni vybalila, že to vím. Řekla mi, že se bála, že bych to nepřijala a další podobnou snůšku keců, znáš to. Prostě jsem nechtěla být doma,“ zakončila jsem svou řeč. Nadzvedl lehce jedno obočí.

„Hádám, že Stefan je ve škole,“ mrkl na mne. A chtěl se ke mně blíž přiblížit. Já se ale odtáhla.

„Myslíš ty vůbec na něco jiného, než na sex?“ zajímala jsem se.

„Jasně, že jo. Myslím stále dokola na sex se žhavou přemožitelkou,“ přivřel oči. Povzdechla jsem si. Nechala jsem se možná trochu unést. Zavřela jsem oči a své rty jsem přitiskla na ty jeho. Rukou jsem mu zajela do havraních vlasů. Začala jsem mu rozepínat košili, mé tričko bylo trochu natrhlé.

S vrznutím se otevřely dveře.

„Kdo je to?“ šeptla jsem. Damon chvíli uvažoval. Dál jsem jen slyšela klapání podpatků, Damon nás rychlostí dostal za roh. Přikryl mi ústa rukou.

„Stefane?“ zavolal dívčí hlas. Hlas, který mi byl až moc povědomý. Ten hlas zněl jako můj. Damon mě probodl pohledem a odkryl mi ústa. Hlavou mi naznačil, že to jde vyřešit. Vzdálil se. Dál jsem jen poslouchala jejich rozhovor.

„Koho nám to čerti nesou?“ zeptal se s ironií v hlase.

„Damone,“ vydechl ztrápeně dívčí hlas, tak, jak bych to já nikdy nedokázala. Měla hlas trochu víc nakřáplý a položený níž než já.

„Katherine, jak dlouho jsme se my dva neviděli? Chyběla jsi mi!“ hrál si na kamaráda, který dlouho neviděl kamarádku.

„Myslím, že to bylo naposledy, když mě tvůj otec málem zabil,“ snažila se taky o milý falešný tón.

„Á, jistě. To bylo potom, nebo před tím, než jsi nás nechala zabít?“ Jako bych viděla, jak svraštil obočí.

„Dost komedie, kde je Stefan?“ vyštěkla a mířila si to k němu.

„Proč? Po století a půl ses nakonec rozhodla, kterého si vybereš?“ zajímal se.

„Jistě, tady ta záležitost… Teď s ním musím hlavně řešit jednu věc. V tomto městě žije moje dvojnice, navíc je tak trochu přemožitelka. Vlastně bys mi mohl pomoct i ty… Neviděl jsi ji?“

„I kdybych ji viděl, tak ti to neřeknu. Takové děvce, jako jsi ty, bych se nesvěřil,“ řekl jasně.

„Au,“ vydechla hraně mrzutě. Nevydržela jsem to, chtěla jsem tam jít za ním. Vyšla jsem ze své skrýše, jsem přemožitelka! Nemůžu se schovávat.

„Ale, ale, ale! Myslela jsem si, že o ní nemáš ani tušení,“ usmála se jedovatě a ukázala na mne. Damon se otočil, stála jsem přesně za jeho zády.

„Damone, přemožitelka? Vážně? Nebo jste se snad prali a já vás vyrušila? Vaše oblečení vypadá dost… zničeně. Chci vidět, jak se přemožitelka pere s upírem. Budu sedět a fandit v jednu chvíli tobě, Damone, a v té druhé… Zlato, jak se jmenuješ?“ zeptala se přehnaně mile. Nešlo to k ní. K jejímu vzhledu. Měla dlouhé kudrnaté vlasy, boty na obrovském podpatku a vyzývavé oblečení. Připadala mi trochu jako lehká dívka.

„Nevím, k čemu by ti bylo,“ odsekla jsem jedovatě. Neměla jsem náladu na její žvatlání. Má dvojnice se ušklíbla.

„Drzá, nehraj si se mnou, přemožitelko! Nejsi tak silná jako já,“ štěkla. A přiblížila se o pár kroků blíž k nám. „Damone, ví vůbec Stefan, s kým se taháš? Víš, ještě před pár lety byl rozparovač. A ta tvá holčička by ho mohla klidně zabít!“ na rtech ji hrál pobavený úsměv.

„Jsi trapná,“ vydechl černovlasý upír a přiblížil se blíž k ní. Tím pádem mě zakryl svým tělem.

„Ale no ták! Kdybych ji chtěla zabít, tak je mrtvá! Chci si s ní jen popovídat! Neboj, neukousnu ji!“ ušklíbla se. Vyšla jsem zpoza jeho zad.

„Problém je, že bych mohla ublížit já tobě!“ štěkla jsem. Katherine se začala hrdelně smát. Nedivila bych se, kdyby si lehla na zem a smála se pár hodin.

„To nemyslíš vážně! Jsi sice přemožitelka, ale já jsem pět set let stará upírka. Nejsem jako ti mladí idioti, kterých nás zbavuješ. Uvědom si, že by mi stačila jedna vteřina a tvůj vaz by se zlomil jako párátko,“ pokřiveně se usmála. „Být tebou, Damone, už si sháním náhradu. Slyšela jsem, že přemožitelky nemají moc dlouhou životnost. O jednu jsem se kdysi postarala, dej si pozor, ať se minulost neopakuje. A ne jenom v tom… Stefana by mrzelo, kdyby zjistil, že máš tak atraktivní holku, a on nemá nic,“ párkrát zamrkala a zmizela.

„Proč mám pocit, že se nedožiju rána?“ zeptala jsem se po chvíli ticha. Damon na mne otočil svůj obličej. Ten sarkasmus z jeho očí zmizel. Teď v nich hřály ohníčky, které mi říkaly: Je čas bojovat, zabijeme tu svini!

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Elena, přemožitelka upírů - 15. kapitola: