OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Forgiveness - 1. kapitola

24.08.2011 (17:00) • Daisy94 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 1732×

1. kapitola

Trochu narušený filmový večer

Callie

„Dneska jsem slyšela, že Jessica Bielsová chodí s Adrianem.“ Já jsem to slyšela dneska nejmíň desetkrát.

„Pochybuju, že to vydrží do večera.“ Adrian Ivaškov byl znám tím, že nikdy není střízlivej a za den vystřídá minimálně tři holky.

„Myslíš?“ pookřála. Jane, moje nejlepší kamarádka je do Adriana beznadějně zamilovaná. Stačí, když ho vidí několik metrů od sebe a je neschopná rozumně promluvit.

„Určitě,“ přesvědčovala jsem ji. „Dneska ráno se rozešel se Sarah.“ Se kterou začal chodit včera na nějakým večírku. No, ono slovo chození v jeho případě není zrovna to pravé. „Vybralas už nějaký ten film?“ zeptala jsem se a nečekala kladnou odpověď.

„Skoro," přestala přemýšlet, težký uhodnout o kom. „Co Stmívání?“ V duchu jsem zaúpěla.

„To radši Nezapomeň na mě.“ Jane je zblázněná, mimo jiné, do Roberta Pattinsona.

„Ale on tam umře.“

„No právě,“ usmála jsem se vítězně.

„Jseš sadistka.“ Zakřenila jsem se na ni.

„Alex si nestěžuje,“ pokrčila jsem rameny. Problém byl, že Alex si nestěžoval na nic. Jsme spolu skoro rok a on nikdy nenavrhl rande. Všechno nechává na mně. Jane mi ho strašně závidí, ale náš vztah je trochu… jednotvárný.

„Jdem udělat popcorn?“ Dneska máme Tradiční filmovou noc. Což v překladu znamená, že pustíme film, kterej pořádně ani jedna nevnímáme, pokud tam není Rob, a kecáme až do rána. Takhle to děláme od doby, co se naši rozvedli. Máma se ségrou se odstěhovaly do Kalifornie a já zůstala s bráchou doma v Oregonu. Táta „bydlí“ s náma. Nebo tu přinejmenším má trvalé bydliště, skoro si ani nevzpomínám, kdy tu byl naposled. Pracuje jako vědec někde v Japonsku.

„Podáš mi misku?“ požádala jsem Jane. U nás se vyzná stejně jako já, téměř tu bydlí. Její máma říká, že domů si chodí jenom pro oblečení. Není tak daleko od pravdy. Jane má ještě tři sourozence, mladší bratry – trojčata. Takže je vděčná za každý únik.

„Kterou?“

„Tu nerezovou.“ Šáhla do skříňky nad mojí hlavou. Přesypala jsem popcorn ze sáčku do misky. Přestože bylo teprve pět hodin, tedy pozdní odpoledne, byly jsme obě převlečené v pyžamech. Na gauč jsem před Janiným příchodem vyskládala spoustu polštářů a deky.

Z chodby jsem slyšela cvaknutí vchodových dveří. „Já myslela, že tvůj brácha nebude dneska doma.“

„Neměl být.“ Plán to nemění. Mark si nehraje na velkýho bráchu a nepoučuje.

„Callie?“ zavolal. „Sakra, já zapomněl,“ oznámil někomu, kdo nejspíš přišel s ním, protože jinak by mu hrozila samomluva. „Dneska se koukají na film.“

„A vadí jí to?“ zeptal se hlas. Rychle jsem se otočila na Jane, protože jsem se obávala, že bude potřebovat rychlou pomoc. Ze všech svých kamarádů si Mark přivedl právě Adriana Ivaškova. Opatrně jsem jí vzala misku z rukou – nechtěla jsem riskovat zametání. Postrčila jsem ji k židli a vydala jsem se obhlídnout situaci.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je. „Co tu děláte?“ zeptala jsem se.

„Mysleli jsme, že zapijeme svobodu. Vadí vám to? Kde máš Janie?“ rozhlídnul se Mark. Tak teprve teď bude Jane potřebovat záchranku, Adrian je zase volnej.

„Nevadí. Ale plány neměním,“ ujistila jsem ho.

„Na co koukáte?“ promluvil Adrian, který doteď mlčel.

Ušklíbla jsem se. „Na Nezapomeň na mě.“

„Můžeme se přidat?“ zeptal se s lehkým úsměvem. Těžko odpovědět. Když řeknu ne, bude to vypadat blbě. Když ano, Jane dostane nejspíš infarkt, případně půjde hned spát.

„Ty taky ujíždíš na Pattinsonovi?“ zeptala jsem se s ironickým úsměvem.

„No jasně, je to takovej slaďouš,“ zamrkal očima ve stylu jižanské krásky. Odmlčel se. „Můžem se teda přidat?“ On to snad doopravdy myslí vážně.

„Ty to myslíš vážně?“ zeptal se nevěřícně můj bráška a vyslovil tak moji nepoloženou otázku.

„No jasně. Když tu je taková kočka, jako tvoje ségra,“ mrknul na mě. Odešla jsem za Jane do kuchyně.

„Tys mu dovolila koukat s náma na film?“ zašeptala rozčileně.

Rozhodila jsem rukama. „A co jsem měla asi tak dělat?“

„Nevím, já tam nemůžu jít.“ Protočila jsem oči.

„Jasně že můžeš. Na něho se vykašli,“ radila jsem jí. „Klidně ho ignoruj. Mluv jenom se mnou a Markem.“

„Jak ho můžu ignorovat?! Já ho miluju.“ Poplácala jsem ji po rameni. Bylo mi jí trochu líto.

„Tak mysli na Roba,“ poradila jsem jí. Ten je o něco menší zlo, alespoň není u nás v obýváku.

„Zkusím to, ale když něco zvorám, tak mě v tom nenecháš,“ oznámila mi ještě.

„Jasně,“ ujistila jsem ji.

„Tak už jste mě probraly?“ zeptal se Adrian. Cítila jsem, jak vedle mě Jane ztuhla.

„Za dveřma se neposlouchá,“ upozornila jsem ho s úsměvem, aby to nevyznělo vážně. Pochybovala jsem, že nás slyšel. Sedla jsem si na gauč, hezky do rohu. Než se ke mně dostala Jane, lehl si na zbytek Adrian. „Nejsi trochu drzej?“

„Proč, klidně se přitul, mně to nevadí,“ ujistil mě s nevinným úsměvem.

„Ale mě jo! A kam si podle tebe má sednout Jane?“ zeptala jsem se vytočeně.

„Ke mně na klín, samozřejmě.“ Kdyby to bylo tak lehký, pomyslela jsem se. Podívala jsem se na kamarádku, byla celá rudá a s tichým zamumláním si vzala polštář s dekou a natáhla se pode mě na zem. Nemyslím si, že by to bylo nepohodlný, máme měkký koberec, ale vypadala tam jako vyhnanec. Mark si sedl vedle Janie a omluvně směrem k ní pokrčil rameny.

Díky Adrianovi jsme si s Jane nepopovídaly a musela jsem celou dobu koukat na Roberta. Teda… pokud jsem nekopala Adriana, kterej mě šimral na chodidlech.

„Nepůjdeme do pokoje?“ řekla po skončení filmu Jane.

„Jo, jasně,“ přikývla jsem.

„Nemusíte chodit. Půjdem s Adrianem ven,“ ozval se Mark. Adrian se neochotně zvednul.

„Dobrou noc, Mylady,“ mrkl na mě. Protočila jsem oči. Díky svému příjmení, Kingová, mi lidé s oblibou říkali Princezna, ale Mylady ještě ne. Konečně za nima zaklaply dveře.

„Ani se na mě nepodíval,“ zkonstatovala smutně Jane, bohužel jsem jí musela dát za pravdu.

„Je to blbec,“ prozradila jsem jí svůj názor.

„Není, je úžasnej.“ Bože, to je láska fakticky až tak slepá. Vždyť je to rozmazlenej pitomec. Navíc jsem si všimla, jak z něho táhnul alkohol a cigarety.

„Přece bys nechtěla být jedna z davu?“ I kdyby s ním nakrásně chodila, tak by to dlouho nevydrželo. Tím nijak Jane nepodceňuju, jenomže on se rozešel s nejkrásnějšíma holkama univerzity.

„Mě by stačilo být s ním třeba jenom jeden den,“ zasnila se.

„Věř mi, to by ti nestačilo.“ Natáhla jsem se pro popcorn. „Pak bys z toho byla akorát smutná.“ Téma Adrian nám vydrželo celej večer. Byl to spíš Janin monolog, hotová oslavná báseň.

Nová fanfiction na téma Vampýrský akademie. Adriana mi bylo na konci Poslední oběti líto, tak mě napadla tahle povídka. :) Daisy94

2. kapitola

Autor: Daisy94 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Forgiveness - 1. kapitola: