OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Elena, přemožitelka upírů - 9. kapitola

17.01.2013 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1323×

                                                                  9. kapitola –  Creamery

„Ty máš ránu,“ zhodnotil mě, když se zvedal. Přispěchala jsem k němu a pomohla mu vstát.

„Nemáš se za mnou plížit,“ nadzvedla jsem ramena.

„Budu si to pamatovat,“ kývl.

„Nehýbej se,“ přikázala jsem mu. Věděla jsem, že poblíž je upír, vycítila jsem ho. Jak jsem čekala, po pár sekundách na nás vpadl upír. Myslel si, že jsme zřejmě jen lidé, kteří se baví na hřbitově ve dvě ráno. Ano, zní to velice inteligentně.

Upír se rozběhl naproti mně. Nečekala jsem ani chvíli a podkopla mu nohy. Naklonila jsem se nad něj.

„Poslední přání?“ nedala mi tahle drzá otázka. Upír na mne chvíli civěl jako na zlaté prase, jelikož jsem neměla čas na rozdávání, tak jsem ho prostě probodla. Díky bohu se rozpadl na prach, žádné uklízení.

Damon mi začal tleskat.

„To bylo působivé! Dávám ti jedničku, ten upír tě nijak zvlášť nepřekvapil, přeprala jsi ho a ještě jsi k tomu přidala uštěpačnou poznámku! Stefan by se měl od tebe učit,“ řekl radostně. Já jsem ze srandy udělala pukrle a usmála jsem se.

„Víš, co je zvláštní? Tebe nemůžu přeprat, což znamená, že když ti někdo zasadí do srdce kolík, tak se nerozpadneš na prach,“ usoudila jsem.

„Konečně jsi na to přišla!“ zajásal.

„Ale i tak mi to nedává smysl. Víš, už jsem zabila tolik upírů, co byli stejně silní jako ty. A s žádným jsem neměla problém…“ vysvětlovala jsem.

„Možná je to mým šarmem,“ nadhodil.

„Nefandi si,“ setřela jsem ho. „Než začneme být přátelé, mám otázku… Jakou piješ krev?“ Moje otázka ho zřejmě zaskočila, ale i tak se usmál.

„Tak my budeme přátelé?“ uchechtl se.

„Tak jakou?“ nedala jsem se.

„Ještě jsi nedostala hlášení, že někdo vyloupil krevní banku?“ podivil se.

„To jsi byl ty? Musím uznat, že jsi úžasně zahladil stopy,“ přiznala jsem.

„Děkuji, už v tom mám cvik,“ ušklíbl se.

„Počkat, neříkal jsi náhodou, že jsi velký zlý rozparovač?“ napodobila jsem jeho hlas.

„Ne, neříkal. Řekl jsem, že jsem rozparovačem doteď,“ upřesnil.

Procházeli jsme se po hřbitově, naštěstí už na nás žádný upír nevybafl a tak jsme procházeli městem až k mému domu.

Když jsme stáli u dveří, tak nastala jedna zvláštní chvíle, kterou zkazila teta Jenna. Rozrazila dveře a šokovaně se na mne koukala, tedy na nás.

„Můžeš mi říct, kde jsi byla?“ vřískala.

„Venku, můžeš mi říct, co děláš u nás doma?“ vrátila jsem jí stejnou mincí.

„Snad sis nemyslela, že by tě tady vaši nechali celý týden bez dozoru?“ řekla nevěřícně.

„Doufala jsem,“ odsekla jsem.

„Tak to jsi doufala blbě, mazej dovnitř!“ vřískla. Damon vypadal, že každou chvíli vybuchne smíchy.

„Dobrou, Damone,“ řekla jsem suše.

„Dobře se vyspi, beze mě,“ prohodil smutným tónem. To je hajzl, tak on mi bude dělat ještě větší zlo, než mám? Za to zaplatíš, upíre!

Když se zaklaply dveře, tak se do mě tetička Jenna pěkně pustila. Samozřejmě došlo i na tu poslední větu, co prohodil Damon.

„Jenno, já s ním nic nemám!“ opakovala jsem posté.

„Lžeš, mladá dámo,“ ozvalo se z obýváku.

„Tu je i John?“ vyšilovala jsem. John přišel za námi do kuchyně, kde jsme se všichni usadili za stůl. Chvíli jsme na sebe koukali jako na vrata od chlíva. Já čekala každou chvíli nějakou jobovku.

„To byl Damon Salvatore?“ zajímal se strýc.

„Jo,“ přitakala jsem.

„Nechtěla bys nám prozradit něco o jeho minulosti?“ zeptal se nenuceně John. Zbystřila jsem, ta slova měla skrytý význam. Něco tuší, a to je v háji. Jelikož je Gilbert, tak na sto procent ví, že jsem přemožitelka, tak nějak to dává smysl. Ale co ví o Damonovi? Měla jsem divný pocit.

„Jsem unavená,“ zamluvila jsem to.

„Počkej, chci si s tebou promluvit o samotě,“ nadhodil. Jenna se zvedla z židle, na které doteď seděla, a odešla do obýváku.

„Hmm?“ zamručela jsem, když jsem už Jennu neviděla.

„Vím, co je zač!“ křikl potichu.

„Co?“ hrála jsem blbou.

„Nehraj si se mnou!“ protočil oči.

„Je snad feťák?“ pokřiveně jsem se usmála.

„Má dcera se nebude tahat s upírem!“ vypěnil. Cože to řekl? Dcera? O čem to tady mluví? Nadzvedla jsem jedno obočí a založila jsem si ruce na prsou.

„Cože?“ vydralo se ze mě.

„Nic,“ snažil se to zamluvit.

„Dcera? O čem to mluvíš?“ vřískala jsem. To se do kuchyně už samozřejmě dostala i Jenna.

„Ty jsi jí řekl, že jsi její otec?“ křičela na něj.

„Já jsem tvoje dcera?“ draly se mi slzy do očí.

„Tak ses to dozvědět neměla,“ připustil.

„Nemluvte na mě!“ přikázala jsem. Zvedla jsem se ze židle a rychlým krokem jsem se dostala do svého pokoje. Tou největší silou jsem zabouchla dveře, takže jeden pant nevydržel a prasknul.

„Nějaká naštvaná, ne? To dole… Dělal jsem si jenom legraci,“ řekl Damon na mojí posteli.

„Nejde o tebe,“ šeptla jsem.

„Tak co se stalo tak hrozného?“ ušklíbl se.

„Ty jsi to neslyšel? Myslela jsem, že upíři slyší všechno…“

„Před chvílí jsem přišel,“ připustil. Slzy mi tekly proudem. „Tak dozvím se, co se stalo?“ zamračil se.

„Zjistila jsem, že můj strýc je vlastně můj otec,“ zašeptala jsem.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Elena, přemožitelka upírů - 9. kapitola: