Hluboko v duši - 16. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Eleně je 25 let a žije skromný život v rušném centru Seattlu. Do její vysněné pohádky to má daleko, ale ona si nestěžuje. Je tichá a uzavřená a ani hrstka lidí, kteří se zdržují v její přítomnosti, jí nedokáže úplně porozumět. Jen si o ní tiše šeptají, že v jejích očích se zrcadlí zvláštní prázdnota. Prázdnota člověka, který ví příliš mnoho…

A co teď?

24.02.2012 (10:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 1655×

„Eleno, klid,“ šeptal jí Damon něžně do ucha, když se přiřítil, aby ji od zděšeného Jesseho odtáhl. Snad poprvé v životě děkovala bohu za upíří sluch. Jen tak ji totiž mohl někdo zastavit. Pomalu se v náruči svého staronového přítele uklidnila. Damon vrhl nenávistný pohled na Ravenina otce a pak už Elenu vyprovázel z místnosti. Ani jeden z nich tu nemohl zůstat, Jesse by to nepřežil.

„Kdyby ses přece chtěl někdy omluvit, nedělej to. Akorát mě tím naštveš ještě víc,“ otočila se za ním ještě, zatímco on vykašlával její přiškrcení. A pak odešla. Práskla dveřmi a nechala ho tam. Samotného, v slzách a s výčitkami svědomí. Jen ať si s tím žije. Zničil a zabil matku jejich dítěte. A co hůř, pokud své dítě chce vídat, bude se jí i přes to všechno muset dívat do očí.

„Tak to bychom měli,“ konstatoval Damon, zatímco se Elena usazovala na gauči a brala Raven znovu do své náruče.

„A co teď? Prostě se rozejdeme zas každý svou cestou?“ zeptal se Jeremy.

„Myslím, že to není dobrý nápad. Je jedno, kolikrát půjdeme každý svou cestou, stejně se zase sejdeme,“ zavrhla to se smíchem Caroline a všichni ostatní jí museli dát za pravdu. Všechny je něco spojovalo. A nebyla to jen společná minulost. Osud prostě asi chtěl, aby byli pohromadě.

„Až na ni,“ ukázala Bonnie směrem k Elenině dvojnici. Doteď si vlastně ani nevšimli, že tu je.

„Nebojte, nemám v úmyslu tu zůstávat. Stačí mi ta dýka. Stefana si získám sama. A třeba se pak někdy stavíme pozdravit. Ostatně, mám tu rodinu, ne?“ uklidnila je Katherine. Všichni se na ni dost neurčitě podívali, když nastavila ruku. Nakonec jí však Jeremy dal, co chtěla a zůstala po ní jen vlající záclona v okně.

„Můžu oživit Annu,“ vyhrkla najednou Bonnie do ticha, které nastalo po Katherinině odchodu. Celou tu dobu si připravovala, jak to říct, ale nakonec to prostě jen vychrlila a střetla se s Jeremyho šokovaným pohledem.

„Cože?!“ Jeremymu se ve tváři mísila spousta různých pocitů.

„Bonnie, jestli si děláš srandu tak-“ začal, ale byl přerušen.

„Nedělám, myslím to naprosto vážně. Můžu přivést Annu zpět. Ve stejném stavu, v jakém umřela. Jestli tedy chceš,“ poslední slova už zašeptala, ale naděje, kterou spatřila jakožto vítěznou emoci ve tváři svého ex-přítele, jí byla dostatečnou odpovědí.

„Co budeš potřebovat?“ zeptal se okamžitě.

„Tvoji krev a nějakou její věc, nebo fotku,“ odpověděla mu.

„Ricku, máš tiskárnu?“ otočil se Jeremy k muži, který mu jeden čas dělal opatrovníka. Rick jen přikývl. Potom oba opustili místnost následováni pohledy všech přítomných. Až na Raven, která právě usínala Eleně na klíně.

„Pojedeme s Tylerem nakoupit a vykrást nemocnici, tady bychom teď stejně byli navíc,“ špitla Caroline a táhla svého přítele ven.

„Vezměte sebou pana o-všechno-se-postarám,“ zavolal za nimi Damon a donutil tak Tylera se ještě vrátit pro Jesseho. Když procházel okolo Eleny s Damonem, ani se na něj nepodívala. Musela by ho totiž už vážně zabít. Hodně se jí ulevilo, když se za nimi zavřely dveře a on byl konečně pryč.

„Tatínek jede zase do práce, maminko?“ zeptala se skoro spící princezna v jejím náručí.

„Ano, holčičko,“ odpověděla jí jen Elena, protože neměla pro svou čtyřletou dceru adekvátní a rozumné vysvětlení toho, co se právě okolo děje. Raven to stačilo, aby definitivně zavřela svá víčka a propadla do říše spánku. Bohu dík, protože chvilku na to Eleně, která ji kolíbala v náručí, zrudly oči a vystouply špičáky. Panicky pohlédla na Damona a vysílala mu prosbu o pomoc.

„Vezmu ji nahoru do postele,“ nabídl jí vysvobození a v té chvíli vzal malou do své náruče, aby s ní také zmizel v útrobách domu. Elena si vydechla a pomalu, silou vší své vůle, potlačila upíra v sobě zpět do hloubky nitra. Potom se její pohled setkal s Bonniíným.

„To nic, jen se s tím musím srovnat, nic víc,“ zarazila Elenu Bonnie dřív, než stihla říct cokoliv na svou obranu. Obě sklopily hlavu. Dobře věděly, že už je tu mezi nimi jen jediný člověk z jejich generace, protože Rick byl spíš opatrovatel, než kamarád. Zůstal jen Jeremy. A s tím, že teď oživne Anna, už tu brzy nebude ani on. Bonnie zůstane svým způsobem sama.

„Mám to,“ ozval se Jeremy, když běžel dolů s fotkou, kterou měl pravděpodobně celé ty roky v mobilu. Bonnie jen přikývla. Zbývalo sehnat svíčky. Ty přinesl Rick z kuchyně. Bonnie je rozestavěla po celé místnosti a svou myslí zapálila. Potom z kabelky vytáhla Emiliinu knihu kouzel a nalistovala ji na stránce, kde bylo napsané kouzlo pro Annino znovuzrození. Klekla si doprostřed kruhu, který sama vytvořila a pokynula Jeremymu, aby ji následoval. Poslechl a potom si nařízl zápěstí, aby nechal pár kapek své krve dopadnou na jeho a Anny společnou fotku. V tu chvíli začala Bonnie pronášet své kouzlo.

Všude okolo nich se začala tvořit podivná černá aura, svíce vzplanuly a přinutily Elenu se stáhnout až do rohu gauče. Nakonec se však aura začala zmenšovat a soustředit do jediného místa, kde se najednou rýsovaly obrysy drobného dívčího těla, které postupně nabíraly na přesnosti. Až nakonec před nimi ležela Anna. Nebyla si vůbec podobná. Byla vysušená na kost a tak vypadala jako devadesátiletá stařena.

„Potřebuje krev, je vysušená,“ konstatovala Elena, když ji uviděla. Jeremy nečekal a své, stále ještě krvácející zápěstí, jí přiložil k ústům. Nejdřív nereagovala, ale s přibývajícími kapkami rudé tekutiny se do její tváře vracela barva a do celého těla jí proudila síla, až se nakonec sama zakousla a přinutila Jeremyho trochu usyknout bolestí. V tu chvíli pak otevřela oči a ihned se setkala s těmi Jeremyho. Okamžitě přestala pít a vyšvihla se do sedu. V jejím pohledu se zračil naprostý šok.

„Jeremy? Jak? Já jsem?“ nechápala, co se právě děje a zmateně si prohlížela nejprve svoje ruce, potom i celé tělo, jakoby nechtěla uvěřit tomu, co se právě děje.

„Jsem naživu,“ zašeptala nakonec v naprostém úžasu. Jeremy jen přikývl a ani se nesnažil zakrýt ten šťastný úsměv ve tváři, když se mu láska jeho života vrhla okolo krku.

„Děkuju,“ naznačil Bonnie svou vděčnost, když bez zvuku odříkal své poděkování. Jen vyčerpaně přikývla a pokusila se o úsměv.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction