OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Honesty Potter - Chapter two

10.02.2012 (18:00) • Ikachan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 926×

Ve dveřích stála holka, která měla barvu vlasů tak světle blonďatou, že to vypadalo, jako by ji někdo snad polil peroxidem vodíku. Příšerně se zašklebila na Honesty, která se jí v první chvíli trochu lekla. Možná proto, že měla po každém boku jednoho kamaráda. Obě dvě dívky byly velmi tlusté a jejich obličeje vypadaly velice hloupě. Vyloženě tupě.

„Potřebujete něco?“ zeptala se Honesty v celku mile. Pomyslela si, že nejlepší bude vycházet se všemi dobře a je jedno, jestli vypadají nevrle.

„Jo. Ty seš Honesty Potterová, že jo?“ prohlásila blonďatá dívka. Honesty jen přikývla.

„Já jsem Diana Malfoyová, a tohle je Cynthilla a Gertrude.“ Prohlásila a ukázala na své kamarádky.

„Těší mě,“ odvětila Honesty.

„A, ty budeš Weasleyová. Cítila jsem, že tu něco smrdí. Matinka zjevně zapomněla vyprat, že?“ obrátila se Diana povýšeně na Rebeccu. Rebecca se jen zamračila a řekla: „Neber si do pusy mou mámu, Malfoyová.“ Diana se zasmála.

„Najdi si lepší kamarády, Potterová, jinak moc daleko nedojdeš. Vlastně budeš mít štěstí, pokud se dostaneš do Zmijozelu,“ poradila Honesty a s výsměšným smíchem opustila kupé.

„Tak, právě si se seznámila s Malofoyovou. Říká se, že když byla Voldemorta ještě silná, byla Lucynda Malfoyová její pravá ruka,“ zamručela Rebecca.

„Jsme na místě. Vystupte z vlaku, zavazadla nechte ve vlaku, dopravíme je do školy zvlášť!“ zahlásal rozhlas a vlak se začal pomalu zastavovat.

Honesty a Rebecca se spěšně oblékly a když vlak úplně zastavil, vystoupily ven.

„Prváci, ke mně!“ stála na nástupišti velká polobryně, kterou Honesty znala a hned se rozeběhla k ní.

„Ahoj Hellen!“ zazubila se a stoupla si před ni.

„Nazdar Honesty,“ usmála se ona.

„Tak, jdeme ke člunům!“ zvolala Hellen, když se všichni z prvních ročníků shromáždili u ní.

Cesta k jezeru trvala asi dvacet minut. Trochu poprchávalo, takže cesta byla kluzká. Honesty klopýtala, nohy se jí smýkaly po blátě, ale nakonec došla ke člunům bez úrazu, dokonce i v celku čistém stavu. Honesty byla ve člunu s Nelly, Rebeccou a Howardem. Nelly byla dívka s tmavými vlasy, mírně při těle, ale vypadala docela mile. Čluny pluly sami, a když se začal rýsovat hrad, ozvalo se hlasité: „Óóóó!“ za všech stran.

U brány si je vyzvedl postarší profesor, který měl šedivé vlasy do culíku, měl brýle a vypadal velmi přísně.

„Měla byste namazat ty vrata,“ podotkl, když se otevřely a nepříjemně to zavrzalo.

„Jo, jasně,“ přikývla Hellen a odšourala se pryč.

„Jsem profesor McGonagall. Takže pojďte za mnou, a tiše!“ Pobídl je a vedl skupinku hradem. Honesty se rozhlížela, všude byly velkolepé obrazy a brnění.

„Za těmito dveřmi je velká síň, kde proběhne slavnostní zařazování. Zařadíme vás do kolejí, které mají Bradavice čtyři – Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel,“ to Zmijozel, vyslovil jinak, než ostatní koleje, čehož si Honesty všimla.

„Ve Zmijozelu se učili ti, kteří se pak dali na černou magii,“ zamumlala jí do ucha Rebecca.

„Kolej, kam budete zařazeni, bude něco jako vaše rodina. Když porušíte řád, přijdete o body. Když uděláte něco prospěšného, body získáte,“ pokračoval profesor McGonagall a když zjistil, že se pár studentů baví, semkl rty do tak tenké linky, jak to snad Honesty ještě neviděla.

„Počkejte tady,“ řekl a odešel do Velké síně. Hned jak odešla, začali všichni tlumeně mluvit.

„Tak co, Potterová, rozhodla ses? Protože si myslím, že přátelit se s Weasleyovými je velice… pod úrovní. Kdybys chtěla, můžu ti pomoct s výběrem přátel,“ prohlásila Diana a natáhla k Honesty ruku. Honesty si ji jen chladně změřila a řekla: „Jsem si naprosto jistá, že si sama vyberu přátele, a taky si myslím, že pro tebe jsou pod úrovní všichni, kromě tebe,“ Diana se zatvářila, jako by na ní někdo plivnul a otevřela pusu, jako by snad chtěla něco říct, ale mezitím přišel profesor McGonagall a otevřel jim dveře do velké síně. Všichni se seřadili do dvojic a vešli. Profesor je dovedl až na konec síně.

„Jak myslíš, že nás budou zařazovat?“ zašeptala Honesty cestou k Rebece.

„Já nevím. Ale Faith tvrdila, že to moc bolí,“ odpověděla jí Rebecca přiškrceně. Na konci síně stála stolička a na ní trůnil velký roztrhaný klobouk. Všichni ztichli a klobouk otevřel svou pusu, což byla jedna z větších trhlin a začal zpívat nějakou píseň.

Když dozpíval, Honesty si v duchu zrekapitulovala, o čem to vlastně bylo – Nebelvír, kde mají chrabré srdce, odvaha klid a rytířskost jdou u nich ruku v ruce. Mrzimor, máš jejich mravní sílu, jsou čestní a vždy ochotní, přiložit ruku k dílu. Havraspár, kde mají bystrou hlavu, tam důvtipní a chápaví vždy najdou čest a slávu. Zmijozel, tam nastane tvá chvíle, ti ničeho se neštítí, by svého došli cíle.

Honesty si v tu chvíli nepřipadala chrabrá, ani čestná, nepřipadala si jako nic z toho, co tu klobouk zpíval. Co když bude na stoličce sedět celou věčnost, a nakonec jí posadí do vlaku na zpáteční cestu s tím, že se spletli a že kouzelnické nadání vůbec nemá? Tohle vše se jí honilo hlavou, než profesor vyzval Howarda Grangera. Pak začala dávat pozor, aby náhodou nepřeslechla svoje jméno.

Autor: Ikachan, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Honesty Potter - Chapter two: