Eona - příběh dračího oka - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Co Eona řekne Kygovi na jeho žádost? to se dozvíte v této kapitolce. budu vděčná za vaše komeníky.^^

06.05.2012 (17:00) • Lunabell • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1300×

2. kapitola

Tiskli jsme se k sobě před zraky poraženého Sethonova vojska a i před mistrem Tozajem, paní Delou, Vidou a dvanácti draky.

Kygo se po chvíli odtáhl a zašeptal mi do ucha, „Eono, staneš se mojí císařovnou?“

Odtáhla jsem se od něj, abych mu viděla do očí, ve kterých se zračilo napětí a strach z odmítnutí. Hleděla jsem Kygovi chvilku do těch jeho tmavých, bezedných studen a usmívala se na něj.

Znovu jsem Kyga objala a opřela jsem se o jeho horké čelo. „Ano, ano, Kygo, budu tvojí císařovnou,“ poslední slova se proměnila v polibek, jenž byl plný díku, touhy, vášně a lásky.

Jeho dlaň mi přejela po tváři až na okraj mé tuniky a jeho dotek zanechával na mé kůži cestičku rozkoše. Jako vždy byl jeho jazyk neodbytný. I když neochotně, tak se po chvilce odtáhl a usmál se mému nesouhlasnému bručení. Byl to ten nejlepší polibek, co jsem kdy zažila.

Kygo se na mě usmál. Prstem mi přejel po rtech, přivřela jsem oči pod tímto dotykem. „Má císařovna,“ pousmál se a s těmi slovy se otočil směrem k našim přátelům načež vzal mou ruku do té své.

„Přátelé, Sethonovi muži, lidé z odboje,“ zvolal Kygo a popošli jsme blíže ke kraji, „seznamte se s posledním dračím okem, Eonou.“ Hleděla jsem na ně a oni zas na mně.

V davu to zašumělo, nějací lidé, nejspíše lidé z odboje, začali jásat, tleskat a dokonce se postupně přidali i Sethonovi muži.

Otočila jsem se na své přátele. Mistr Tozaj užasle koukal střídavě na mě a na mého císaře. Usmála jsem se nad tím, jak to krásně zní. Dela, i přes to, že jí umřela životní láska, tak se na mně koukala spokojeným výrazem. Úsměv jsem jí oplatila a přitulila se do pevné Kygovy náruče, kde mě hned semkly dvě pevné ruce.

A nakonec Vida, koukala na mě povzbudivě, oddaně a s kamarádskou láskou v očích. Byla jsem v sedmém nebi. Mí přátelé byly nadšení ze mě a z Kyga, kygo byl šťastný, že se stanu jeho císařovnou a já byla spojena s draky. Vše bylo perfektní, až na mrtvého Ryka - láska paní Dely.

***

Přijela jsem do tábora na Ju-Longovi držíc se pevně Kygova pasu. Kůň neklidně přešlapoval a ržál na všechny strany.

Pamatuji si, jak jsem poprvé sedla na Ju-Longa: Otočila jsem se, nemotorně přehodila uzdravenou nohu zvířeti přes bok a chňapla po zadní části sedla. Dopadla jsem tvrdě a bezděčně kopla koně koleny, takže odklapal do strany přes kameny jako krab. Císař ho přitáhl a já se zoufale snažila udržet polohu. „Dovoluji ti, aby ses mě dotýkala, paní Eono,“ řekl císař úsečně a uklidnil koně.

To byla minulost, teď jsem byla Kygova budoucí císařovna a císařský najso. Kygo seskočil z Ju-Longa a pohladil ho po plecích, aby ho uklidnil.

„Eono, podej mi svou dlaň a seskoč,“ poslechla jsem, co říkal a chytila se jeho ruky. Přehodila jsem pravou nohu Ju-longovi přes krk, skočila Kygovi do náruče a pevně ho objala. Kygo mě nenápadně políbil na tvář a stisknul v náručí. Pustil mě a se slovy, uvidíme se později, šel pomoct zraněným.

„Eono, ta… tady jsi,“ vydechla si úlevně udýchaná Rilla. Padla jsem jí okolo krku, „Rillo, ani nevíš, jak ráda tě vidím živou,“ odmlčela jsem se a zkroušeně sklopila pohled, „pořád… pořád se na mě Čart zlobí za to, co jsem udělala?“ Rilla ztuhla. Odtáhla se ode mne, aby mi viděla do očí a promluvila.

„Neboj, Čart ti vše odpustil a už se i vyrovnal se svým uzdraveným tělem. Rád tě uvidí. Přeci se jen znáte už pár let a to, že ses musela vydávat za chlapce, na tom nic nemění.“

Usmála jsem se na ni. „Rillo, já teď půjdu za Čartem a vyříkáme si to. Mohla bys mě tam prosím dovést?“ prohlásila jsem a Rilla kývla na souhlas.

Šla jsem za Rillou, která mi ukazovala cestu do jejich stanu. Od toho dne, kdy jsem odsud odešla rozzuřená a křičela na okounící lidi, aby zmizeli, tak tady není ani noha navíc.

Dva vojáci kteří nás doprovázeli otevřeli vstup dovnitř. Vstoupili jsme a já hledala očima Čarta.

Ležel na posteli ale viděla jsem mu jen záda. Vypadalo to, že si něco prohlíží. Přistoupila jsem blíž abych viděla, co to má v ruce. Měl mé nákresy okolí mistrova domu. Kreslila jsem to tenkrát pro něj. Zahřálo mě to u srdce a pousmála jsem se. „Ahoj Čarte, mohu si přisednout?“ Čart se překulil na bok, tak aby na mě viděl. Kývnul na souhlas a já si sedla na postel vedle něj. „Rillo, můžeš odejít,“ řekla jsem a Rilla vycouvala z místnosti. Otočila jsem se na Čarta abych mu viděla do tváře.

Vypadal jako můj mistr zamlada, nechť odpočívá v pokoji. „Promiň mi, že jsem ti neřekla pravdu o tom, kdo jsem. Mohla jsem ti to říct už v mistrově domě a…“ to už jsem nestihla doříct, protože si mě Čart přitáhl do obětí, kterým mi vše odpouštěl. Chvíli jsem nevěděla, co mám dělat, ale pak jsem ho objala taky a vysíleně z celé té bitvy jsem si opřela hlavu o jeho rameno.

Vzpomínala jsem na časy před volbou kandidáta na dračí oko.

Vše bylo v pořádku. Lidé se procházeli po ulicích, já jedla sladké bochánky převlečená za Eona-kluka, mrzáka, kandidáta na krysí dračí oko.

Pak přišel den D a já musela jet se svým mistrem - bývalým tygřím dračím okem do císařského paláce. Byla jsem v pořadí na tom nejhorším místě. Většina kandidátů, co stáli na tomto místě, tak neuspěli. Místo sestavy pro úctu draků a císaře, tak jsme se museli prokázat v boji.

Ten den jsem poprvé bojovala s Kinřinými meči proti mistru šermíři Rannemu. Ranne mě v boji omráčil. Sice jsem dokončila obřad předstoupení, ale měla jsem, co dělat, abych nepadla vyčerpáním do písku.

Krysí drak si vybral za svého učně Dillona. To se ale nelíbilo panu Idovi-ascedentnímu krysímu dračímu oku. Mě si v ten den vybrala zrcadlová dračice. Potom jsem omdlela a probudila se v pivoňkovém sále císařského paláce. A tam se to všechno začalo zamotávat.

Zapletli mě do svých intrik a boje o trůn. Starý císař ve mně doufal.

Pan Ido na jedné hostině otrávil mého mistra a já s Kygem-tehdejším princem jsme drželi hlídku u mrtvého těla. Učila jsem se s ním. Měli jsme dohodu o vzájemném přežití…

Když jsme všechny dračí oči odvraceli monzun v kraji jednoho dračího oka, tak pan Ido zjistil co jsem zač. Že jsem dívka.

Když jsme jeli nazpět do svých pokojů, tak mně Ido surově políbil. Říkal, že jsme energeticky spojeni a věřil v to, že až se spojíme i tělesně, tak ovládne celou říši…

Vzpomínáním a vyčerpáním jsem usínala Čartovi na rameně. Ještě jsem cítila jak mě pokládá na postel a zabaluje do přikrývek. Pak už jsem o ničem nevěděla.

***

Probudila jsem se v Čartově posteli a rozhlížela jsem, se kde spí čart. Byl na druhé straně stanu schoulený na slaměné matraci.

Vymotala jsem se z přikrývek a šla k němu. Zlehka jsem ho šťouchla aby se probral. Nic.

„Čarte… Čarte vzbuď se,“ šeptala jsem polohlasně na spícího Čarta. Pohnul se a přetočil na bok.

„Hmm?“ zeptal se rozespale. Načež mu já odpověděla: „Pojď, lehni si do postele. Potřebuješ se vyspat.“

Vzala jsem Čarta pod paží a s jeho pomocí ho dotáhla do vyhřátých přikrývek. „Lehni si a spi. Já půjdu do svého pokoje a taky se trochu prospím,“rozloučila jsem se s těmito slovy a vyšla ze stanu.

***

„Eono, Eono, všude jsem tě hledal. Kde jsi byla přes noc? Tady jsi nebyla,“ ptal se mě Kygo.

„Byla jsem u Čarta. Usnula jsem tam. Promiň vylekala jsem tě,“ řekla jsem a pokynula Kygovi ať si sedne vedle mě.

„To je v pořádku já… jen jsem ti chtěl říct, že se večer bude pořádat hostina na počest našeho vítězství,“ vzal mě jednou rukou okolo pasu, druhou mi vzal nohy a přemístil si mě na klín, „a taky všem oznámím, že jsi má budoucí císařovna,“ usmála jsem se na něj a políbila ho na rty něžně a krátce.

Pohladila jsem ho po jeho dorůstajících vlasech a řekla mu: „Jdi se přichystat.“ Naposledy mě políbil a odešel se připravovat.

Hned jsem si zavolal služebnou, aby připravila lázeň pro mě a pro Vidu.

Zaťukala jsem na provizorní dveře od Vidina pokoje a čekala na povolení vstoupit. Vida zvolala: „Vstupte,“ a já vstoupila.

Autor: Lunabell (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction