Hluboko v duši - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Eleně je 25 let a žije skromný život v rušném centru Seattlu. Do její vysněné pohádky to má daleko, ale ona si nestěžuje. Je tichá a uzavřená a ani hrstka lidí, kteří se zdržují v její přítomnosti, jí nedokáže úplně porozumět. Jen si o ní tiše šeptají, že v jejích očích se zrcadlí zvláštní prázdnota. Prázdnota člověka, který ví příliš mnoho…

Byla jsem připravená…

23.01.2012 (11:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1506×

O pár hodin později se všichni rozešli svou cestou. Tedy až na Jeremyho a Damona. Jeremy musel zůstat na příkaz Eleny a Damon zůstal pro změnu proti její vůli. Tak trochu. Raven si Jeremyho prakticky ihned přivlastnila a uvěznila ho ve svém pokojíčku. Jakýkoliv jeho odpor byl proti maličké neteři naprosto k ničemu. A tak zatímco Elena leštila skleničky a protáčela oči nad Damonem, který se jí roztahoval na gauči, Jeremy v pokojíčku její dcery byl oficiálně pasován na mračící se panenku.

„Nebuď tak nervózní, Stefan mu nic neudělá. A když jo, pomůžeme mu,“ snažil se ji uklidnit Damon, protože si nemohl nevšimnout její nervozity.

„Jak? Mám pocit, že zlomenej vaz tvoje krev nevyléčí,“ odsekla sarkasticky.

„Nezlomí mu vaz. Alespoň ne hned. Jestli za tebou přišel, pak něco chce. Tím, že by mu zlomil vaz, by nic nezískal,“ Damonův argument zněl logicky. Přesto Elenu moc neuklidnil.

„Co takhle změnit téma? Opravdu chceš, aby naše Saxána přivedla Annu zpět?“ pokusil se Damon odvést hnědovlásčinu pozornost.

„To není moje volba, ale především Bonnie a hlavně Jeremyho. Navíc, kdo říkal, že chci nebo nechci,“ okomentovala to lhostejně.

„Kdyby byla Anna zpět, on za ní půjde kamkoliv. I na věčnost,“ nadhodil téma, které bylo roky u ledu. Elena se zarazila.

„Nemůžu mu v tom bránit. Ani mu v tom nechci bránit. Je to jeho rozhodnutí,“ odpověděla mu, znovu rádoby lhostejným tónem. Se svými slovy si však uvědomovala jednu krutou pravdu. Ona svoje rozhodnutí neudělala. Nebo spíše se jím tenkrát neřídila. Její pohled konečně zabloudil k Damonovi. Líně přepínal kanály na televizi, a jelikož považoval konverzaci za ukončenou, nevěnoval jí pozornost. Jeho havraní vlasy mu spadaly do tváře a bránily jí ve výhledu do těch bodavých očí, ve kterých se svého času topila. Byl stále stejný. Jeho arogantní postoj ve všem, co dělal i nedělal. Sebevědomí, za kterým tak dobře skrýval své myšlenky a pocity. Měla by se mu přiznat? Říct, jak to tenkrát bylo?

„Proč na mě tak zíráš?“ nevěnoval jí ani pohled.

„Já jen… to nic,“ odsekla a znovu se začala věnovat skleničkám.

„Zkoušíš mě obelstít?“ Damon se tryskem přesunul do její těsné blízkosti. Lekla se, až upustila skleničku.

„Damone!“ věnovala mu uražený pohled, ale dočkala se jen jeho úšklebku a následného sevření, když se mu pokoušela utéct.

„Přestaň tohle dělat! Sám si viděl, že někoho mám!“ okřikla ho naštvaně, ale jejímu hlasu ubírala na přesvědčivosti viditelná touha v jejích očích.

„Co dělám?“ laškoval s ní. Protočila oči.

„Tohle všechno! Líbáš mě, objímáš mě…“ chtěla mu toho vyčíst víc, ale došla jí slova. Asi i, protože byl zase o centimetry blíž. Díval se jí do očí a třel svými rty o ty její.

„Damone, prosím,“ zašeptala plačtivě. Měla přece Jesseho! Nemůže Damonovi dovolit, aby se tu jen tak zjevil a dělal si s ní, co chce.

„Tak se odtáhni,“ odpověděl jí na její prosby, ale oba věděli, že i kdyby to snad opravdu zkusila, držel ji natolik pevně, že by se jí to nepovedlo. A tak znovu spojil své rty s těmi jejími. Přitáhl si ji ještě blíž a začal vášnivou hru jazyků. Elena si znovu připadala jako devatenáctiletá holka. Čas se v jeho náruči ztratil a okolí taky.

„Už to prosím nedělej,“ poprosila ho se slzou na krajíčku, když se, se samolibým úsměvem, odvrátil.

„Nevypadalas, že se ti to nelíbilo,“ rýpnul si.

„Asi protože se mi to líbilo, ty idiote! Jenže já mám rodinu, chápeš? Rodinu! Mám dceru a jejího otce mám ráda a chci, aby s ním vyrůstala mimo tenhle svět! To, že ho nikdy nebudu milovat jako Stefana nebo víc, jako tebe, to už nehraje roli, protože teď už je to, jak to je! To ty ses mě tenkrát vzdal a odešel si bez boje, tak mi tu teď neber to, co mám. Co jsem si musela vybojovat!“ vyštěkla na něj. Tentokrát už slzy neudržela. Sledoval ji zlomeným a ublíženým pohledem.

„Odešel jsem bez boje? Jak to sakra můžeš vůbec říct?! Bojoval jsem o tebe tři roky! A tys mi pak vmetla do tváře, že život se mnou nechceš, co jsem měl asi tak dělat? Přemlouvat tě? Plazit se před tebou na kolenou s prosíkem, abys kvůli mně umřela a nikdy neměla, co chceš? Jak bych to mohl udělat? A jakej by to asi mělo smysl?“ vrátil jí zlomeně. Tolik o ni bojoval a bojovat chtěl. Ale není žádný Edward Cullen, aby s ní trávil celý lidský život a ochraňoval její duši, a kdo ví co ještě. Není, nebyl a nikdy nebude. Věděla to. Jasně mu řekla, co chce. Co mohl dělat.

„Najednou je pan arogantní Damon Salvatore obětavý? Vážně? Možná byl jednou v životě čas, abys nebyl, protože já byla ochotná se toho vzdát! Já byla ochotná kvůli tobě zemřít! Smířila jsem se s tím, a kdyby mě nepřemluvila Bonnie, tak…“ vyjela na něj v záchvatu vzteku, ale on ji prudkým pohybem zarazil.

„Cože jsi to řekla?!“ zatřásl s ní, naprosto šokovaný tím, co právě řekla. Zorničky se jí rozšířily uvědoměním. Tohle říkat neměla. Nikdy mu to neměla říct. Sykla bolestí, jak drtil její paže. Pustil ji a ona sklopila smutně hlavu.

„Zopakuj to!“ vykřikl téměř hystericky, ale s ní to ani nepohnulo.

„Chtěla jsem se kvůli tobě vzdát lidskosti,“ zašeptala a čekala na jeho reakci.

„Musím jít,“ řekl po chvíli ticha a zmizel tak rychle, že po něm zůstaly jen otevřené dveře.

„Stalo se něco?“ zjevil se v pokoji Jeremy a spatřil otevřené dveře a plačící Elenu za barem.

„Nic, to je dobrý,“ odpověděla Elena mezi vzlyky.

„Udělal ti něco?“ Jeremyho starost ji vytočila.

„Proč si, kurva, všichni myslíte, že mi něco udělal! Musí mi pokaždé, když se nesměju, Damon něco provést?!“ zaječela nepříčetně a práskla dveřma od ložnice. Zoufale padla na postel a vzlykala do polštáře. Tohle nechtěla. Neměla na Jeremyho křičet, nic neudělal. Přišel k tomu, jak slepej k houslím.

„Maminko, ty pláčeš?“ ozvalo se dětským hláskem ode dveří. Stála v nich Raven a rozespale si mnula očka. Musela se vzbudit, když Elena zakřičela na Jeremyho.

„To nic zlatíčko,“ odpověděla jí Elena, když si dcerku svinula do náruče.

„Můžu spinkat dnes u tebe?“ zeptala se maličká hnědovláska.

„Jistě, že můžeš, holčičko,“ Elena políbila dcerku do vlasů a pak jí je vískala. Raven usnula téměř v zápětí za pohledů své matky. Byla její poklad. Elena by dala za její život cokoliv. Raven pro ni byla jediným světlem v jejím zpackaném životě. Jeremy byl její bratr, ale každý měli svůj život. Stefan, její první velká a opravdová láska, dal krvi přednost před ní a Damona, největší lásku svého života, sama sobecky odehnala, protože se nechala ovlivnit Bonnie. Bonnie zase byla nejlepší kamarádka, ale už jen ze své podstaty stála proti upírům a Eleniny city ji nezajímaly, když jí radila se Damona vzdát.

***

Vzbudil ji telefon. Rozespale zamžourala na displej, aby spatřila zprávu od Jesseho. Psal, že právě vyrazil do Chicaga a nevrátí se dřív, než za týden. Oddechla si. Odepsala mu jen, ať o sobě dá zase vědět, i když moc nepočítala s tím, že to udělá. Z té zprávy od něj čišil naprostý chlad a nezájem. Jenže teď nebyl čas se tím zabývat. Musela vymyslet, kdo pohlídá malou, až bude pryč. Rychle napsala Damonovi smsku, že se za dvě hodiny sejdou všichni v Lucasově hospodě. Musí se dohodnout, co udělají se Stefanem a celou situaci vyřešit dřív, než se Jesse vrátí. On sám bude asi trochu větší oříšek k rozlousknutí.

„Jeremy?“ vykoukla z ložnice. Její bratr seděl na gauči a zíral na televizi, když se starostlivě otočil za zvukem jejího hlasu.

„Potřebovala bych, abys pohlídal Raven. Mám se s ostatními sejít v jedné hospodě tři bloky odsud, ale ji sebou vzít nemůžu. Tady je v bezpečí,“ zkusila mu to vysvětlit a čekala, že okamžitě vystartuje s tunou argumentů.

„Chceš po mně, abych hlídal svou hyperaktivní čtyřletou neteř, zatímco budeš s ostatními vymýšlet, jak se zbavit Stefana? Připadám si méněcenný,“ odpověděl jí pobaveně.

„Neboj, pohlídám ji. Ale jen tentokrát. Pro příště budeme muset vymyslet něco lepšího,“ uklidnil ji v reakci na její prosebný pohled. Tiše mu poděkovala a zmizela v koupelně. Když vyšla ven, už nebyla puťkou v domácnosti, ale elegantní dámou. Jeremy si pomyslel cosi o tom, že tohle na Damona určitě zabere, ale nahlas to raději neřekl. Znal svou sestru dobře, věděl, jak by zareagovala.

„Tak já jdu. Až se vrátím, poreferuju ti o všem, co se stalo,“ usmála se na něj, než zmizela za dveřmi bytu. Vyběhla ven z domu a teprve teď si všimla, že už se setmělo. Měla ještě půl hodiny čas, ale chtěla tam být raději dřív. Věděla, že Lucas je zvyklý na stálé zákazníky a když přijde někdo neznámý, kouká na něj podezřele. Ostatně jeho hospoda byl pajzl schovaný pod úrovní chodníku a pro normálního, nevědomého turistu naprosto nepostřehnutelný, ne-li neviditelný. Na druhou stranu to také bylo bezpečné místo na takové setkání. Byť Lucas byl skutečně Jesseho rodina. Ta podezřívavost a talent na dotěrné otázky se u nich snad dědily.

Elena pomalu sešlapala schody a otevřela těžké dveře do lokálu. Chvíli se rozhlížela po podnapilém okolí, až ji zachytil Lucasův podezřívavý a lehce naštvaný pohled. Povzdechla si a vydala se za ním…

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction